Žijeme v době boje o naši svobodu, jen občas není zřejmé, kdo ji chrání, a kdo nás o ni chce připravit.
Část společnosti pod tíhou důkazů o vlivu falešných zpráv na výsledky voleb a referend, nabádání k terorismu, vraždám a nenávisti k celým skupinám obyvatel vyzývá k částečné cenzuře či spíše autocenzuře médií a sociálních sítí. Jiná část společnosti před jakoukoliv cenzurou varuje ve jménu svobody slova a možnosti projevit jakýkoliv názor, byť se jedná o úplnou hloupost či naopak extrémně nebezpečnou lež.
Historie nám ve střední Evropě dala bohatě okusit, jak dokáží totalitní režimy cenzurovat média, literární produkci i myšlení lidí, nacisté a komunisté však byli ještě „lepší“ ve fyzické likvidaci etnických či třídních „nepřátel“. Nebezpečnými „fake news“ jsou přece přeplněny i knihy jako Mein Kampf či Dějiny Všesvazové komunistické strany (bolševiků), nejen dnešní virtuální bažina.
Aby k těmto textům neměla přístup pouze skupina nadlidí z řad nás historiků, jejichž znalosti by měly pomoci chránit společnost před nebezpečími z nich plynoucími, umožnila demokratizace, liberalizace a internetová revoluce dostat se komukoliv k čemukoliv. To je zároveň obranou před lákadlem zakázaného, před mytizací hitlerovského a stalinského zla, v tom nevidím až tak velký problém. Ten vzniká, když sputniky různých odstínů hnědé a/nebo rudé propagandy promyšleně ovlivňují masy lidí, jež si nedaly tu práci pročíst dlouhé texty a vědecké komentáře k nim či nemají schopnost kriticky rozlišit mezi lákadlem nebezpečné lži a historickými fakty, případně jako vykořenění Raskolnici dneška netrpí potřebnými morálními zábranami.
Populističtí protofašisté či fašizující populisté (ani loňská zpráva Ministerstva vnitra o extremismu v tom nemá úplně jasno) typu Tomia Okamury či obou Václavů Klausů samozřejmě hájí svobodu šířit své nahnědlé myšlenky, stejně tak se již otřepali soudruzi z KSČM se svým rudým evangeliem. Nepřáteli jejich kremelsko-pekingské nacionalisticko-socialistické internacionály s maskotem Zemanem jsme my, svobodomyslní Evropané, inspiraci nalézají třeba v orbánovském Maďarsku.
Jak se tedy máme v (brexitem oslabené) Evropě chránit před nebezpečnou lží, když jsme si prošli poněkud jinou historickou zkušeností, utrpěli jsme nepříliš šťastnou geografickou polohu a máme mizerné geopolitické možnosti oproti USA (kterým se s Trumpem taky „zadařilo“), zároveň je však i pro nás významnou hodnotou svoboda slova? Jedná se evidentně o nalezení hranice a toho, kdo ji bude určovat a chránit.
Hranicí je míra nebezpečnosti, ochrana lidského života – vyzývání k terorismu, vraždění jednotlivců či celých skupin přeci nesmí být přípustné, ať už to dělají islamisté nebo jejich myšlenkoví spolupracovníci z řad Okamurovy SPD, kteří jsou v ČR, na rozdíl od tzv. Islámského státu, v parlamentu, kde se po vzoru KSČM snaží s podporou hradčanského geronta zalíbit vládnoucímu estébáckému oligarchovi. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Hranici nemají určovat ani politici, ani majitel facebooku, musí to být nezávislé soudy, které nepodléhají tlaku Zemana ani nikoho jiného. Pokud V. Klausovi facebook smaže jeho k lásce a míru vyzývající příspěvek, soud má mít možnost jej vrátit. Pokud však budou důchodci z řad sympatizantů SPD realizovat teroristické útoky, má společnost právo se bránit – ať opět rozhodne soud, jakou míru zodpovědnosti nese pachatel a jakou ten, který jej k činu nabádal. Námitky, že to pro soudy není technicky zvládnutelné, neberu – lidstvo, které dokázalo sestrojit jadernou bombu nebo vyvraždit šest milionů Židů, si v 21. století jistě poradí.
Svoboda slova musí jít vždy ruku v ruce se zodpovědností za vyřčené či napsané. My, kteří jsme politicky činní, máme mít právo své oponenty označovat za pitomie, kremlofily či nácky, když k tomu máme zřejmé indicie. Musíme však mít sílu unést i ty milé nálepky či nadávky do sluníčkářů, vítačů, neomarxistů nebo eurohujerů. Avšak jakýkoliv člověk, který si o sobě přečte, že se pro něj chystá šibenice, se nemusí nechat uchlácholit tvrzením o neškodných bláznech, vymstilo se to už mnoha lidem i státům. Jak dlouho by tento můj příspěvek vydržel na facebooku Václava Klause?
