Svoboda, neomarxismus a knedlíky

Tento krátký příspěvek vznikl z reakce v diskusi pod mým článkem Drahý pane Čapku, aneb proč nejsem neomarxistkou... Diskutující se mě zeptal, čím tedy vlastně jsem? A co je opakem neomarxismu? Přemýšlela jsem a pak odpověděla...

1/ Desatero (vyjma bodu jedna, to je na rozhodnutí každého)

2/ Přirozený řád věcí

3/ Svoboda v rozhodování, ale i odpovědnost za své činy

Bodu číslo 1 rozuměl, u dalších dvou žádal vysvětlení, připadala mu totiž bez jasného  obsahu. Opět jsem přemýšlela a nakonec jsem mu odpověděla, jak nejlépe umím, toto...

Přirozený je od slova příroda. Tedy - co je v přírodě obvyklé, je přirozené. Tedy že samice je samice a samec opravdu samcem. Že mezi nimi existuje chemie, díky níž plodí děti, které ti dva pak vychovávají a vědí intuitivně jak. TO JE PŘIROZENÝ ŘÁD a z toho vytvořená a po tisíce let respektovaná společenská NORMA. Samozřejmě existuje Gaussova křivka s odchylkami od normy jako jsou muži cítící se ženami a naopak, homosexualita, extrémní feminismus apod. TYTO ODCHYLKY se nám levicoví liberálové (neomarxisté) snaží vnutit jako NORMU, prosadit menšinu proti nám, většině, a pokud s ní nesouhlasíme, jsme napadáni, ostrakizováni.

Jak svobodu a osobní odpovědnost vidím já a jak, dle mého pozorování, neomarxisté? Uvedu jednoduchý příklad. Vím, že když budu jíst hodně knedlíků, budu tlustá. Ale knedlíky mi chutnají, tak když ztloustnu, přijmu za svůj čin zodpovědnost a buď je přestanu jíst, a nebo je budu jíst dál s tím, že musím čelit následkům (zdraví, vzhled apod.) Když si neomarxisté všimnou, že několik lidí jí příliš mnoho knedlíků, neponechají je napospas osobní odpovědnosti, ale - samozřejmě s těmi nejlepšími úmysly ochraňovat jedlíky, hned vydají zákon proti přílišnému jedení knedlíků opatřený příslušnými sankcemi, které postihnou nejen samotné konzumenty, ale i ty, kteří je v jedení podporují (rodina, známí apod.). Stanoví pravidla, kolik knedlíků je možno sníst denně, a vytvoří komisi (nejlépe mezinárodní a s doživotní imunitou, u níž nebude zcela jasné, kdo je jejím nadřízeným orgánem, kdybyste si náhodou chtěli stěžovat), která vám kdykoli vstoupí do kuchyně, aby zkontrolovala, zda neporušujete zákon. A to vše, jak jinak, pro vaše dobro. 

A čím jsem vlastně já? Podle jednoho z diskutujících jsem prý konzervativec. Podle jiného diskutujícího jsem jen normálně zmatená postfaktickou dobou. Tak asi jo, když to říkají...............  Sama teď vlastně nechápu, co mi na tom neomarxismu vadí ... :-)