V supermarketech mají jasný standard. Spadlé pečivo pryč a to včetně toho, které spadne zákazníkům. To jste fakt hrdina na důchodkyni. Mně byste se podíval hodně zblízka do očí. Asi byste dost znervozněl vy. K zblití....

Mohla ho odevzdat, chtěla ho však vrátit do regálu. Co ale nechápu, je váš útok vůči mé osobě.

Lidi, tak mne teď napadlo, nežijeme si tu zrovna špatně, když trávíme celý jeden den nad spadlým rohlíkem a delším urputném pohledu mladého mravokárce...nejspíš ale brzo bude hůř :

Mám volno, venku je vedro, přítelkyně i rodina momentálně daleko, tak se bavím tady. A třeba si z toho autor nakonec i něco vezme, přestože mu hrdost nedovolí to veřejně přiznat.

Správný obchod má koš na spadlé pečivo. Nehody se stávají a obchod to snad nezruinuje.

Stejně nevidíme, jak se ke zboží chová personál, když to zákazník nevidí.

Takže pasivní agresivitou jste zachránil lidstvo před nevědomým nákupem rohlíku ze země.

Její rozhodnutí. Já byl jen nepohodlný svědek. Každopádně vám takové pečivo ze země přeji

Dobrý den,

je smutné jak se skoro vždy ve svých článcích arogantně stavíte do pozice morálního majáku, stejně jako postava Aloise Kohouta z filmu Poslední muž z roku 1934 a doufám, že jednou taky prozřete.

Ale je pravda, že mě rozesmívá představa jak stojíte před babou, sveřepě se na ni mračíte, v ruce igelitky a chvějete se spravedlivým rozhořčením. Takový zrcadlový obraz muže z Tiananmenského náměstí.

Ten byl morálním majákem, u Vás si tím nejsem jistý.

Dobrý den, já jen doufám, že ten špinavý rohlík nedala vnoučatům, ale třeba slepicím.

Zírání místo normální komunikace? Uznávám, že na znalosti psané češtiny jste již docela zapracoval a za to Vás chválím. Tak nyní by třeba mohlo přijít na řadu i vylepšení schopnosti mluvené komunikace, co Vy na to? 🤔

Myslíte, že měla problém s pochopením? Z textu článku to evidentně nevyplívá.

Na to zíráni bacha. Mohlo by to být bráno jako obtěžování, jak jsme se dozvěděli nedávno v MHD.

Mnoho let jsem žil v jednom městě na severu a naučil jsem se tam od jisté minority, že upřené zírání je projev agresivity a snaha o vyprovokování fyzického konfliktu. Možná i proto jsem na takové chování docela alergický.

Co jsem si všiml minimálně v jednom supermarketu, tak tam mají u pečiva koš přímo za tímto účelem.

Ondřeji, paní jste odsoudil hned v prvním odstavci, kdy jste ji nazval babou.

Zaujalo mě, že jste na vzdálenost dvou metrů slyšel spadnout na zem rohlík. Ale budiž. Moje reakce v této situaci by byla zřejmě nulová, páč bych to určitě v poměrně hlučném supermarketu vůbec nezaregistroval.

Pokud bych rohlík na zem upustil já a vy na mě začal zírat s myšlenkou, že jej chci vrátit zpět do regálů, s největší pravděpodobností bych vás seřval. Pokud byste místo zírání pronesl větu ve smyslu, "támhle to vyhoďte, zde to odložte", neměl bych s vámi sebemenší problém.

Pokud bych já slyšel na dva metry, jak vám spadl rohlík a nabyl dojmu, že jej chcete vrátit do regálu, výše psané věty bych vám řekl. Pokud vy byste po mě případně agresivně vyjel, opět bych vás seřval.

To je alternativní řešení. Ale mohl byste sdělit, v čem je lepší?

Vaše řešení je jednoznačnější a direktivní, moje zase méně invazivní a nepřitahuje pozornost nezúčastněných osob – nic jí nepřikazuji ani ji veřejně nekárám.

Děkuji.

To musel být křupavý rohlík, když byl slyšet na dva metry, žádný gumák.