Drtivá většina věřících svou náboženskou víru získala v dětství skrze indoktrinaci od rodičů. Nehledejme za tím nějakou racionální volbu. Tím se dětem bere možnost vybrat si, v co budou věřit či nevěřit.
Náboženská indoktrinace dětí je dokonce součástí požadavků u církevních sňatků v České republice, povinností každého z partnerů včetně nevěřících a jinověrců. Trpí tím hlavně děti, které si nemohou vybrat, jsou nuceni se modlit k fantasii svých rodičů, vytvářet si virtuální svět, který musí sjednotit s realitou. Děti jsou nuceni být v kostele, navštěvovat církevní školy, přizpůsobovat se nátlaku starších.
Zbavit se takové indoktrinace ale není snadné. Prakticky neexistuje možnost se léčit, nejsou žádné organizace, které by takovou pomoc poskytovali. Zato je tu obrovský kolektivní tlak věřících, který upírají dětem právo si vybrat.
Listina základních práv a svobod, článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
Argument děti to tak chtějí? Asi jako, když si stáhne omylem virus.
Jak už jsem řekl, náboženskou víru si většina lidí nevybírá a už vůbec to není výběr, který by prošel kritickým myšlením. Je to spíše jako nákaza počítačovým virem, který přijmete skrze email od známé osoby. Děti nejsou schopné rozeznat, že ten email je nebezpečný, důvěřují mu, protože přišel od rodičů či kněze, neuvědomují si, že je to virus nebo lépe "věrus".
Takový věrus se projevuje například nepříčetnou touhou obracet se na mocnou bytost či bytosti v modlitbách v případě nějakých potíží. Vyplňovat mezery ve vědomostech bohem. Někteří jsou tak zasaženi, že se uzavírají do své komůrky, kde prožívají svůj vztah s bohem. Jiní si odmítají položit základní otázky, které by mohli nalomit jejich víru - věrus omezuje funkce antivěru (kritického myšlení), například skeptik Grygar náhle není schopný měřit stejně věřícím v reinkarnaci a v zombie a své víře ve zmrtvýchvstání. Pokud jde o biblické zázraky, náhle vidí paralelu v kvantové fyzice, kterou ostatně vidí i věřící v reinkarnace, homeopatii atd.
Je pravdou, že se každý s věrem vyrovnává jinak, jsou dokonce i deklarovaní ateisté, kteří ale hájí náboženské hodnoty, fragmenty věru - tak mají trvalé následky.
Děti si nemají možnost svou víru nebo nevíru vybrat, jsou indoktrinované, věří v pravdivost tvrzení autorit a to zanechává svou stopu. Děti jsou zranitelné, nemají rozvinuté kritické myšlení.
Argument víra jako lék či droga? Rozhodně ne, spíše jako placebo s vedlejším škodlivým efektem.
Marxovo přirovnání náboženství k opiu bylo opravdu jen z malé části trefné. Mýlil se prakticky ve všem, že když například zruší náboženství, že tím lidé naleznou skutečné štěstí. Ne, nenaleznou, nevyřeší tím svůj strach ze smrti, nezbaví se indoktrinace a kognitivních chyb v uvažování. Ale přesto Marx neměl chtít náboženství zakazovat, měl hledat lidem lepší alternativu, žádat na škole výuku kritického myšlení, nahradit teologii religionistikou, u nejhorších případů fanatické víry navrhnout léčbu. Nelze zakázat věřit, osvěta je prevencí i nápravou.
"Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu. Zrušit náboženství jako iluzorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí. Požadavek vzdát se iluzí o svém postavení je požadavek vzdát se postavení, ve kterém je zapotřebí iluzí. Kritika náboženství je tedy v zárodku kritikou tohoto slzavého údolí, jemuž náboženství tvoří svatozář." - Karl Marx
S přirovnáním náboženství k opiu souhlasí i někteří věřící, například teolog Josef Zvěřina říká, že opium je také lék, který tiší bolest. Což není úplná pravda, drogy mají vlastní účinnost + placebo efekt, víra je jen placebo. Já osobně nejsem proti drogám, mnoho léčiv vzniklo díky nim, i psychedelika pomáhají proti depresím, ale placebo lze vyvolat mnoha způsoby, nepotřebujete lidem cpát náboženskou víru, daleko lepší je hypnóza a terapie nebo ty léky.
