Tady nejvíc kradou bílí Češi. Romové jsou v pohodě.

Ústecký kraj je znám vysokou koncentrací Romů. Za celý můj život mě však okradl jediný a jeho romský kamarád se mě navíc zastal. S bílou většinou je to ale jiný příběh.

S Romy vlastně nemám zas tak špatné zkušenosti a to je vídám snad každý den. Ústecký kraj je znám jejich větší koncentrací, takže se nemůžeme vymlouvat na to, že jich je statisticky příliš málo. S čím jsem se ale setkal nejčastěji je nepochopitelný rasismus.

Jistě, Romové (někteří) mají svůj specifický styl oblékání – tepláková souprava, mnoho z nich má i typický akcent a mluvu, která je bohužel společensky sráží. Na můj vkus jsou mnohdy až moc hluční a řekněme temperamentní. Nikdy v životě mi ale neublížili. A okradl mě pouze jeden a jeho kamarád se mě zastal.

S bílými Čechy je ta zkušenost ale mnohonásobně horší. Setkal jsem se s agresivitou, okradením a ničením majetku.

Dědovi sklad zapálili dvakrát, předtím ho ale vykradli. Sklad Rusa, který je hned vedle, zapálili jednou – žhář byl zadlužený závislák. Ukradené kancelářské počítače také měli na svědomí místní bílí. To stejné u zboží – trička, holící břity... nenašel jsem mezi zloději jediného Roma.

Baterky z pičifuku na záchodech, toaletní papír, kapsle do myčky, hadr na utírání, cigarety – věci které zmizely u nás v práci, ale žádný Rom to nemá na svědomí.

Okapy z tátova domu. Zprvu se myslelo, že to byli Romští dělníci. No policisté chytli dvojici bělochů, kteří se je snažili prodat ve sběru.

Zničená osobní auta jsem zažil dvakrát. Šlo vždy o vandalství. Ukradený plech z rampy ukradl můj bývalý spolužák a jeho kamarádi – všichni běloši. Se strejdou jsme je chytali.

Zmínil jsem rasismus. Moje bývalá kolegyně z práce má vysokou školu, ale systém ji chtěl v dětství strčit do zvláštní. Když mi to její maminka vyprávěla, tak u toho brečela. Je vůbec neuvěřitelný, kolik Romů skočí na okraji a bez vzdělání, jen protože je lidé nechtějí přijmout.

Znám navíc hodně učitelek, které nadávají na Romy, že mají špatnost v krvi a nelze je přeučit. S tímto rasismem se setkávám dokonce i na dovolené, kdy Češi nadávají na Řeky a Španěly – že jsou to prý Romové. Nechápou tamní kulturu, u Španělů a Řeků jejich „mañanu“ – dělat vše v klidu a bez stresu, odkládat je na zítra či neurčito. Útoky jsou i na jejich barvu kůže.

Na to, jak je tu rozšířený rasismu, bych za svůj život čekal více konfliktu s početnou romskou menšinou. A ono tomu je přesně naopak.

Jinak tady v Ústeckém kraji máme i výraz „bílí Romové“ – u Romů je to spíše výraz pro „slušné“ Romy, u bělochů to má opačné znaménko. Ten výraz může znít neutrálně, ale za mě se až moc opírá do Romů a až příliš zdůrazňuje barvu pleti. Bílý a romský tak působí jako hodnocení, co je „dobré“ a „špatné“ na základě nedůležitých hledisek.

Diskuse:

Je to popis mojí zkušenosti s romskou menšinou a bílou většinou. Prosím o nějaký respekt. Vy samozřejmě můžete mít jiný životní příběh. Neváhejte se o něj podělit. Osobní útoky ukazují, že vlastně nemáte, co říct.