Spropitné z historického hlediska nikdy nebylo poctivou odměnou za dobrou práci, ale spíše projevem aristokratické blahosklonnosti a později cynickým kalkulem majitelů podniků. Zlom nastal v 19. století v USA, kdy si provozovatelé uvědomili, že mohou břemeno výplat jednoduše přehodit na zákazníka a vyhnout se tak placení řádné mzdy svému personálu. Zvyk, který kdysi lidé odmítali jako ponižující, se tak postupně stal zavedeným standardem.

Dnes tento pokřivený systém udržuje při životě především psychologická manipulace a strach ze společenského odsouzení. Většina lidí už tedy dávno neplatí za výjimečný servis, ale de facto si jen kupuje psychický klid, aby před okolím nevypadali jako lakomci, čímž tuto absurdní a nevyhlášenou daň poslušně udržují v chodu.

Na druhé straně, pokud je člověk spokojen a vyjadřuje tím svůj postoj jako drobnost, pak jde o čistě lidskou přirozenou vlastnost. Podstatné je to, zda jde o laskavost nebo o vynucenou, sice ne povinnost, ale předpoklad. Nemám s dýškem problém, pokud jsem spokojen a rozhodnu se sám bez zírajících pohledů obsluhy.

Nevím, co se stalo, ale dnes s vámi poprvé souhlasím.

Všechny argumenty uvedené v textu jsou v podstatě platné. navíc jsou země, kde se to vůbec nedělá a dokonce by to považovali svým způsobem za urážku, z jedné takové jsem se právě vrátil.

Vyjimečně souhlas vzniklo to v champtivosti majitelů z USA

Samozřejmě.. Já si včera vymknul kotník a může za to USA..

Kdo by taky od něčeho takového dýško očekával.

,,Nežli bych dal dvacku, radši střelím facku". Totˇ ,,KREDO" autora, které nikdo raději neuvede. Dávat komukoli ,,spropitné" není pro nikoho povnností!

Ten rým pobavil.

Není to hloupost!

Dávat nebo nedávat dýško, kdy, kde a v jaké výši je geograficky odvislý zvyk, rituál, zdvořilost, někde nežádoucí nezdvořilost (Japonsko), jinde takřka povinnost (USA), každopádně vždy jde o potvrzení stanoviska k obsluze, vyjádření osobních emocí, popř. osobního vztahu, zesílenou formu poděkování.

My jsme v tomto mírná smíšená oblast, dědic c. a k. rakouských konzervativních společenských zvyklostí, kde je očekávané přijít do divadla umyt, navoněn a společensky oblečen, obdobně jako je zvykem poděkovat vrchnímu v grandhotelu i pinglovi v pajzlu v přístavní čtvrti současně slovy i nějakým symbolickým penízkem. Ani jedno z toho není samozřejmě povinnost. Na koncert se dá přijít i ve svetru a v gumových holínkách, pinglovi nebo dneska už spíše mladé paní pinglici se to taky dá vysolit přesně na korunu a v mincích jak z herního automatu. Proti gustu žádný dišputát.

Slušné je třeba v restauraci nebo v taxíku zaplatit kartou přesnou částku a k tomu přihodit nějakého toho kováka jako dýško...

Proč tomu říkáte slušnost mi není jasné. Takže jsem neslušný, když zaplatím taxikáři nebo číšníkovi taxu, kterou si řekne?

To to má více rovin. Já zaokrouhluji. Pivo stojí 45,dám 50. Ovšem pokud by byla natvrdo automatická přirážka, to už bych asi problém měl. A úplně mě vytáčí nápady, že by tringelt měl být součástí vykazovaného příjmů pro potřeby nemocenské, podpory nebo hypotéky, ale nebyl by zdaněn jako standardní mzda. Buď jedno, nebo druhé. Buď to součást příjmu je se vším všudy a nebo to prostě součást příjmu není. Proč by gastro měla být nějaká výjimka...asi by se všem líbilo mít část mzdy nezdanenou

Já dýška dávám dle spokojenosti, za hloupost to nepovažuji a články o tom nepíšu.

V tomto máte tentokrát celkem pravdu.

( v řadě gastropodniků k dělení dýška dochází )