„Čím víc karmy, tím víc pravdy!“ Říká pan Pacička.

„Zapomeňte na fakta, ty už dneska nikoho nezajímají. Musíte se dívat na lajky, plusíky a karmu, tam je pravda a úspěch“ - radí zkušený bloger pan Pacička. A ukazuje jak na to.

Výslech jsem známého blogera Pacičku a jeho rady, jak se stát nejlepší blogerem na světě. Musím uznat, že mi vzal veškeré iluze a nejspíše budu kvůli tomu muset ukončit svou nuznou blogerskou činnost.

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Článek je lehce inspirován skutečností a viděním světa jistých autorů, ale i klepy a pomluvami mezi blogery, na kterých ale může být troška pravdy, že? Ale myslím si, že by to mohlo oslovit i běžné čtenáře, kteří trpí stejnou potřebou sledovat karmu, plusíky a lajky.

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Čím víc karmy, tím víc pravdy

Když se člověk chce stát úspěšným blogerem, tak je občas dobré podívat se na činnost těch nejlepších autorů, které sekce blogů může nabídnout. A bylo to opravdu těžké, protože hvězdných autorů je tam opravdu hodně. Ale jedna kometa zde vyčnívala nad ostatními – pan Pacička.

„Dobrý den, pane Pacičko.“ Nervózně jsem se uklonil a vešel do jeho kanceláře. Strašně se mi potily ruce v přítomnosti tak významné osoby. Pan Pacička jen mávl, abych se posadil. Zrovna dokončoval jedno ze svých děl a já měl jedinečnou možnost vidět mistra při práci. Byl jsem ohromen. Psal všemi deseti, jako by hrál slavnou klavírní kompozici samotného Beethovena.

Když dopsal své mistrovské dílo, otočil se na mne. V jeho očích se třpytila moudrost věků. Nestačil jsem mu ani položit otázku, a blogerský genius hned začal chrlit rady.

„Já vždycky vybírám téma podle titulních stran komerčních médií.“ Chlubí se. „Ale nesmíte to obšlehnout úplně doslova, jinak je to podvod.“ Varuje. „Vezměte si papír a piště si! Nekoukejte na mě takhle, chlape!“ Okřikne mě a podává mi papír a tužku.

„Mám tam i takovou konkurenci. Je tam bloger, který dělá to stejný co já, ale hůř. On je hloupej, neumí změnit nadpisy.“ Plácá se po rameni. „Poznáte ho hned, obšlehává téma snad všech blogerů.“ Otočí oči v sloup.

„Největší známkou úspěchu je karma. Na ničem jiném nezáleží. Je to stejné jako na sociálních sítích, tam koukáte na lajky. Kdo jich má víc, ten mluví pravdu! Tohle si, prosím vás, zvýrazněte!“ Podává mi zvýrazňovač oranžové barvy.

„Karmu lze zvednou i jinak, takovým podvodem. Jednou jsem měl incident s IP adresami, ale za to já nemohu! Nějaký můj fanoušek mi nejspíše chtěl pomoci a učinil tak tímto nešťastný způsobem.“ Pan Pacička zrudne v obličeji a najednou se mi odmítá podívat do očí. „Nevím, co ho to napadlo, já přeci pomoc nepotřebuji.“ Já horlivě přikyvuji hlavou, protože mi ukazuje, kolik plusů dostal za svou obhajobu. Ten člověk nemůže lhát.

„Je tam i jeden bloger, který mi strašně pije krev. Furt je na titulní straně, ale karmu má nízkou a zkouší tam nějaká svá fakta, zdroje, argumentaci a moralizuje.“ Odplivne si. „Protekční miláček adminů nebo co.“ Kroutí hlavou a přitom si stěžuje na neférovost.

„Já kvůli článkům ohýbám páteř, hledám nejlepší zdroje pravdy a co se líbí. Ale jemu je to úplně jedno a beztak je na titulce!“ Ťuká se zběsile na čelo. Já trošku zrudnu, protože nejspíš mluví o mě, ale naštěstí mě pan Pacička nepoznal.

V diskusi jsou nejdůležitější plusíky

„V diskusích jsou pak nejdůležitější plusíky a mínusíky. Tam karmu nehledej! Jen tak poznáte, že máte pravdu či jste úplně vedle. Není potřeba si obsahem lámat hlavu, nejpravdivější je autorům nadávat a shazovat jejich práci. “ Říká pan Pacička a ukazuje nějakou svojí tabulku.

„Jasánek, politruk, cenzor...“ vyjmenovává nejpravdivější diskusní argumenty. „A je úplně jedno, zda volíš komunistické Stačilo, prostě mu řekni, že je Jasánek.“ Ukazuje mi příspěvky známého blogera Čurjáka, který se hlásí ke Stačilo, ale každého oponenta nazývá Jasánkem a aktivistou. „Vůbec nebudeš pokrytec, protože jsi dostal plusíky.“ Zakončuje.

V tu chvíli ale uvidí mojí fotografii u článku, který zrovna komentuje. Vykulí oči a podívá se na mě. Mě dochází, co se děje a utíkám z jeho kanceláře...

„Jasánku, politruku, protekční spratku...“ slyším za sebou.