Co bychom se báli na Prachovské skály, dudlaj, dudlaj, dá...

Znáte tuto písničku Ivana Mládka? Asi ano. Prachovské skály jsou nádherné. Pro turisty i pro lezce. Lezení v pískovcích je asi jedno z nejhezčích. Bez magnézia, po krásných přírodních útvarech, které časem zaniknou, zápis do vrcholovky. Ale jako všecho, i tato aktivita má svou druhou stranu mince. Jištění. První kruh většinou pekelně vysoko, druhý je taky celkem z ruky, pak slaňovací kruh, ke kterému se občas musí mezi věžemi přeskočit. V prachovkách jsem lezla asi jen dvakrát, a to jako druholezec. Pokaždé nepřekonatelný zážitek kompenzovaný obavou, zda fakt dolezu, a bez sednutí, protože když si sednu, už se pak osmičkový uzel špatně povoluje. A navíc potkat roj včel a vosí hnízdo u kruhu. :-)  

Tak polez!
Nepolezu!

 ***********