Jako křeček v korporátním kolečku. Znáte ten pocit?

Všichni, kdo pracují pro nějaký korporát, jistě velmi rychle zjistí, že problémy se neřeší, ale přesouvají na další osoby, které je pak problém odmítají. Případně problémem je ten, kdo na něj upozorní.

Takový spor pak může být opravdu dlouhý, plný točení se v kruhu a bez možnosti prorazit skrze korporátní barikádu „no problemismu“.

Nejlepší je komunikace s IT. Jejich logika „může za to především uživatel“ je aplikovaná na všechny druhy závad a systémových potíží. Ten vtip „zkoušel jste to vypnout a zapnout“ může trvat klidně i několik dnů, týdnů a měsíců.

Ten problém může být očividný, může ho mít jeden i více lidí, ale dokud firma nehoří, tak zůstavá na straně stěžovatele.

Obrázek generován AI.

Vhodná páka a známosti

Já měl v tomhle zatím docela štěstí. Vytvořit email pro novou kolegyni trvalo jen 11 kalendářních dnů. Vyřešil se v momentě, když jsem do kopie dal šéfa firmy, kterého osobně znám.

Potíž s debetní kartou, kterou jsem chytře zablokoval a neuměl pak na pobočce napodobit svůj vlastní podpis, jsem vyřešil díky tomu, že někdo z příbuzných znal šéfovou pobočky mé banky. Jistě, tady jsem byl problém já a má zapomnětlivost, ale neexistovala korporátní cesta ven.

Když už je to ztraceno

Pak jsou ale případy, které nevyřešíte „no contacts, no solution“. Tohle je všude stejný. Dveře si otvíráte lidmi a známostmi. Když tohle chybí, musíte jít buď vlastní cestou, nebo ten problém prostě nechat být.

Tou vlastní cestou většinou znamená, že si musíte udělat přátele a nakoupit bomboniéry a víno... pak už jenom vědět komu a kam to poslat.

Jen se obávám odlidnění korporátů :D

Obrázek generován AI.