Já myslím, že podobné zážitky má každý kdo byl na vojně. U nás bylo například povícero šifáků a námořníku a dokázali jsme pomocí privátnich fotek ppor. Majerníka dohánět na PŠM k šílenství.

Petře, ty jsi to tak pěkně napsal, že to "můžou" číst i ženské!

Děkuju Marie, ale víš. že jsem si naopak říkal, že ženské to nemůže bavit. To jsou přece takové ty chlapské důležité věci,,,,

Ta historka s tím dělem se v té době naprosto ve stejném znění tradovala i u nás na Vojenské katedře ČVUT v Praze. Jo, to byly časy.

A následné zážitky u bojového útvaru za přelomu let 1988/89 je také něco, na co se nezapomíná ... i když třeba ládování praporu T-72 ostrýma na potlačení protistátních živlů už vážně legrace nebyla. Naštěstí finální rozkaz "vpřed" nepřišel ....

Jako studenti VUT jsme měli každou středu vojenský výcvik na Kraví hoře. Zafurťák nám vysvětloval, že dělo střílí po balistické křivce a naznačil let náboje rukou. Přihlásil se z nás jeden šprýmař dotazem: "A kdybychom dělo položili, tak bychom mohli zasáhnout i nepřítele za rohem?" Zafurťák se zamyslel. "Víte soudruzi, šlo by to, ale v boji nemáme čas pokládat dělo na bok."

Monte Bů.....to byly časy.

"Šactvo" - to máte vysokoškolské vzdělání

Miro, enom technické a navíc su z Moravy, tož sa teda týmto šeckým jazykozpytcom omlůvám a utěkám to zpravit....

Karma Vzpomínky mám velmi podobné a jsem moc rád, že koncem roční ZVS pro mne skončilo setkávání se "zelenými mozky".

Díky Jiří za karmu. Všichni ale asi ne. Někteří byli dle mínusu u Vašeho příspěvku ti druzí. Hezký den,