S nedávnou smrtí zpěvačky Amy Winehouse se vynořila spousta návodů, co by bývalo mohlo pomoci a jak šlo situaci vyřešit. Ale upřímně - opravdu chtějí tito lidé, kteří jsou závislí, pomoci ? Je správné jim pomoci ? Nechceme pomoci hlavně proto, že pohled na existenci závislých jedinců v nás vyvolává pocit, že si z nějakého důvodu podle jakéhosi vzorce v hlavě myslíme, že ten náš život je ten lepší a ten jejich jaksi prohýřený a tím nenaplněný ? Jenomže život nealkoholika může být stejně nenaplněný. A jak víme, že život alkoholika je prázdný ?
Ví nealkoholik či člověk, který nepropadnul žádné závislosti, co se skutečně děje v hlavě těch, kteří jsou na opačném břehu ? Víme, co v hlavě páchají léky v podstatě nahodile podávané v léčebnách ?
Léčebné ústavy jsou založené především na dobrovolné léčbě. Ta ale u lidí propadlých
závislosti selhává. Selhává pacient, když říká "já se léčit nechci", selhává lékař, když říká "my víme, jak léčit", protože současná léčba ve většině případů selhává (statistiky) a léčebny jsou přešlapující ústavy, kde lidé nějak přežívají a lékaři umí o závislosti krásně sofistikovaně hovořit. Kdo by také měl vždy stejný elán léčit stále dokola recidivy a kde brát motivaci, když ne z výsledků ?
Říká se, že závislí lidé nevidí smysl života, takže se motají v bludném kruhu, protože při vystřízlivění například zjistí, že to jaksi v tomto stavu není úplně ono. Ale co ví o smyslu života ti ctnostní na druhé straně ? Ví o něm snad více ? Asi ne. Děti, zájmy, aktivity, cestování, práce... to jsou všechno zástupky, které dříve či později vyšumí a zjistíte, že nevíte a nakonec je dobře, že to všechno v jeden okamžik skončí.
Léčebna oddaluje okamžik smrti a může prodlužovat duševní devastaci léčeného; posiluje vědomí velikosti problému a nutnosti léčby. Navíc neléčí kombinace závislosti a psychických poruch, které jdou často ruku v ruce a navzájem se implikují (např. pokud závislý pije protože má drepresi, následně alkohol podporuje vznik depresí). Ano, v několika případech se člověk může vyléčit, ale je to spíš takový zázrak, jako když vám ve dvoustovce sjede auto ze silnice do stromů a vy tu nehodu přežijete. Setsakramentská náhoda.
Některým zde se nedá pomoci a pomoci jim by byla možná chyba, protože pak by nežili život podle svých představ a v tom střízlivém světě by nebyli šťastni. Z další dimenze se již vrátit nechtějí a možná ani nemohou, protože nic už přeci nebude jako dřív. Poznané se nedá z paměti vymazat a substitut dané závislosti k dispozici není.
I can't help you if you won't help yourself...
