Letos jsem zlobila

"Letos jsem zlobila," prohlásila suše má partnerka, hned když jsem včera vstoupil do dveří, a já čekal další informaci o tom, co zase provedla.

Neptal jsem se. Většinou to není potřeba. Stačí jí dát prostor a poví mi zpravidla i to, co sama nechce. Pokračovala ale v jiném duchu: "Když už jsi mě neodnesl ten čert, asi už to do těch Vánoc přežiju. Asi to přežiju i do konce roku, tak bych to chtěla přežít hezky."

"S chlupáčema jsme se dnes domluvili, že už nebudeme zlobit. Budeš to mít od nás jako dárek na Vánoce a dárek do nového roku." 

Zapochyboval jsem, že to těch několik dnů vydrží (chlupáči bezpochyby, ale ona?), ale současně mě hned napadlo, že je to celkem pěkný dárek. A vůbec nevadí, že není zabalený ve vánočním papíru a nemá na sobě zářivou mašli.

Ty nejhezčí dárky prostě papír ani mašli nepotřebují.

A tak i já mám pro vás v tento adventní čas jedno poselství, a to i přesto, co kolem sebe aktuálně vidíme, co se děje, o čem všude (jinde) čteme:

"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." Antoine de Saint-Exupéry 

A jeden malý předvánoční dárek od kocoura, bez papíru a mašle, bez lesku, o to důvěrnější - audionahrávku knihy Malý princ:

Přeji vám,

• ať jsou všichni kolem vás hodní, nejenom o Vánocích,
• ať vaše srdce bijí láskou a z očí vyzařuje spokojenost,
• ať máte příležitost objevit o svátcích to skutečně důležité.

Za celou naši smečku děkujeme za vaši přízeň a těšíme se na další, ač virtuální setkávání, zase v novém roce.