Lokální vajíčková sranda přerůstá v hrozbu celorepublikového rozměru. ČSSD v zoufalství sahá po silné zbrani. Po zbrani, která ještě nikdy neselhala.
Čelní představitelé ČSSD již dlouho používají jednoduchý ale účinný trik. Hezky jde vidět v televizních debatách a online rozhovorech. Jsou ostří, nepříjemní, nevyhýbají se jízlivostem, podpásovkám ani arogantní nadřazenosti. Jejich oponent má jen dvě možnosti - buď vydrží a chová se slušně, jenže pak často vypadá jako leklá ryba, a nebo kapituluje, nechá se strhnout a přistoupí na hru politika ČSSD. Klesne na jeho úroveň. Pravdou je, že tváří v tvář bezbřehému primitivismu dříve či později kapituluje většina lidí.
Právě v ten moment přichází onen jednoduchý trik. Říkám mu finta "samozvaný mravokárce". Jakmile oponent klesne na úroveň diskutéra z ČSSD, ten ihned obrátí, zvážní a s výrazem plným předstírané slušnosti pokárá svého oponenta za to, s čím v debatě on sám začal. Obvykle dojde na věty jako "Takový styl debaty nepatří do slušné společnosti" nebo "Prosím, nepřerušujte mě, já jsem vám taky neskákal do řeči" a nebo na oblíbené fráze Davida Ratha "Lžete! Pane redaktore, žádám vás, abyste ho zastavil, protože lže." Přesně v tuhle chvíli mám i já chuť na fyzické násilí, ale ovládnu se. Nechci si poškodit televizi.
Tato finta vychází prakticky vždy. Co jiného by tedy měla strana použít, když ji teče do bot? A že teče, o tom netřeba diskutovat. Vždyť je ohrožen sám předseda strany, jehož image je založena na tom, že za všech okolností vystupuje jako neohrožený ochránce práv "lidu této země" (jak sám prohlašuje po vzoru předlistopadových bolševiků). Přitom značná část "lidu této země" už ho má plné zuby, rezignuje na argumenty a neváhá dokonce mrsknout vejce na znamení zoufalého odporu. S tím se přece musí rychle něco dělat ...
Tam, kde argumenty nemají smysl (protože jim nikdo nevěnuje pozornost), nastupuje primitivní hrubá síla. A to je to, co ČSSD dokáže využít pro svou osvědčenou "fintu mravokárce". Zbývá jediné - stoupnout si před rozvášněný dav, nastavit tvář a obnošené tričko a za zvuků pleskání dopadajících vajíček zaujmout pózu oběti trpící za mravní hodnoty, za demokracii, za poslání od nejvyšší bytosti.
Ilustrují to i tato prohlášení:
Karel Březina: "Ano, pokračujte v této argumentaci."
Michal Hašek: "Mně je těch lidí líto."
Richard Falbr: "Chováte se jako fašisti."
Morálka dostala zase jednou pěkně na prdel, když o fašistech mluví někdejší spolupracovník StB. Ale to předsedovi ČSSD nevadí. Jako správný mravokárce svolá tiskovku, ve které burcuje za obranu demokracie (viz též Co dělal Jiří Paroubek 17. listopadu 1989) a na závěr ze všeho obviní ODS.
Co na to říct? To, že ČSSD obviňuje ODS, by mě jindy asi nepřekvapilo a nevzrušilo. Ale právě v tomto případě je to jinak. Naprosto chápu, že se tolik lidí nechá unést a hodlá hodit po Paroubkovi vejce za všechny jeho lži a za jeho chování. Jenže za tento stav věcí si může Jiří Paroubek úplně sám! Chová se tak strašně, že to obyčejné lidi prostě štve a mají chuť s tím něco udělat - aspoň nějak vyjádřit svůj odpor k jeho osobě a jeho stylu.
V případě Jiřího Paroubka skutečně ODS žádné lidi organizovat nemusí. Sám mám chuť otestovat svou mušku a nikdo z ODS mě neorganizuje. A to vím zcela bezpečně.
