Jak jsem chtěl školit personál a zklamal Zdeňka Pohlreicha

Jak se říká, člověk míní, pánbůh mění. A všechno pak dopadne  jinak, než by si jeden chytrolín představoval.

Ta restaurace, kam jsme pravidelně chodili s kolegy na oběd, byla, dle dřívějších socialistických měřítek, taková lepší trojka. Strava chutná a ceny přijatelné. Kuchyni vládla kuchařka, která preferovala domácí českou kuchyni a tu zvládala celkem dobře. I obsluha se chovala velmi profesionálně.

Nevím, jestli to byl nápad majitelky pohostinství nebo hlavy kuchyně, ale najednou byl jeden den v týdnu věnován mezinárodní gastronomii. Buď to mělo být zpestření jídelníčku, nebo chtěla šéfkuchařka dokázat, že umí vařit i jinak, než po česku.  Bohužel bylo zřejmé, že  čerpá z nějaké  socialistické knihy  receptů, kde se obvykle nahrazovaly "cizokrajné" ingredience surovinami tuzemského původu. Bambusové výhonky kedlubnou a parmezán nějakým tvrdým sýrem.  V době, kdy právě začínal řádit v televizi Pohlreich a nabádal přitom návštěvníky restaurací ke kritice nepravostí,  věc zcela nepřijatelná. Jakmile se na jídelníčku objevil "italský den" a risotto, dalo se předpokládat, že použitá rýže rozhodně nebude arborio. Rozhodl jsem se tedy, že až mi bude náhražka servírována, nechám ji odnést zpět do kuchyně a po vzoru Zdeňka,  malým "školením" povznesu úroveň okresního pohostinství.

V době oběda bývalo vždy plno a my jsme stěží získali místo u postarších manželů, kteří se právě chystali platit. Byl nám sličnou servírkou předložen jídelní list, i když v mém případě zcela zbytečně, protože já jsem měl vybráno. Zatímco jsem se těšil na své vystoupení, servírka počala manžele inkasovat. Muž hlásil konzumaci a slečna zapisovala položky na účtenku. Pak všechno rázně podtrhla a sčítala. Když dospěla k výsledku, zavrtěla nevěřícně hlavou a začala počítat znovu. Ale ani po druhé nebyla s výsledkem spokojena. Když ani třetí pokus nevyšel a ona dospěla k nějakému nesmyslnému hausnumeru, s povzdechem prohlásila: " Já už su z toho úplný kokot."

V tu chvíli jsem si zcela odzbrojen uvědomil, že řešit nějakou rýži s děvčetem, které se na chvíli změnilo v pánské přirození, by bylo zcela bezpředmětné.  A smířil jsem se tedy s tím,  že budu mít dnes na oběd "risotto" s okurkou, posypané českým eidamem. Zklamal jsem tě  Zdeňku Pohlreichu.