Srdce Evropy je otevřené všem

V reakci na vyjádření pana prezidenta Miloše Zemana, jenž prohlásil, že tahle země je naše a nemůže být pro všechny, bych chtěl upozornit, že tato země by se mohla stát domovem pro ty, jež ho hledají.

Kladu si otázku, proč by naše země nemohla být domovem pro lidi, kteří se tady budou cítit bezpečně jako doma? Bylo by to jen proto, že by měli jinou barvu pleti, věřili ve "svého" Boha v nevěřící společnosti, nebo jen proto, že by nemluvili česky?

Pan prezident by se měl zamyslet nad svými výroky, neboť by si měl uvědomit, že prezidentem je i pro lidi, kteří v naší zemi hledají azyl a bezpečí před svými domovskými státy, kde by jim třeba hrozila smrt nebo kde se necítí bezpečně.

Pan prezident použil velice silný argument, kterým vysvětluje, že by se mladí muži měli chopit zbraní a ve svých domovských zemích bojovat proti milicím, jež pustoší jejich země (v případě Sýrie a Iráku je to například Islámský stát). Souhlasím s tímto argumentem, ovšem zde je na každém, zda se chopí zbraní a bude bojovat za svou vlast anebo, v rámci svého přesvědčení a jakési seberealizace změnit život sobě a své rodině, uprchne do bezpečné země, kde se bude snažit pracovat na sobě, integrovat se, naučit se jinému jazyku i zvykům a změnit svůj život. Kým pak jsem, abych pak soudil takového člověka, který bude chtít změnit svůj život, pokud se ztotožní s našimi ideály?

Názor můžeme mít jakýkoliv o mladých mužích prchajících před válkou, ale neměli bychom je odsuzovat za to, že nebojují například proti Islámskému státu a chaosu, který panuje v jejich zemi. Měli bychom přemýšlet také v souvislostech, že mezi těmi mladými muži mohou být muži jiného vyznání, jiného přesvědčení, případně jiné sexuální orientace, za kterou by jim v jejich zemi hrozila smrt. Neodsuzujme tyto lidi jen proto, že jsou pacifisté a nechtějí se ponořit do chaosu, ze kterého by nebylo v jejich životech úniku. Od demokraticky zvoleného pana prezidenta bych očekával, že bude víc přemýšlet v souvislostech a nebude soudit lidi, aniž by vůbec věděl, proč utíkají před problémy ve svých zemích.

Měli bychom si rovněž uvědomit, že jsou v této zemi lidé, kteří se tu narodili, a rovněž nemusí věřit, že je tato země jejich, neboť jsou za své postoje a svůj životní styl diskriminováni, poněvadž se vymykají mainstreamu a jsou v této zemi menšinou, poněvadž se tito občané nemusí cítit plnohodnotní jako většinová společnost.  

Kdo rozhoduje o tom, jestli je tato země pro všechny? Pokud o tom rozhoduje pan prezident, pak tu dále nemůžeme mluvit o demokracii, nýbrž o diktatuře a ta už tady jednou byla a nedopadlo to dobře.

Jsme malou zemí ponořenou do humanistických idejí a hodnoty lidských práv. Neuzavírejme se před světem a před ideje, za něž jsme hrdí, ale na jednu stranu se od nich distancujeme. Vánoce jsou již za námi, ovšem Vánoce nám měli otevřít srdce a do dalšího roku nás nechat vejít s pokorou a otevřeností. Neuzavírejme se a nebojme se, vydejme se vstříc naší budoucnosti a orodujme za naše humanistické ideály, jež mohou patřit každému.