Hanba za 5 milionů

Pět milionů korun je z hlediska státního rozpočtu kapka v moři, ale dá se za to udělat hodně ostudy...

Asi je zbytečné představovat jedno z největších mocenských a duchovních středisek Velkomoravské říše, hradiště v Mikulčicích. Obrovské naleziště s velmožskými paláci, dvanácti kostely, třemi mosty a pohřebištěm čítajícím přes 2 500 hrobů. Všechno je odkryto díky mnohaletým „zemním“ pracím archeologů. Úžasné, ale přece „jenom“ hodně placaté.

A pak přejdete pár kilometrů dál za řeku Moravu a z polí na vás vyskočí drobná stavba. Na slovenském území se nachází něco neuvěřitelného – jediný zachovalý kostelík z doby Velké Moravy. Předrománská stavba z 9. století je nejstarším kostelíkem ve střední Evropě. Je tedy logické, že si zaslouží nejen úctu, ale i dokonalou péči. A snad i zápis do dědictví UNESCO.

Je tedy poněkud podivné, že až v roce 1995 byla tato sakrální stavba prohlášena za slovenskou národní památku. V souvislosti s tím se však dalo předpokládat, že se dostane mezi dotační tituly a bude moci být odborně restaurována. Na peníze se sice čekalo dlouhých 24 let, ale když už zde kostelík vydržel více než 1 000 roků, tak to nic neznamená.

A tak se spojila obec Kopčany se slovenským ministerstvem kultury, úředníci dali dohromady 189 580 EUR a v roce 2019 se začalo s rekonstrukcí. Už od začátku byl podezřelý dotační titul s názvem „Obnov si svoj dom“. Bohužel se přesně promítl do způsobu, jakým se k opravě národní památky přistoupilo. Ono to totiž dnes vypadá, že se na místo dostavila místní zednická parta a začala „opravovat“ jak jsou zvyklí.

Nejdříve vyměnili střešní krytinu a nezapomněli přidat podokapní mřížky proti ptákům, což je výmysl moderní doby. Pak celý kostelík omítli, tedy spíše oplácali, snad aby to vypadalo historicky. Římsa na fasádě pod střechou je ovšem provedena pečlivě jako na rodinném domku. Původní velkomoravské runy, které se nacházely na kamenném zdivu, fasádníkům, jak se říká, žíly netrhaly a prostě je také nahodili. No a samozřejmě, každý správný dům musí mít střešní okap. Přemýšlel jsem, proč je kostelík touto vymožeností opatřen jenom z jedné strany, ale už by to asi bylo přes čáru. Silně pochybuji, že u této „rekonstrukce“ asistovali památkáři – možná tak z nějaké kopčanské krčmy.

Když jsem tak u kostelíku dnes stál, vzpomněl jsem si na památný výrok majora Halušky. V tomto případě by asi poznamenal: „Pekne ste to, chlapci, urobili. Len tie plastové okná tam chýbajú, len tie okná.“