Soudruzi a muž z Měsíce

Ta událost se stala v roce 1974 a věděli o ní jen komunistické špičky a několik zasvěcených vědeckých pracovníků.

Pokud jste prožili značnou část svého života v době budování socialismu a poznali jste praktiky, s jakými tady soudruzi vládli, nic vás už asi překvapí. Jsou ale události, nad kterými  zůstává i po letech rozum stát a  možná i zamrazí, když si člověk uvědomí míru arogance, tuposti a sebestřednosti lidí, kteří nám kdysi vládli.

Po únoru 1948 se stalo vlastenectví pojmem přežitým a nepotřebným. Proletáři všech zemí se měli spojit a jejich rodnou vlastí měl být celý socialistický tábor. Skutečnost, že člověk, který si, ač narozen v cizí zemi, hluboce váží svých předků, byla pro soudruhy zcela bezvýznamnou. A když byl dotyčný ještě navíc příslušníkem kapitalistického státu, stal se okamžitě potenciálním rozvracečem zřízení.

Jeho dědeček se jmenoval Štefan Čerňan a odjel v roce 1903 ze slovenské Vysoké nad Kysucou do Chicaga. Se svou manželkou Annou měli syna Andrewa, který se následně oženil s  Rozálií Cihlářovou, americkou Češkou, jejíž rodiče pocházeli z jižních Čech. V roce 1934 se jim narodil Eugene Andrew Cernan. Eugene se díky svým rodičům a prarodičům dozvěděl o Československu a získal k němu vřelý vztah.

Pokud by byl Eugene běžný Američan, asi bychom se o jeho vztahu k naší vlasti nikdy nedozvěděli. Jenže běžný nebyl. Výjimečným ho dělají dvě věci. Je posledním Američanem, který vstoupil v rámci letu Apolla 17, spolu kolegou Harrisonem Schmittem, na povrch Měsíce. A tou druhou věcí, že si na svoji procházku vzal vlaječku našeho státu. Tou se dotkl povrchu a zase ji vzal zpět na Zemi.

Když chtěl v roce 1974 navštívit ČSSR, vlast svých předků, byla mu oficiální  žádost zamítnuta a Cernan označen za osobu nežádoucí. O absurditě tehdejší doby svědčí skutečnost, že nakonec přijel s novinářskou akreditací na mezinárodní veletrh Incheba v Bratislavě.  Ve svém zavazadle měl i "měsíční" vlajku. Po příjezdu kontaktoval naše představitele a nabídl tento artefakt presidentovi republiky Svobodovi i předsedovi vlády Štrougalovi. Oba dar odmítli a stejně tak i jakýkoliv kontakt. Naštěstí setkání neodmítl ředitel Astronomického ústavu na Ondřejově doc. Luboš Perek a s nadšením přijal i "měsíční"vlajku.

 Mohla by to být drobná a dnes už úsměvná epizoda. Ale není. Znovu vypovídá o bohorovnosti a hlouposti komunistických potentátů. A také o strachu. Strachu z člověka, který chtěl jen poděkovat jedné malé zemi ve střední Evropě.