Život bez televize...

Umíte si něco takového představit? Jestli ne, tak je nejvyšší čas to vyzkoušet. Už mé první setkání s telkou v raném věku nebylo ideální. Tehdy to byly černobílé telky bez ovladačů. Zkuste uhodnout, kdo přepínal. Vzpomínám si, že dost často tam bylo takové nekoukatelné šumění, takže jen večerníček a pak přehlídka snů. Eštěže ty byly. Pak přišla barevná telka, ale bohužel pořád bez těch ovladačů. Jejich nástup znamenal konec této mé oblíbené činnosti a nástup jiné užitečné roboty.

Když jsem se tak trochu osamostatnila ze spárů rodičů, telka mi v bytě nemohla chybět. Ihned po přestěhování jsem si pořídila tisíc a jeden program UPC, aby mi pomohly překlenout večery po práci. Prostě aby člověk nebyl jen u počítače, když se mu třeba v baru nebo v jakékoliv jiné společnosti nelíbí. Jenomže když jsem si k telce večer po práci sedla, zjistila jsem, že než projdu všechny programy, je hodina pryč a já jsem nic pořádně neviděla. Člověk přepíná jak k smrti odsouzený. A navíc po čase zjišťuje, že se tam ty pořady pořád nějak opakují a vůbec je to celé divné. Jediný koukatelný program pro mě byl mezzo, kde hrají hudbu za poslední stovky let (jen klasiku). Ale zase poslouchat klasiku v telce, to není ono. Tak jsem tu plejádu programů zase odhlásila a telku jsem měla občas jako kulisu - potichu, co kdyby tam náhodou něco dávali.

Postupem času se byt tak nějak zaplnil. Nejdříve se ke mně přidal můj muž (byla docela fuška si někoho kompatibilního najít, ale o tom třeba jindy, anebo radši vůbec), ten však po večerech pořád něco integruje a když přestane bádat v matice, sepisuje žaloby na nepřizpůsobivé občany a sleduje při tom jediný program - ISIR a trochu si to sledování po večerech vylepšuje v PHP.
Teď s námi obývá naše doupě i malá Erí. Ještě nevíme, co z ní vyroste, ale už teď má hodně síly, tak z ní budou nadšeni... třeba v armádě. :-)
Vlastně jediný světlý okamžik, kdy jsem se hojně pustila do sledování telky, bylo asi měsíc, než se narodila malá a zákony mi neumožňovaly v této době pracovat v zaměstnaneckém poměru. Taková velryba na gauči s brambůrkama v ruce. Naštěstí už do konce života bude pořád co dělat, takže nečinnost doma ani v práci nehrozí.

Abych byla spravedlivá, vina je na naší straně. Telku jsme začali trochu přehlížet. A ona to, věřte nebo ne, poznala. A začala nám to oplácet. Začalo to nenápadně, prostě se odmítala s námi začít bavit. Poslední stádium bylo, když se zapínala asi hodinu, takže jste si večer vzpomněli, že jste ji vůbec chtěli ten den zapnout. V reálu to znamenalo, že hodinu před detektivkou jsem začala zapínat. No a večer po detektivce jsem si vzpoměla, že nevím, koho zabili, tak mi došlo, že jsem nic vlastně neviděla. No a tím si telka vlastně sama pod sebou podřízla větev. Pokus o záchranu proběhl - za diagnostiku závady chtěli 500 Kč, minimální cena opravy prý bude 2 000 Kč. Nová by stála asi o něco málo víc. No nic, můj otec nedal, že zná nějakého opraváře na Vysočině a nic se vyhazovat nebude.
Znáte lidi na Vysočině? Do roku 1989 si všechno opravovali sami. Pak už to trochu polevilo, ale třeba skoro každý tam má v garáži díru, aby pod tu svou káru pohodlně vlezl a celý spodek auta si vyměnil. Pravdou je, že kdyby se rudoši znovu přiřítili k moci (jakože většinu lidí postihuje stařecká demence a zapomínají stále v nižším věku), bude se to hodit. Tímto vzpomínám na prof. Žáka a jeho politicko ekonomické cykly, s nimi opravdu na věky.

Tak jsme tu cennost převezli na Vysočinu, ale bohužel se opravila - za cenu 500 Kč. Holt ceny na Vysočině. Nakonec dožije svůj život už na chatě, protože už jsme si odvykli. Naše roční dítě se k tomuto bodu zatím nevyjádřilo, ale věřím, že jí líp bude venku, než před telkou, kde přes den stejně běží nesmysly. Ovladač si oblíbila, nestihla však poznat, k čemu ta hračka je. Z mé zkušenosti, někdy je lepší nevědět.

Ze všech stran slyším, že v té telce nic vlastně není. Ale všichni ji mají. Dobře, pár výjimek tu asi bude, ale o nich tedy nevím. Proč?

Bez telky máte fůru času. To je asi jasné. Místo zpráv, které Vás stojí nervy, co zase politici vyvedli a kolik Vás to bude stát na daních, si jdete zaběhat nebo jinak zasportovat. Filmy si můžete..... koupit. O víkendu jste stejně na výletě nebo se dohání něco z práce a večer se opékají buřty, takže na telku není ani pomyšlení. Víte vlastně, komu patří předzahrádky před vaším domem a jak by se daly využít?

Co dál... můžete se bavit spolu. Možná si myslíte, že jste si všechno už řekli. Ale třeba ne. Nebo ne to nejdůležitější. Nebo jít na večeři. Na internetu jsou oblíbené vtipy na bázi absence wifi (vzpomenťe si na ptáka bez drátu el. vedení, nápis "no wifi, talk to each other" lákající do restaurace či kavárny), ale ono to platí o všech těchto technologiích, nejen o mobilech, tabletech, i o telce, především o té "chytré", kde propojíte snad i vlastního dědečka.

Kromě času ale ušetříte i místo (set-top box, různé přehrávače DVD...). Já si třeba na místo telky pořídila klavír, ale Vy si tam můžete dát něco jiného anebo taky nic. :-)

Pokud máte opravdu něco, na čem Vám ze srdce záleží, tak si koupíte za 100 Kč TV kartu a můžete si nahrávat programy, jaké chcete a dívat se na ně, kdy se to hodí Vám a ne kdy je to na programu, třeba v 5 hodin ráno. A na většinu se nedívat vůbec.

A co Vy, vyhodíte telku z domu? Začnete hrát na cembalo? :-)