aneb Když jsou dojmy nad pojmy. Když se podívám kolem sebe očima kritika, klidně se vše dá označit jako Jeden velký kýč. Bohužel - anebo bohudík?
Možná jste si už u mě na blogu všimli. Mám rád hudbu, mám rád hudbu mnoha žánrů. Je mi celkem jedno, jaké nese označení, jestli se jí říká folk, pop, rock, punk, vážná, ezoterická či jinak. Dokonce ji ani nehodnotím, nejsem žádný hudební kritik. Hudba se mi buď líbí, nebo ne. Mám za to, že se mi líbí taková hudba, kterou hudebník žije a která promlouvá i k mému srdci, dotýká se mých emocí, nálad a myšlenek.
Tak už jsem se tady zmiňoval o takových muzikantech, jako byl Karel Kryl, Leonard Cohen, ale také třeba Curt Cobain. Představil jsem tu dokonce i Davida Garetta, svého oblíbeného houslisty. To zdaleka není výčet všech hudebníků, které mám rád (vlastně mám rád všechny houslisty), ale je to dostatečně velký seznam na to, abyste měli představu o mém hudebním záběru.
Nelpím na škatulkách. Je mi jedno, jak se kdo označuje nebo jaké má hodnocení kritiků. Je mi celkem jedno, jestli je moderní nebo ne. Prostě se mi buď líbí – anebo nelíbí, a pak ho nechám jiným. Chápu, že každá (dobrá) hudba má své fanoušky. Nechci nikomu brát jeho hudbu.
Já jsem fanoušek pánů, o kterých jsem psal výše. Klidně bych je mohl vychvalovat do nebes, protože tak to cítím. Pochopím, že zpěv Karla Kryla je pro někoho kvílení. Pochopím, že pro někoho je Curt Cobain jen feťák. Dokážu pochopit, že by se dalo najít mnoho virtuózů, kteří by dle určitých měřítek překonali Davida Garetta.
Předkládám vám své dojmy, dávám vám tipy, ale jestli se vám budou líbit anebo ne, nechávám na vás. Ano, udělá mi radost, když se budou líbit, když vám přinesu něco nového, co oceníte. Na druhé straně chápu, pokud máte jiný vkus a vyjadřování.
Já myslím, že když má člověk v sobě hudbu, nemůže být průměrný hudebník. Člověk je buď hudebník – anebo není, a pak jsou tu ještě hudebníci s velkým H, alespoň pro mě.
"Jako malé baletky v ranním světle tančí prach,setkali se tiše mlčky, vstoupil slunci do jeho drah.Protínají hladiny, tvá vůně nad nimi." Zdroj: Píseň o lásce, Nightwork
A když už jsem u těch kýčů...
Mám rád umění obecně - kolik tam je kýčů a jak těžké je takové umění ohodnotit? Jeden dílo odsoudí, další je z něho nadšený.
A tak byl takový první impresionistický obraz, autora Clauda Moneta, odsouzený kritiky slovy:
"je to jen takový dojem, taková imprese.“
A ejhle, ona ta imprese nakonec sklidila obrovský úspěch. Obraz dostal název Imprese (místo původního Moře). Umělci nakonec s hrdostí sami sebe označovali za impresionisty. (viz wiki)
Zdroj obrázku: https://it.wikipedia.org/wiki/Storia_della_pittura
Kdesi jsem registroval, že „život, to je skládanka z malých kousků radosti“, doplňuji:
„život, to je skládanka z malých kousků radosti, štěstí, lásky a dojmů“.
Ano, někdo to může označit za „jeden velký kýč“, ale to už je na každém, jaké má dojmy.
