Impérium vrací úder, najdi deset rozdílů

Proč mladý vzdělaný muslim uteče od své umírněné muslimské rodiny a k jejímu zděšení se stane bojovníkem džihádu? Proč v islámských zemích, které byly na cestě k sekularizovanému a individualizovanému stylu života podle evropského střihu, vítězí hlasy volající po „očistění“ a „návratu ke kořenům“? Nejsou Gucci a hamburgery dost lákavé?

Jsme prohnilá lenivá a zkažená civilizace na prahu úpadku? Podle analýz, které u nás prezentuje egyptolog prof. Miroslav Bárta, to tak vypadá. Můžeme se tedy inspirovat jinou věhlasně zkaženou civilizací: antickým Římem.

Prohnilí Římané vojenskou expanzí a důkladnou administrativou vybudovali během tří set let impérium. Z dobytých území hodlali dlouhodobě profitovat, zvolili tedy politiku praktické a prozíravé kulturní tolerance, především tolerance náboženské. Zásada byla prostá: my tu postavíme sochy svých bohů a budeme pěstovat kult svého císaře a vy si nechte své sochy a své obřady. Za předpokladu, že vy se budete účastnit státem organizovaného náboženství, budete platit daně a zdržíte se rebelie, můžeme hezky koexistovat. Římští zvědavci a požitkáři se nechali zasvěcovat do eleusínských mystérií a orfických orgií, zatímco do Říma se valil proud gastarbeiterů z východu, jihu i severu.

Jak říše rostla a potentních Římanů ubývalo, přibývalo levné pracovní síly ze zaostalých provincií. Římská tolerance a kultivovanost se šířila na mečích legií za Alpy a za kanál La Manche. Během tří generací se starými ctnostmi prodchnutá otčina proměnila v zapáchající stoku multikulturalismu a konzumu, zatímco se římští intelektuálové radovali nad shromážděným dědictvím Řeků, Egypťanů a všech ostatních integrovaných a asimilovaných.

Na problém narazila římská tolerance v Palestině. Tamní parta notorických kverulantů vyznávala jediného, zato velice žárlivého a nesmiřitelného boha. Všichni vzdychali za ztracenou slávou svého kdysi mocného království. Jejich věčně se hašteřící sekty farizeů, saduceů, zélótů, esénů, a jak se všechny jmenovaly, navzájem popíraly pravověrnost těch druhých, jejich náboženské představy byly nesrozumitelné a zaostalé, ale hlavně všichni svorně odmítali akceptovat římskou zásadu tolerantního kulturního soužití. Nakonec se část těchhle Židů hezky romanizovala výměnou za výjezdní doložky, lázně a výhodné kontrakty, ale buňky fanatických sektářů a teroristů soustavně plánovaly diverzní akce, připravovaly povstání, až velkorysým Římanům došla trpělivost a celou tu nábožensky nesnášenlivou verbež i s Jeruzalémem a Chrámem roku 70 zpacifikovali.

Jistá židovská sekta však dělala potíže dál. Tvářila se mírumilovně, avšak systematicky podkopávala římské hodnoty. Hlásala rovnost otroků a občanů před bohem Bohem, neuznávala římské svátky a na rozdíl od ostatních nepřístupných Židů nebezpečně expandovala mezi chudinou i znuděnou římskou smetánkou. Brutální tresty, lvi a kříže, ani stoické polemiky nepomáhaly, v přesycené a zhýčkané společnosti měli tihle nadšení fanatici s jasným životním posláním navrch.

Je tohle naše situace? Zkusme najít deset rozdílů a uvažovat o jejich významu.

Tihle křesťané nakonec římskou kultivovanou, nábožensky tolerantní společnost ovládli. Ve všeobecném pocitu rozkladu, uprostřed plenění barbarských hord a růstu moci globálního římského kapitálu, houfů hladových a nezaměstnaných bezzemků, pustnoucích měst a rozpadající se infrastruktury Římané přijímali vizi blízké Apokalypsy, všezahrnující Boží lásky a odpuštění. Křesťanské sekty se potíraly mezi sebou podobně, jako ty židovské. V zápalu svárů o očistu světa od pohanství lehla popelem hříšná divadla, parfumerie, knihovny, filozofické školy (stačí si připomenout příběh alexandrijské filozofky Hypatie). Nastalo to, čemu prof. Bárta říká „radikální zjednodušení systému“. V čase zániku římské civilizace církev, sotva se klubající z nekonečného sektářství, vzala na svá bedra administrativu a státní kompetence, „poskvrnila se světskou mocí“ a stala se mostem, po němž cosi z antické kultury přešlo do středověku.

Jakkoliv se příběhy neopakují, z římské perspektivy to nevypadá zrovna slavně. Navrhněte, prosím, nějaké uspokojivé řešení. Zkusíme přepsat dějiny.

http://www.rozhlas.cz/leonardo/vstupte/_zprava/miroslav-barta-kolaps-a-regenerace--1180507