České pivo a švédské hospody

Švédské hospody dělím do dvou skupin - na ty, které mají v sortimentu české pivo a na ty druhé. Dobrá hospoda bez českého piva v mých očích prostě neexistuje.

Slovo hospoda také není to správné slovo. když tak nad tímto pojmem uvažuji, žádnou hospodu v pravém slova smyslu jsem tu doposud neobjevila. Zato v Dánsku jich je dostatek. A taky doma v Česku. Takové ty pořádně zahulené pivnice, u výčepu tlustý hostinský, pivaři s velikými břichy lábající pivo za pivem a probírajíci veškeré problémy světa. Začouzenou hospodu a ani restauraci či bar tu stejně už ani neobjevím, alespoň do té doby, pokud bude i nadále platit zákaz kouření v nich. A funguje to. Nezkrachovaly, lidi tam chodí i nadále, kuřáci pak v pravidelných intervalech odcházejí čudit na čerstvý vzduch. V zimě jim zuby jektají zimou, ale nevzdávají se, statečně do sebe labužnicky vtahují jedovatý kouř a mně připadají tak krásně směšní. Nijak neprotestují. Smířili se s osudem vyvrženců. Nekuřáci mají pokoj a navíc i  personál oceňuje nezamořené pracovní prostředí. Ale to zabíhám někam zcela jinam. Ovšem coby odnaučený kuřák a tím tak zavilý odpůrce cigaret, jsem si nemohla tuhle trochu rejpavou asociaci odpustit. Snad mi bude odpuštěno.

Ač nejsem znalcem piva a ani ho moc nepiji, ale jakmile někde objevím jeho výskyt, mé české srdéčko poskočí radostí a musím si ho  prostě objednat. Podnik pak okamžitě povyšuji do kategorie podniků výborné kvality s hvězdičkou, hodných i dalších návštěv či doporučení známým, nehledě na ostatní kriteria, tedy jestli jídlo za něco stojí a jestli mají čisté záchodky.

Poslední dobou se sláva dobrého českého moku lavinovitě šíří po švédských restauracích, barech a pizzeriích. Alespoň mě to tak připadá. Konečně patří české pivo spíš k obvyklému sortimentu než k raritám. Konečně seveřané pochopili, co že to dobré pivo vlasně je. Dobré pivo obsahuje chmel. Dobré pivo je pivo české. A ne nějaká zbrďola v lákavé plechovce s cizojazyčným názvem, chutnající jen velice plechovkovitě a jako ehm...s odpuštěním ...psí čurání. To jsem sice nikdy nechutnala, ale mám představu o něčem značně nechutném. Někteří teď namítnou, no jo, české pivo v plechovkách taky existuje. Souhlasím, ale ruku na srdce, nechutná stejně i tak líp? Tak trochu míň plechovkovitě? Nebo jsem příliš zaujatá? Možná asi tak jako když se zeptáte pivaře. které pivo je lepší, to z hnědé láhve a nebo to ze zelené. Otec mé známé, znalec piva, vždycky tvrdil, že přece to z láhve hnědé, to je pivo zralé.

Mám dojem, že čeští pivaři vždycky obhlíželi, zda pivo v půllitru před ně postavené, má dostatečně velkou a hustou pěnovou čepici. Opravte mě, jestli se pletu. A musela začínat přesně na čárce označující 0,5L na sklenici. Jak ne, remcání o neschopném hostinském a šizení bylo v plném proudu. Tady by se asi uremcali, protože o nějaké bílé čepici  na pivu servírovaném ve švédském pohostinství si můžete nechat leda tak zdát. Prý že není čas pivo roztáčet, bylo mě vysvětleno. Spíš bych věřila, že to ani neumí. Jakási "pěnová trdice" tu asi ani neexistuje, řekla bych. Proto pivo, které postaví před vás na stůl, vypadá jako by už dlouho někde otálelo, na hladině pár pěnových bublin. Bílé pěnové fousy vám tedy opravdu nenamaluje. Škoda. Ale i tak chutná znamenitě. Tedy to české, samozřejmě.

Nevím, jestli by mi tu prošel výčet všech značek piva, se kterými jsem se tu ve Švédsku za poslední dobu setkala. Je jich nespočetné množství. Navíc i několik takových, zřejmě z menších pivovarů, o jejichž existenci jsem neměla ani páru. Člověk se holt učí každý den něco nového i na stará kolena.

Také firemní slunečníky nejrůznějších českých pivovarů v zahrádkách restaurací tu přes léto vyrostly jako houby po dešti. Milý pohled. Milý pocit. V cizině pocit domova. Hrdost. Třeba sedíte v Ystadu v restauraci na molu a kocháte se výhledem na přístav plachetnic. Nad hlavou zelenobílý slunečník popsaný češtinou a pokálený cákanci kadinců chechtajícich se racků bez národnosti. Vlasy vám čechrá mořský slaný větřík, obvykle spíše fučák, k dobrému obědu popíjíte vychlazené české pivko ze sklenice popsané názvem onoho zlatavého moku. K dokonalému štěstí snad nic víc v té chvíli už nechybí.

Mnohokrát se bavím tím, jak si Švédi lámou jazyk s českou výslovností. Krásně u toho šišlají. Ale slovo pivo jim kupodivu problémy nedělá. Kdo ví, čím to bude. Pivo také patřilo  mezi první slova v české slovní zásobě mého Švéda. A to dokonce i s perfektní výslovností. No jo, když jde o pivo, že.

A kolik že takové české pivo ve švédské restauraci stojí? Něco kolem 59 korun švédských.

Co dodat závěrem. Snad jen, že nad české pivo není. Ať si říká kdo chce co chce.