Lidské rasy neexistují. Rasy jsou sociální konstrukt. Barvičky si nechme na výtvarku.

Barva kůže, tvar očí či lebky jsou tohle všechno znaky lidí jiné rasy nebo jen variace jednoho druhu, který se v různém prostředí přizpůsobil? Proč dnes dělíme lidstvo na etnické skupiny, nikoliv na rasy?

Dělení lidstva rasy podle barvy kůže, očí a vlasů dalo vzniknout například představám o árijské rase propagované nacistickým Německem. Představy o rasách se ale nemusí týkat jen barev. Známy jsou představy na základě „krve“ dané náboženstvím či národem. I tyhle představy byly a jsou zahrnuté v ideologii pravicových extrémistů. Jistě jste slyšeli už o germánské rase, židovské, arabské či slovanské.

Lze vůbec lidstvo takto rozdělit? Podle všeho nelze!

Množství pigmentu je fakt málo

Stejně jako je hloupé rozdělovat lidstvo na rasu modrookých a hnědookých či zrzavých a blond nebo pravorukých a levorukých, je i hloupé rozdělovat lidi na rasy bílé, černé, žluté a kdovíjaké... Pigmentace nestačí na to, abychom nějakou skupinu lidí označili za jinou rasu a fakt nezáleží na tom, že je to ta nejviditelnější část těla. Nestačí ani šikmé oči, širší nosy či delší končetiny nebo sociální a ekonomický úspěch.

Bílé dítě narozené černým rodičům

Když se může narodit dvěma černošským Nigerijcům blond bělošské dítě s modrýma očima, znamená to, že se jim narodila jiná rasa člověka? Jistě že ne! Je to prostě jen predispozice skrytá v genech, nic více, nic méně. A o to u rádoby ras ve skutečnosti jde – o malé drobnosti v genech, které ale stačí na společenský konstrukt rasy, ale neobstojí v genetických testech.

Lewontinův paradox

Nejde přitom o slovíčkaření nebo o korektnost. Lewontin už v roce 1972 na základě genetický dat a pomocí matematického principu ukázal, že drtivá většina genetických rozdílů (přes 85 %) se nachází uvnitř populací (např. mezi lidmi z jedné vesnice), zatímco pouze malá část genetické variability (méně než 15 %) existuje mezi populacemi, které jsou tradičně označovány za odlišné rasy.

Lidské populace se jednoduše překrývají a nelze na základě jednoho genu či souboru genů určit něčí rasu. Jsme si prostě v jádru příliš podobní na to, abychom mohli rozdělit lidstvo na rasy.

→ Lewontinův paradox a moderní reakce na něj

Rozdíly na kterých záleží, ale jinou rasu nedělají

Proč tedy dnes rozdělujeme lidstvo na etnické skupiny spíše než na rasy? Protože je to přesnější a daleko více to odráží fakta, na kterých záleží. Pojem etnické skupiny daleko více odráží realitu zohledňující fyzické, sociální a environmentální rozdíly. Tyhle rozdíly jsou totiž největší a nejzásadnější.

→ více rasa vs etnická skupina (odkaz vede na soubor PDF z časopisu Biologie-Chemie-Zeměpis)

I v malých skupinách nalezneme velkou variabilitu, velké množství rozdílů, které z nás ale nedělají jinou rasu. Abychom nějakou skupinu lidí mohli označit za rasu, tak odlišnost musí nést daleko větší, ohraničenější a stálejší genetický balíček, tak jako je tomu například u plemen psů.

Rozdíly mezi námi mohou být i otázkou přežití, ale i tak je to na rasu málo. Různé variace genů a prostředí nám mohou zajistit jinou sadu vlastností: rozšířit náš jídelníček jako je tomu u eskymáků, schopných získat více živin z převážně živočišných pokrmů nebo lidojedů, kteří díky genetické dokážou sníst bez újmy i lidský mozek. Můžeme získat barvu kůže, která nám pomůže vypořádat se sluncem jako je tomu u lidí v Africe. Nic z toho ale není dostatečné k tomu, abychom takové variace označili za rasové.

Člověk je sice zvíře, ale rasu u něj na rozdíl od jiných živočichů prostě nenajdeme.