Víra je jako homeopatika, víra pracuje s psychikou, i přes svou placebovou funkčnost, nemůže nahradit účinnost léků či chcete-li drog a nebo psychoterapii či léčbu od psychiatra. Víra a homeopatika jsou podvodem na lidech.
Dětem věro-pseudo-drogy, nepatří, nepotřebují pomůcku, která by jim měla pomoci s vyrovnáním se s nemocí nebo smrtí. Není to ani vhodná prevence pro budoucnost. Se smrtí babičky či psa se také mohou vyrovnat bez prášků, naše tělo je k tomu uzpůsobeno, vytváří vlastní léčiva tlumící bolest, má mechanismy, jak se s tím vyrovnat, nač jim cpát vadné představy o světě? Nic se tím nevyřeší a děti často trvale poškodí.
Placebo efekt lze vyvolat lepšími způsoby než je víra. Psychoterapie, hypnóza, meditace, soustředit své naděje k budoucím vědecky ověřeným lékům, to všechno je mnohonásobně lepší než pomýlená víra.
Argument morálky? Hodně špatně!
Pod slovem "morálka" se skrývají normy chování. Normy chování věřících jsou mnohdy zastaralé, vychází z předsudků a nedostatku informací. Učit děti náboženství kvůli etickému chování, není dobrý argument. Máme daleko lepší normy chování založené na kritickém myšlení a demokratických hodnotách.
Někteří věřící navíc dětem odpírají důležité informace například sexuální výchovu, pěstují u dětí negativní vztah k vědě a učí je například kreacionismu či inteligentnímu designu (jak to dělá například náš ministr práce a sociálních věcí Jurečka či Aliance pro rodinu), poškozují jejich vztah u k učitelům - nutí je myslet si, že učitel se mýlí při výkladu evoluce, fyziky, historie či vzniku vesmíru.
Náboženská víra neučí ani respektu k druhým, učí pohrdat jinověrci a v boha nevěřící, učí nenávidět dva chlapy, co měli spolu sex a vyzývá k jejich k vraždě. Podívejte se třeba na kněze Halíka, ten si vymyslel pro deisty a panteisty výraz "něcisté", přičemž neváhá jejich víru ponižovat, že prý o ní nikdy příliš nepřemýšleli a jsou méně spirituální. Za to on je lepší, když ve svých letech věří biblickým pohádkám a nikdy z toho nevyrostl. Tihle lidé si pak myslí, jak jsou tolerantní, ne nejsou. Já osobně mám raději a považuji za chytřejší deisty, než nábožensky věřící pohádkáře.
Cituji pana Halíka
"Pak mi takový "ateista" řekne: "Počkej, já také vím, že život není banalita a že je něco nad námi. Jestli tomu ty říkáš Bůh, pak o tom můžeme mluvit." Když mluvíme o českém atheismu, tak nabízím raději pojem "něcismus". To je patrně dnes nejrozšířenější víra českého lidu - "v Boha církví nevěřím, ale něco nad námi musí být". "Něcismus" má mnoho podob. Někdy je to náboženský diletantismus, jak o něm mluvil Rádl.
Mohu si vážit někoho, kdo k atheismu došel na základě svého přemýšlení, ale nemůžu si vážit toho, kdo odmítá něco, o čem nic neví. Daleko horší než atheistická společnost, je společnost nábožensky nevzdělaná a nekultivovaná. To charakterizuje dnes bohužel naší českou společnost daleko spíše než atheismus."
Náboženská víra také učí k nevděčnosti k těm, kteří si jí zasluhují. Za jídlo se děkuje bohu, místo kuchaři či partnerovi, za úrodu svatým, místo těm, kdo zaseli a starali se.
