Západoafrické voodoo je mimořádně zajímavý, stejně jako mimořádně nebezpečný segment reality. Výlet může být jednosměrný.
Západoafrický Benin není jen kolébkou prastarého voodoo (jinak také západoafrického vodunu), je také zemí, která ukrývá unikátní klenot: jezerní vesnici Ganvié vystavěnou na dřevěných pilířích uprostřed jezera Nokoué nedaleko města Cotonou, kde můžete mimo jiné navštívit trh specializující se na voodoo fetiše. Jediný přístup do vesnice Ganvié je loďmo (případně na všem co plave, na hladině tu potkáte i malé děti v hrncích) a veškerý život probíhá na vodě; díky tomu se vesnici přezdívá „Benátky Afriky“. Lidé se tady nejčastěji plaví na jednoduchých dlouhých loďkách vydlabaných z kmene stromu, někdy doplněné plachtou sešitou z několika roztrhaných pytlů; děti a lehčí váhy můžete často vidět v umělohmotných vědrech se dvěma naběračkami místo pádel. Ganvié je patrně největší vesnicí postavenou zcela na vodě v celé Africe, žijí tady tisíce lidí, kteří prakticky nevstupují na pevninu. Kdo by chtěl nahlédnout pod pokličku šamanů západoafrického vodunu (což nepřipraveným a nezasvěceným osobám silně nedoporučuji) je v Ganvié a jeho okolí na správném místě. Pro nezasvěcené (a hlavně duchovně neozbrojené) poutníky to však může být výlet jednosměrný a to buď v plném slova smyslu, nebo ve smyslu záseku v jiné úrovni. Po návratu se o takovém cestovateli říká, že „mu v té Africe nějak přeskočilo“, i když často se volí jadrnější výrazivo.
Obchod v Ganivé probíhá přímo na lodích nebo v dřevěných chýších. Toto je jakési vodní náměstí, které slouží jako tržiště nebo místo setkávání. V denní době je tady příjemně (rozhodně nijak přehnaně) rušno. Zmatek může způsobit jen loď s turisty, která přepne domorodce do modu „nabídnout cetky–zahrát na city–vyždímat–poslat zpátky“. Kromě této občasné turbulence je na vodním náměstí příjemný klid.
Zásilka ananasů míří na tržiště, zatímco v pozadí probíhá prudká hádka o přednost v jízdě. Sociální status člověka v Ganvié reprezentuje materiál a stav střechy jeho chýše. Pokrokoví lidé volí rezavý plech, jak je vidět u chýše zcela vzadu vpravo.
Benin a zvláště oblast kolem jezera Nokoué je jedním z nemnoha míst v Africe, kde lidé šijí oděvy z krásných a vkusných látek. Domorodci v afrických šatech jsou svým vzhledem z mého pohledu o tolik krásnější než v ošuntělých a potrhaných tričkách a kšiltovkách posílaných z Evropy jako tzv. humanitární pomoc. Faktem je, že Evropa napáchala v Africe mimořádnou kulturní i náboženskou škodu a nyní si čistí svědomí (také, ale nejen) vyřazeným oblečením, kterým kulturní genocidu Afriky bohužel zdárně dokončuje.
Čas od času je třeba směnit ryby za zboží z pevniny – rybolov je doménou mužů, zatímco obchod zajišťují ženy. Na pobřežním trhu se samozřejmě tvrdě a poměrně dlouze smlouvá o výsledném poměru výměny. Za první „nastřelenou“ cenu může nakoupit jen takový neuctivý hulvát, jakým je připálený turista s průjmem zapáchající silnou vrstvou repelentu proti komárům (která jej beztak neochrání, neboť beninské komáry – podobně jako ty české – bohužel nic nezastaví). Konečná cena bývá zlomkem ceny vyvolávací.
Pobřeží Guinejského zálivu je vzdálené jen několik málo kilometrů od jezera Nokoué – oceán a jezero jsou propojené Cotonskou lagunou. Pokud by si chtěl cestovatel odpočinout na pláži, je dobré vědět, že domorodci chodí na písečnou pláž primárně vykonávat svou potřebu. Otazníky v jejich očích vyvolané cestovatelem válícím se na krásném písku hovoří za vše. Kromě kulturního šoku, který ležící cestovatel domorodcům způsobí, se nestane žádná změna, takže pokud bude cestovatel ležet v místech kam domorodec s oblibou chodí, nenechte se mýlit, že půjde jinam, vyhrábne si důlek a zasedne klidně hned vedle překvapeného poutníka. Rizikem jsou tady také silné proudy a často velmi velké vlny, které umí cestovatele řádně protočit jako rozdováděná pračka.
