Nebýt básničky "The Hill We Climb", nebyla by tady žádná "legrace"

Je těžká doba a se všemi strastmi, které ta blbá nemoc přináší, se bohužel vytrácí i humor. Občas se ale najde něco, co člověka přivede na zcela jiné myšlenky. 

Bohužel nutno dodat, že je to humor skutečně poněkud zvláštní, ne nepodobný absurdnímu dramatu. Možná budu některými i kárán za to, že celou věc zlehčuji, ale promiňte, tohle je něco tak pitomého, že se to snad vážně brát nedá.

Victor Obiols je Katalánec a předpokládám, že i velký patriot, protože překládá do katalánštiny takové veličiny, jako je William Shakespeare nebo Oscar Wilde. Získal doktorát na universitě v Southamptonu a působil na universitách v Bristolu a ve Vic. Dalo by se s jistotou říci, že přes katalánštinu je odborník na slovo vzatý. Proto bylo logické, že právě jemu byl svěřen překlad dnes nejprobíranější básně na světě "The Hill We Climb", složené Afroameričankou Amandou Gormanovou k inauguraci prezidenta Bidena. Obiolse to jistě potěšilo, že prošel schvalovací komisí zastupující autorku a začal na překladu pracovat. Dílo se podařilo, mohlo jít  do tisku a pak na pulty katalánských knihkupectví. Jenže ouha.  Stejná komise, která mu překladatelství předtím schválila, najednou "překvapivě" zjistila, že Victor Obiols  nevypadá, jako mladá aktivistka tmavé pleti a překlad musí jít k ledu.  Bude se tedy hledat vhodnější překladatel.

Obiols to bere s nadhledem a jenom lakonicky poznamenal:

„Pokud nemohu tu báseň přeložit, protože autorka je mladá Afroameričanka 21. století, tak podle této logiky také nemohu překládat Homéra, protože nejsem Řek z osmého století před naším letopočtem. Nebo Shakespeara, protože nejsem Angličan z 16. století.“

 Je na každém autorovi, aby si určil, za jakých podmínek se jeho dílo bude překládat do jiných jazyků.  Ovšem v tomto případě není na prvním místě zachování umělecké hodnoty originálu. Absurdní a  černě směšné je to hlavně pro to, že se na jednu stranu volá po  bourání hranic mezi kulturami, po zlepšení vztahů mezi rasami a ti, co to nejvíc žádají, potom sami selektují  překladatele z rasových a genderových důvodů. 

Nevím, jestli se už u nás hledá vhodná černá aktivistka, která by báseň Amandy Gormanové přeložila. Co vím ale zcela jistě, že je mi to jedno a třeba i kvůli Katalánci Victoru Obiolsovi se bez ní rád obejdu.