Etické chování by se nemělo zakládat na náboženské víře a už vůbec ne v demokratickém státě.
Argument mezer? Lepší je si počkat na budoucí poznatky vědy!
Věřící rádi poukazují na fakt, že naše znalosti nejsou úplné a tak tam rádi vecpou boha, dělají od nepaměti, bouřka = bůh, co bylo před velkým třeskem = bůh
Zalepovat dočasnou nevědomost bohem, je jako když při neznalosti řešení nějako příkladu automaticky vyplníme slovo bůh. Je to na houby a nikam nás to neposune.
Věřící také rádi vytváří svůj důchovní matrix /svět, kde se dozvídají odpovědi, na které prý věda nezná a nemůže znát odpověď. Otázky jsou šité na míru víry, případně opět staví na mezerách. Mají boha mezer.
Náboženská víra existuje tisíce let a nikam nás příliš neposunula. Od té doby, co se lidé zaměřili na vědu, děláme pokroky, obrovské znalostní skoky.
Děti by se neměli učit vyplňovat neznalost bohem či náboženstvím, nikam je to neposune.
Náboženství, jako pilíř demokracie? Kdeže, je to spíš kůl v plotě, žádný pilíř!
Náboženství nemůže být pilířem demokracie - v Listině základních práv a svobod, která je s dikce ústavy její součástí, se jasně praví, že:
"Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání."
Takže ne, náboženství pilířem demokracie není, nepodpírá demokracii, je ale právem občanů věřit. Demokracie jako forma vlády je přísně sekulární, ten pomyslný náboženský pilíř leží bezpečně, jako kůl v plotě, mimo demokracii.
A je to dobře, náboženská ideologie často hraničí s politikou a vytváří teokracii, která demokracii potlačuje.
Kůl v plotě není v demokracii, která je přísně sekulární, argumentem pro výuku náboženství u dětí!
Argument víry, jako základní lidské potřeby. Kognitivní chyba není potřeba.
Když poprvé postavíte malé dítě před zrcadlo, nejspíše se tam nepozná, neuvědomí si, že je to jen jeho odraz. Pěstovat u něj tuto víru, tuto kognitivní chybu v úsudku a magické myšlení, že je v odraze někdo jiný, třeba dvojče z jiné dimense, je špatné! To stejné platí i pro náboženskou víru.
Děti by se měli naučit důvěřovat ale i zároveň prověřovat, to učí kritické myšlení. Důvěřovat musíte na nějakém faktickém základě, logiky a rozumu. Věřit imaginární autoritě (v boha), která se k tomu nikdy nevyjadřuje a nepodává žádné důkazy, je špatné.
Děti se nemají učit slepé důvěře, věřit a neprověřovat.
Argument prožitků? Každá ves, jiný pes
Prožitky věřících nejsou stejné, jejich setkání s bohem a představy o bohu jsou rozdílné. Nikde nevznikli dva stejné na sobě nezávislé náboženské systémy, se stejnými dogmaty, věroukou a rituály. "Vize" pod vlivem drog a náboženského vytržení také nejsou stejné, liší se člověk od člověka, dle kultury apod.
Učit děti, že fantastické výplody mozku jsou reálné, je špatné! Pod postelí nemají strašidla, při epileptickém záchvatu astrálně necestují, babička má stařeckou demenci, neumí mluvit s mouchou, při požití drog či vyčerpávající modlitbě se nesetkají s bohem.
Absolutně všechny školy by měli být sekulární. Věrouka by měla být jen pro dospělé. Měla by ctít práva dětí vybrat si víru či nevíru, ale vzhledem k jejich věku, by se nejdříve mělo u nich pěstovat kritické myšlení, měli by projít vzdělávacím systémem a získat informace, stěžejní pro rozhodnutí.
Náboženská indoktrinace dětí porušuje jejich práva, psychické zdraví, svobodu a mravnost dle demokratických hodnot.
Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
