Achillova pata globalizované společnosti

Vyspělá část světa, jejíž jsme součástí, dnes tvoří natolik propojenou společnost, jak tomu nikdy v historii lidstva nebylo. Vděčíme tomu nejen díky dopravní technice, která nám umožňuje rychle se přesouvat na jakékoli vzdálenosti, ale zejména díky rychlému informačnímu propojení.

A právě informace je prostředkem, který může naši společnost nejen udržovat, ale i paralyzovat. Informace totiž může v člověku vyvolávat emoce, např. strach. A právě ten nás zajímá. Strach se totiž díky informačnímu propojení může dále šířit a stát se kolektivním. Může se dále zveličovat a žít do jisté míry již nezávisle na původní iformaci, tedy vlastním životem. A strach se může dále transformovat do hysterie globálního rozměru, která již dokáže znatelně paralyzovat fungování  společnosti.

Uvedu tři příklady z posledních let:

Prvním je teroristický útok v New Yorku z 11. září 2001. Zahynuly při něm tisíce lidí a vznikla velká škoda na majetku. Ty největší následky se však udály až později. Amerika si uvědomila význam útoku a vyhlásila válku terorismu. Miliony lidí přehodnotili své priority. Akciové trhy zažívaly šoky, krachovaly nejen letecké společnosti, zaváděla se stále nová a nová bezpečnostní opatření, která dodnes lidem ztrpčují život a stojí nemalé částky.  A zůstal všudypřítomný strach. Vzpomínám si na případ, kdy český technik chtěl s sebou přepravit náhradní palivové čerpadlo do Pragy, která vrtala studny na zemětřesením postiženém Haiti, ale americké úřadu mu je zabavily. Zajímalo by mne, kolik jen peněz nás tento teroristický útokz 11. září ve skutečnosti stál.

Příklad druhý – pandemie chřipky. Pandemie chřipky skutečně může nastat a v historii i několikrát nastala. Stačí vzpomenout na případ tzv. španělské chřipky na konci první světové, kdy zemřely miliony lidí. Nutno však podotknout, že v té době tito lidé trpěli často podvýživou o lékařské péči a možnostech medicíny ani nemluvě. V minulých letech se několikrát podařilo vyvolat „globální dojem“, že „už to začalo“ a následovaly miliardové investice do léků, které by mohly pomoci (byť ty nebyly ještě „ty pravé“.)  Nakonec se investují miliony do jejich likvidace.

Třetím příkladem je jaderná havárie v Japonsku. Za podmínek, které v Evropě neexistují  (jaderná elektrárna na pobřeží v tektonicky mimořádně aktivní oblasti s výskytem vln tsunami), se rychle šířily emoce, které již vyústily v masovou hysterii. A ta opravdu může skončit odpojováním jaderných elektráren v Evropě. S tím by byla nutně spojena silná ekonomická recese a destabilizace Evropy, přičemž nejhůře by samozřejmě dopadly země s největším podílem jaderné energie. Přitom jediná jaderná katastrofa, která se v eropské elektrárně stala, souvisela s hrubým a úmyslným porušením podmínek provozu na velmi zastaralém reaktoru, což stěží může nastat.

Při vědomí výše uvedeného je jistě možné uvažovat o tom, kam může v budoucnu směřovat vývoj metod boje nepřátel globalizovaného světa, když jim názorně ukazujeme svou Achillovu patu. Nicméně, přátelé, jen prosím žádnou hysterii.