Co všechno jsme my, ženy, schopny udělat pro to, abychom se líbily mužům, je prostě neuvěřitelné. Naplno si to uvědomím vždy, když někde v televizi nebo v tisku vidím fotografie znetvořených ženských obličejů či částí těl po nevydařených plastických operacích. A když si představím, že hnací myšlenkou ženy, která se nechala operovat, bylo udělat vše pro to, aby ji ten její náhodou nevyměnil, jímá mě z toho hrůza. A teď si představte ten návrat domů... Je příznačné, že plastické operace na ženách provádějí převážně muži. Místo toho, aby jim jejich počínání ze své pozice lékařské autority vymluvili (nemluvím o operacích ze zdravotních důvodů), jdou do toho. Je mi to jasné, byznys je byznys.
Možná to jako žena nemůžu objektivně posoudit, nejsem muž, ale přesto se domnívám, že tajemství ženské přitažlivosti spočívá úplně v něčem jiném. Například: možná máte někde ve svém okolí ženu, která není až tak úplně krásná, snad by se dala nazvat i tlustou, a to dost, nejde daleko pro slovo, někdy umí být i sprostá, směje se nahlas a „na celé kolo,“ až se dokonce za své špekaté břicho popadá a ONI jsou z ní úplně paf. Žádná z kamarádek to „prostě nechápe“, doma padají rozhořčené otázky typu „co na NÍ vlastně vidíš“ apod. V čem je tajemství úspěchu této ženy? Není v tom nic jiného, než že je svá, je „v pohodě“, nestresuje se svým zevnějškem, neboť si je sama sebou vnitřně jistá, život užívá plnými doušky, jedince opačného pohlaví má ráda, ale příliš je neřeší, umí si i se svými tělesnými proporcemi užít sex, což jí úplně „kouká z vočí“ a muži jsou zatraceně dobrými čtenáři těchto signálů... Vždyť vezměte si to z druhé strany, i nás, ženy, většinou nezajímají hezouni, takové ty pochodující prázdné antické nádoby, ale muži vzhledově mnohdy nepříliš ideální (někdy až posléze zjistíme, že mazlíček je vlastně dost krásný...), avšak charismatičtí, trošku potvory, ovšem kouzelné, muži, kteří na TO tzv. MAJÍ....
Mimochodem, několikrát jsem se zaměřila, sedíc v kavárně na bulváru maloměsta, ze kterého pocházím, na mužské jedince, kteří procházeli kolem mě. Většinou muži lehce upocení, těhotní pivním břichem, ale vysmátí a spokojení.... Tak pro ně bychom se měly dát řezat?
Pokud jsem zastánkyně plastických operací ještě nepřesvědčila, připojím na závěr jeden výmluvný a docela smutný vtip (prodávám tak, jak jsem koupila): Muž sedí u televize s lahváčem v ruce a sleduje zprávy, žena stojí před zrcadlem a naříká: „Pepo, podívej se, jaké mám vrásky, povadlou kůži, ty pytlíky pod očima, víčka mi padají, prsa už mi nedrží, a ta celulitida...!“ Muž jenom od televize zahuhlá: „Ale prosim tě, na to moje mrdání.....“
