Jak pojmenovat občany, kteří chtějí bílou Evropu a deratizovat lidi?

Jak pojmenovat influencery, kteří sní o bílé Evropě? Jak politiky, kteří o lidech mluví jako o parazitech a deratizaci? A jak občany, kteří fandí násilníkům, válečným agresorům a diktátorům?

Lidem se nelíbí, když jejich chování pojmenujete a přirovnáte k něčemu negativnímu. Člověk může mluvit o „bílé Evropě“, „parazitech“ nebo „deratizaci“, ale jakmile jeho výroky označíte za rasistické, fašizující či nacistické, cítí se ukřivděně. Najednou prý útočíte, nálepkujete a umlčujete.

Označit celé skupiny lidí za havěť má být legitimní názor. Pojmenovat takové jednání jako dehumanizaci či fašistický slovník je však údajně nepřípustná urážka.

Dotyčný požaduje naprostou svobodu pro svůj výrok, ale zároveň imunitu před jeho hodnocením a důsledky. Většinou nejde o nálepkování, ale o to vzít oponentům popisné pojmy.

Pojmenovat podstatu

Ano, slova jako fašista, nacista nebo rasista lze používat bezmyšlenkovitě. Ne každý hulvát je fašista, ne každý kritik migrace je rasista a ne každý konzervativec touží po náboženské diktatuře. Pokud někomu pouze přilepíme odpudivou nálepku a dál nic nevysvětlíme, skutečně jsme žádný argument nepředložili a nic nepojmenovali.

To však neznamená, že tato slova ztratila svůj obsah nebo je nesmíme používat nikdy. Rozhodující je, zda dokážeme ukázat, jaké konkrétní jednání pojmenováváme. Když někdo rozděluje lidi podle rasy, prosazuje rasový nacionalismus. Když z občanů vyrábí škůdce určené k odstranění, dehumanizuje je. Když požaduje vůdce stojícího nad zákonem, zastává autoritářské postoje.

To není nadávka. To je legitimní popis a přirování.

Podstatou rasismu jsou rasistické teorie od podřadnosti a nadřazenosti na základě nějakého společného znaku – barva pleti, vlasů, očí – Árijská rasa, či etnické příslušnosti – anglo-saxonismus

Bílá Evropa není kulturní hodnota

Influencer, který požaduje bílou Evropu, nehájí evropskou kulturu. Barva kůže není kultura, víra, jazyk ani soubor hodnot. Je to tělesný znak. Člověk může být Evropanem, přijmout demokratické principy a sdílet evropskou kulturu bez ohledu na odstín pokožky. Nehledě na to, že tím požadavkem by odstranil Řeky, Italy a třeba Španěly. Často se setkávám s tím, že tyto etinka dokonce někteří Češi nazývají cikány.

Požadavek bílé Evropy proto není kulturním konzervatismem, ale rasovým nacionalismem: představou, že kontinent patří lidem určité barvy a ostatní zde smějí žít pouze podmíněně nebo vůbec.

V takévé rétorice jde více o barvu kůže, než o dodržování pravidel. Koneckonců mnoho s těch lidí nemá problém fandit násilníkům například bratrům Tateům nebo politikům , kteří mají na krku násilné trestné činy. Tady nejde o obranu tradic či vlasti, ale prostý rasismus. Takový člověk si musí přiznat, že je rasista.

Rasisté si ale svůj rasismus racionalizují a omlouvají. Připadají si vtipní, nebo dokonce tvrdí, že jsou jen statistici. Celou skupinu lidí obvinit z vraždění a násilí na základě statistiky je ale nesmyls. V takovém případě bychom mohli rovnou vyhnat z Evropy všechny muže – protože oni jsou nejčastějšími násilníky.

Každopádně, jak jinak rasisty nazvat? Proč bychom měli používat jiný slovník?

Deratizují se krysy, nikoliv občané

Podobné je to s politiky, kteří mluví o „parazitech“, „škůdcích“ a „deratizaci“. Nepředkládají tím odvážné řešení problémů. Z lidí vytvářejí biologickou hrozbu, kterou není třeba přesvědčovat, soudit ani respektovat. Stačí ji odstranit.

Krysy nemají občanská práva. Parazité si nezaslouží soucit. Právě proto autoritářská propaganda taková slova používá: umožňují vypnout morální zábrany.

S člověkem musíme vést spor. Škůdce jednoduše zlikvidujeme.

Neznamená to, že každý, kdo podobný výraz jednou zopakuje, je nacista. Používá ale dehumanizační a fašizující způsob komunikace. Fašismus totiž nezačíná uniformou, pochodem a koncentračním táborem. Začíná dělením společnosti na čisté a nečisté, cenné a méněcenné, skutečný národ a jeho nepřátele, užitečné občany a parazity. Teprve potom přichází požadavek, aby pro ty „špatné“ přestala platit běžná pravidla, svobody a práva.

Proč takové chování nemáme odsuzovat? Proč ho nemáme tak nazývat?Proč nepozornit, že jde o jazyk užívaný nacisty v nedávné minulosti?

Co tedy skutečně uráží?

Často neuráží nepřesnost označení, ale ztráta nevinnosti. Ztráta sebepředstavy, že jsou dotiční dobří a spravedlivý. Chtějí se považovat za slušné vlastence a současně mluvit o rasové čistotě. Za zastánce svobody a současně volat po umlčení odpůrců, vyhazovat je z práce z ideologických důvodů. Mají se za mírumilovné občany, ale současně tleskat agresorům.

Přesné pojmenování tohoto rozporu zviditelní podstatu. A to bolí.

Slovní přirovnání nemusí být přesné. Jde o jádro sdělení. Měli bychom bez rozpaků popisovat konkrétní postoje a vědět, jak je pojmenovat. Rasový nacionalismus, dehumanizace, autoritářství a fašizující rétorika jsou skutečné jevy, nikoliv prázdné nálepky či relikt nedávné minulosti.

Jestliže někoho rozčiluje, že jeho výroky připomínají fašismus, řešením není zakázat přirovnání a hledat hezčí výrazy. Ten dotyčný může přestat mluvit jako fašista či nácek.