Svoboda projevu aneb jsme demokracie nikoliv anarchie!

Svoboda projevu není neomezená. Každý musí nést za svůj projev odpovědnost osobní, morální ale i právní. A je to dobře.

Když se řekne svoboda projevu, tak nejčastěji v souvislosti s desinformacemi, lhaním, podvody a lidmi, kteří nemají morální dno a neváhají vyvolávat v občanech paniku. O anarchistické pojetí svobody projevu tak usilují převážně politici, kteří tyto praktiky mají přímo ve svém politické praxi.

Každý příčetný a soudný člověk musí chápat, že opravdu nelze nechat lidi bez postihu říkat a dělat cokoliv. Nelze lidem vyhrožovat, nelze uvádět nikoho vědomě v omyl, nelze šířit poplašné zprávy, nelze projevovat sympatie k hnutí, které usiluje o potlačení práv a svobod a nelze propagovat tato hnutí a zakládat je, nelze schvalovat trestné činy atd. atd.

Tito zastánci neomezené svobody projevu jsou jen obhájci práva lhát, manipulovat, podvádět, urážet a šířit nesmysli, poplašné zprávy a další hnusoty. Ani Listina základních práv a svobod nedovoluje neomezenou svobodu projevu, viz. níže. 

Demokracie je založena na liberálních hodnotách, vzájemném respektu, svobodě, na právech. Neomezená svoboda projevu, je hodnotou anarchie.

Není ani zas tak zvláštní, že tito obhájci bezmezného svobodného projevu často druhým projev ani neumožňují, někteří jsou například "banováním" na sociálních sítí proslulý. jiní se soudí, že někdo o nich něco řekl a druhým dechem se dožadují, aby jejich sprostý projev měl jiný metr. 

Kdo bude určovat, co je desinformace a co je to pravda?

Nejčastější otázka těch, co brání právo lhát. Těmi otázkami zcela popírají existenci soudů a odborníků, popírají existenci objektivní skutečnosti, ignorují známé metody a nástroje poznání, které se používají například při vyšetřování jiných zločinů, například při řešení trestného činu šíření poplašné zprávy. 

Hájit bezmezné právo svobody projevu je nesmysl

Je to absolutně neobhajitelný požadavek, který nemůže vyhovovat ani těm, kteří ho obhajují. Je to absurdní střelba do vlastní nohy. 

Jak se liší svoboda projevu v demokracii a nesvobodném režimu?

V hodnotách - demokracie má odlišné hodnoty, které zajišťují právní stát, vymahatelnost práv a svobod, je tu nutnost dokazování, jsou široké možnosti odvolání se atd. Toho se v nedomokratických režimech nedočkáte, viz. jak se chovají k lidem v Rusku, v Číně nebo například i v teokratických režimech. Svoboda projevu zde prakticky neexistuje. Vše určuje ideologie, nikoliv rozumné zhodnocení.

Závěrem

Važme si liberálních demokratických hodnot, pěstujme je, snažme se je držet v chodu. V momentě, kdy k nim ztratíme vůli a začneme obhajovat praktiky lhářů, tak jsem ztratili samy sebe, svou svobodu a proměnili jsme se v totalitní režimy, které staví na lhaní, násilnostech vůči občanům a na opaku hodnot.

Listina základních práv a svobod

Oddíl druhý

Politická práva

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.