V okolí beninské Ganvié se kromě západoafrického vodunu může cestovatel setkat s islámem a křesťanstvím – na fotografii je shromáždění křesťanů na Velký pátek. Křesťanské svátosti jsou jedním z účinných štítů proti útoku šamana. Nejčastější omyl rozšířený v romantických evropských bajkách je ten, že šaman primárně léčí nebo snad dokonce plní úlohu duchovního otce, což je absolutní nesmysl. Šaman v Beninu nejčastěji za nemalé peníze útočí na nepřátele zákazníků, kteří objednávají jeho služby.
Ganvijský chlapec si uvazuje šátek před vyplutím za kamarády. Vzhledem k tomu, že chýše jsou otevřené, mývají domorodci v chýši na řetězu agresivní opici, která hlídá vybavení chýše. Taková opice nejen pokouše a poškrábe, ale také předá suvenýry v podobě nemocí, které už zloděj nevyleží.
Další chlapec vyzvedává kamarády v jejich rodné chýši. Před obdobím dešťů, které je charakteristické silnými bouřkami a přívalovými dešti, budou hoši muset opravit střechu.
Desítky loděk míří na tržiště na protějším břehu jezera Nokoué. Ganvié byla součástí slavné Beninské říše, která byla jednou z nejstarších a nejvyspělejších říší západní Afriky. Počátky její verifikovatelné existence spadají do 12. století.
Západní Afrika je etnicky nesmírně bohatou oblastí: cestovatel tady najde stovky různých kmenů, stovky až tisíce jazyků, nesmírně bohatou a různorodou kulturu i poměrně široký vějíř duchovních cest, lemovaný po obou okrajích křesťanstvím a islámem, vyplněný tradičními africkými kulty a zejména západoafrickým vodunem v rozličných podobách.
Africké voodoo velmi často pracuje se symbolikou masek – fotografie ovšem neumí přenést to, co cestovatel cítí v blízkosti těchto voodoo masek: je to silný pocit nejistoty, strachu, duchovního otřesu i vzrušení. Tvrzení, že voodoo pochází z Haity je nesmyslné – na karibském ostrově vznikla synkreze afrického voodoo a křesťanství, která je religionisticky velmi zajímavá, ale africké voodoo je mnohem starší duchovní fenomén. Z pozice křesťanské teologie jde o reálnou duchovní sílu pramenící primárně ze zla, která dokáže v materiálním světě napáchat velké škody. Západoafrický šaman není léčitel, ale zejména vykonavatel útoků, které mají ublížit; pokud někomu pomáhá, obvykle odráží zlo zlem, útok protiútokem, což postiženému může krátkodobě pomoci, ale nakonec jej dostat do ještě tížívějšího stavu. Pro našince je to jen těžko představitelné, ovšem kdo prožije několik týdnů (lépe měsíců) na západoafrickém venkově, silně pocítí reálnou moc voodoo.
Nejrůznější voodoo předměty najdete v Ganvié téměř v každé domácnosti. Podle domorodců nejčastěji slouží jako ochrana před duchovním napadením ze strany nepřátel. Sošky a masky jsou jakási hráz proti zlu, které by skrze šamana chtěli vyslat nepřátelé z jiného kmene, jiné vesnice nebo i sousedé. Zlo není abstraktní filozofický pojem, je to reálná síla, kterou při delším pobytu v Beninu cestovatel okusí. Duchovně otevření a citliví lidé mohou být vystaveni velkému nebezpečí a proto před výletem do duchovní oblasti voodoo naléhavě doporučuji problematiku nastudovat a vybavit se obrannými nástroji.
Velkou váhu má v beninském voodoo symbolika dvojčat rozdílného pohlaví – často jsou předmětem voodoo fetišů. Kvalitní literatury o pravé podstatě voodoo je v naší jazykové oblasti málo. Doporučuji proto sáhnout po osvědčených monografiích zkušených exorcistů dlouhodobě působících v subsaharské (zejména západní) Africe. Komu celý diskurz kolem voodoo zní jako hloupost či legenda, doporučuji u toho zůstat a nepodnikat neuvážené duchovní výlety. Jestli jsem se někdy z duchovního výletu vracel v existenciální hrůze, bylo to právě v Beninu.
