Drahý pane Čapku, aneb Proč nejsem neomarxistkou.

Drahý pane Čapku, když jste v roce 1924 psal svoji slavnou esej Proč nejsem komunistou, byl jste se svým názorem velmi osamělý. Nezval,Vančura, Seifert, Voskovec, Verich a jiní intelektuálové horovali pro tehdy módní komunismus...

...jezdili do Sovětského Svazu podívat se, jak je ta VŘSR posunula dál ke kýženému blahobytu, a usilovali o to, aby to i u nás bylo taky tak....Ale vy jste byl vždycky vizionář a Vaše vize se bohužel naplnily a stále naplňují. Byl jste nešťastný z té temné komunistické ideologie mas jakož i šířícího se nacismu a fašismu už v době, kdy lidé kolem Vás ještě spali. Fašističtí fanatici Vám házeli kameny do oken a psali hrozné anonymy, když jste vystupoval proti Hitlerovi. Obsazení Československa jste se naštěstí nedočkal, byl byste první na ráně, a buďte rád, že jste včas odešel na pravdu Boží... Protože pak, pane Čapku, přišel komunistický převrat a s ním vše, před čím jste varoval. To hrozné období plné násilí, nenávisti a strachu trvalo celých 40 let a pak se nám ulevilo, ten hnusný komunistický sen byl pryč, přišla totiž revoluce. Říkáme jí Sametová, protože proběhla hladce a bez násilí, to by se Vám líbilo, protože Vy nemáte násilí vůbec v lásce. Václav Havel, náš první "sametový" prezident, s oblibou říkal, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, byl to humanista jako vy, ten by se Vám líbil.... Jenže, pane Čapku, téměř 30 let po revoluci, je to tady zas.... Jsou tady lidé, kteří se shlédli v Marxovi a jeho učení. Představte si, že se mu vztyčují dokonce sochy (!), ale ve svém šílenství  jdou tito fanatici ještě dál, chtějí rozmělnit národy na beztvaré jednotky, promíchat rasy, vykořenit náboženství, smazat rodinám jejich historii, dokonce relativizují naše pohlaví, pane Čapku, to by Vás ani v té nejtěžší utopii nenapadlo, že?  A to vše pod rouškou dobrých úmyslů chránit slabé, menšiny proti většině, hloupé proti chytrým, ženy proti mužům. A dělají to tak rafinovaně, že si toho ani nevšimnete. Televize (to je takový přístroj, který produkuje zábavu pro masy, v době, kdy jste ještě žil, se s jejím zaváděním teprve experimentovalo) zaměstnává naši mysl tupými pořady, takže realita většině úplně uniká... Když nesouhlasíte s jejich ideologií, jste intolerantní homofob, xenofob, rasista, extrémista, populista, sexista. Těmito pojmy se jejich slovník jen hemží.  

Píšete: Proč nejsem komunistou? 
   Pro mne osobně je ta otázka úlevou; neboť tuze bylo třeba nikoli polemizovat s komunismem, nýbrž hájit se sám před sebou z toho, že nejsem komunistou a proč jím nemohu být. Bylo by mi lehčeji, kdybych jím byl. Žil bych v domnění, že přispívám co nejřízněji k nápravě světa; domníval bych se, že stojím na straně chudých proti bohatým, na straně hladových proti žokům peněz; věděl bych, jak o čem smýšlet, co nenávidět, čeho nedbat. Místo toho jsem jako nahý v trní: s holýma rukama, nekryt žádnou doktrínou, cítě svou bezmoc pomoci světu a nevěda často jak chránit své svědomí. Je-li mé srdce na straně chudých, proč u všech všudy nejsem komunistou?
Protože mé srdce je na straně chudých.

Víte, pane Čapku, já to mám tak nějak podobně. Kdybych byla neomarxistkou, vím, koho nenávidět: ty, kteří si stojí za svým národem, mravními zásadami, na nichž jejich národ vyrostl, nechtějí přijímat cizí náboženské systémy z prostého důvodu, protože jim zásady toho jejich připadají správné a jsou osvědčené už tisíce let, stojí si za svou barvou pleti a pohlavím, s nímž se narodili, zakládají rodiny na tradičním základu, a mají děti, které i sami vychovávají dle vlastního vědomí a svědomí.

Jenže tak jsem jako nahá v trní...

Nemám nic proti homosexuálům, klidně, ať se vezmou, ale ať i nikdo netvrdí, že je to norma. Nemám nic proti mužům, jsem ráda, že jsou na světě, a uznávám jejich typicky mužské vlastnosti jako je jejich fyzická síla, nižší emotivnost, rozvaha, a proto nás, ženy, krásně doplňují.  Nemám nic proti národnostním menšinám, s cikány, kteří bydleli v našem domě, jsem vždy vycházela dobře, i když to byl vyhlášený kapsářský gang ve městě. Nevadí mi žádní cizinci, když v mé zemi budou žít slušně a přizpůsobí se jejím podmínkám, ráda jim budu pomáhat. Jen ať mi nikdo netvrdí, že se musím přizpůsobit já jim... 

Jenže takhle jsem rasista, xenofob, homofob.......už se bojím o svých názorech otevřeně mluvit.

Víte, pane Čapku, já jsem učitelka češtiny a hudby. Občas mě napadá, jak dlouho ještě budu moci vyučovat o Národním obrození, o Tylovi a Smetanovi a Palackém, Dobrovském a Jungmanovi....Ono už se to teď jeví poměrně out, ale zatím je to v osnovách, takže můžu...