Manželství – sanatorium pro méněcenné

Takto nazval jednu ze svých studií svérázný psychoanalytik a člen české meziválečné avantgardy Bohuslav Brouk.

Do manželství dle jeho názoru dobrovolně vstupují jen ti, kteří sami nic neznamenají („dvě nuly jsou přece vždy víc než jedna nula“), potřebují někoho ovládat a hlavně se legálně rozmnožovat ve víře, že alespoň jeden jejich potomek to někam dotáhne, a tak logicky učiní nesmrtelným i svého rodiče. A co je nejhorší, vstupem do manželství, cituji: „žár lásky, jestliže kdy vůbec vzplál, pomalu uhasíná, pouta manželská se stávají stále nesnesitelnější a znechucení manželé si víceméně ztrpčují život. Erotická báze manželství podléhá neúprosně postupem času naprosté zkáze a manželské soužití ztrácí tak jedno ze svých největších kouzel.“ Má pravdu Bohuslav Brouk. S touto vidinou, navíc okořeněnou údajem o současné rozvodovosti (v ČR je to každý třetí svazek), se uzavírání manželství jeví zejména dnes jako vskutku donkichotský kousek.

Proč tedy vstupovat do této značně kontroverzní instituce? Důvodů je mnoho a zpravidla se týkají socioekonomického zajištění jedince a jeho potomků. Ale pevně věřím, že jsou i lidé, kteří si chtějí vzájemně dát najevo, že to spolu myslí opravdu vážně a na celý život. Rozhodnutí k tomuto kroku by však mělo být opravdu racionální (je to čestný muž a šlechtic, živí se poctivou prací, má to v hlavě srovnané, bude hodný na děti apod.) a nikoli romantické (je to sice ještě nevyzrálé děcko, které má sklony k alkoholu, ale to se změní, no, ty úlety s kamarádkami skončí, až se „to“ narodí atd.).

Zároveň je třeba se opravdu zodpovědně připravit na to, že to se vzájemnou  sexuální přitažlivostí půjde dolů (jak se říká, prvních pět let je více vzrušení a méně techniky, potom více techniky a méně vzrušení), míra poklesu se však dá různými metodami ovlivnit (nenosit před mužem okurkové slupky přilepené na obličeji a ony pověstné natáčky, seprané spodní prádlo vyměnit za něco luxusnějšího, nepřipomínat mu každých pět minut, že je neschopný, i když je ... ale to už se snad v dnešním světě ovlivněném četnými psychologickými studiemi v osvícených ženských časopisech ani neděje). Bohuslav Brouk doporučuje pro zpestření manželství i občasnou nevěru, ale to už je jiná kapitola.

Prostě pokud budete brát soužití se svým partnerem jako nevšední záležitost, na níž se musí vědomě pracovat, nemusíte nutně dopadnout jako v následujícím, dle mého názoru dost smutném, vtipu. Muž se svěřuje kamarádovi: „Mám doma tichou domácnost. Nebaví se se mnou ani klika u dveří.“ „A co se stalo?“ zajímá se přítel. „Ále, slavili jsme s manželkou pětadvacáté výročí svatby ...svíčky... hudba... prostě romantika... chtěl jsem říct ‚miláčku, nepodala bys mi ten lososový chlebíček?‘ a místo toho jsem řekl ‚ty čůzo jedna stará, zkazila jsi mi celý život...!‘“