Od kolaborace k provazu. Příběhy zrádců a jednoho kotle vroucí vody.

Zrada je lákavá a zdá se pragmatická. Výhody ale nemusí mít dlouhé trvání. Jak dopadli Henlein, Moravec, Mussolini či Tiso, lidé, kteří se oháněli národem, ale sloužili cizí moci? A kolik takových známe dnes?

Zrada se vždy nevyplácí. Ti, kdo se přikloní k nepříteli, nemají jistotu, že se karta neobrátí. Jak se asi budou dívat budoucí generace na ty, kteří dnes mluví o „míru“ s okupantem a blokují pomoc napadeným? Možná odpověď najdeme v dějinách a v příbězích zrádců.

Konrád Henlein

Henlein byl dlouho maskován jako obhájce sudetských Němců, ale ve skutečnosti připravoval půdu pro rozbití Československa ve prospěch Hitlera. Po Mnichově už jen dokončoval destrukci země, které kdysi přísahal věrnost.

Jeho osud po válce je příběhem tragické naivity. Když se v květnu 1945 pokusil vyjednávat s Američany, věřil, že ho budou brát vážně a že Mnichovská dohoda by mohla být znovu uznána. Američané ho ale viděli jinak – jako válečného zločince. Uvězněn v Plzni pochopil, že jeho cesta zde končí. A tak podřezal si žíly střepem z vlastních brýlí.

I dnes máme politiky, kteří svou rétorikou koketují s revizionismem a hledají viníky jinde než u agresorů. Stačí se podívat, kdo dnes v Česku mluví o „ochraně národních menšin“ a „historických křivdách“, zatímco ve skutečnosti slouží zájmům jiných mocností. Kdo si bere kroj a žádá samostatnost a zároveň zve okupaci mírem? Máme takové Henleiny ve vlastních řadách...?

Emanuel Moravec: Český symbol kolaborace

Moravec kdysi býval důstojníkem československé armády, ale nakonec se stal hlavním propagandistou nacistického režimu v Protektorátu. Otevřeně rekrutoval Čechy do německé armády, hlásal věrnost Hitlerovi a ujišťoval, že budoucnost národa je v rukou Třetí říše.

Jeho konec byl stejně zbabělý jako jeho kariéra. V květnu 1945, když se Německo hroutilo, spáchal sebevraždu, aby se vyhnul trestu za kolaboraci. Zrádci často končí dřív, než je dostihne spravedlnost.

Když dnes někdo přesvědčuje národ, že bychom se měli „přizpůsobit nové realitě“ a že odpor nemá smysl, je to jen moderní verze Moravcova „musíme se podřídit nevyhnutelnému“. Kolik Moravců dnes hlásá podobnou nějakou takovou verzi „pragmatismu“?

Benito Mussolini

Velkohubý, excentrický a k moci se dostal násilným převratem, to je Benito Mussolini. Mussolini se dlouho považoval za neohroženého vůdce, který Itálii přivede k nové slávě. Když se přidal k Hitlerovi, myslel si, že vsadil na vítěznou stranu. Jakmile se ale karta obrátila, skončil jako štvaná zvěř.

V dubnu 1945 ho italské partyzánské hnutí dopadlo, zastřelilo a pomočilo. Jeho mrtvé tělo bylo 29. dubna pověšeno hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v Miláně.

Kdo se v moderních dějinách alespoň pokusil o násilný převrat, je excentrický a velkohubí, a vsadil na diktátora? Myslím si, že je z čeho vybírat.

Jozef Tiso: Kněz, prezident, kolaborant

Jozef Tiso, katolický kněz a prezident Slovenského státu, patří mezi nejkontroverznější postavy středoevropských dějin. Svou kolaboraci s Hitlerem ospravedlňoval jako „boží dílo“ a „ochranu slovenských zájmů“. Přitom jeho režim ochotně spolupracoval na deportacích slovenských Židů do koncentračních táborů.

Po válce byl Jozef Tiso postaven před soud, odsouzen za vlastizradu a v roce 1947 popraven oběšením. Pokusil se o záchranu skrze prezidentskou milost a přímluvu Vatikánu, nikdo z nich se však za něj nepostavil.

Dnes někteří nacionalisté vykreslují Tisa jako „slovenského mučedníka“. Ale realita byla jiná – kolaborant, který prodal svůj národ za moc. Je zajímavé, jak si někteří současní politici na Slovensku stále hrají s Tisovým odkazem a v mnohém ho napodobují. Mluví o suverenitě, zatímco se přátelí s autoritářskými režimy, a namísto obrany demokracie hledají nepřítele v řadách liberální opozice. No a kdo se tak hezky rýmuje s Tisem?

Závěr

Přítomnost a budoucnost jistě není kopií historických událostí, ale originalitou také zrovna nevynikne. Tak například America first (Amerika na prvním místě) a její izolace tu sice už byla, vč. sympatií k Hitlerovi a papouškováním jeho propagandy. Ale paralelu v tom raději nehledejme. Trump a Musk jsou jistě originální...

Příběhů je konec a zazvonil... no přeci kotel!

Autorem promptu pro DALL-E je autor článku.