Vychází nad Betlémem hvězda, nebo to letí stíhačka F-16...?

Kde by mě, jako valašského ogara z Hovězí napadlo, že i já se jednou vydám do biblického Nazaretu, do Betléma, do toho samého městečka, o němž jsme se učili v náboženství s panem farářem Soldánem a neznabozi z šesté C se nám posmívali, že kdovíjak to bylo s panenstvím Marie, a kdoví kdo byl ten archanděl Gabriel...

Posvátná místa pro katolíky i muslimy a chasidy...Foto: B. Olšer (2)

Věděl jsem, že víra je to jediné, co mně nikdo nemůže vzít, ať to byla víra v cokoli. A také po ní nikomu nic nebylo. Až mi někdo vysvětlí, odkud a z čeho se vzal Vesmír a co bylo, když nic nebylo, pak začnu o své víře v úžasnou přírodní sílu revizionisticky uvažovat.

Proto jsem se vydal až do Jeruzaléma a z něho do Betléma, kde se narodil nejslavnější člověk této planety, pozdější židovský rabín jménem Ježíš, a poté i Kristus.

"Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli zapsat, každý do svého města," připomínám si biblickou legendu svého dětství.

"Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazaret do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou..."

Tolik slova z Nového zákona o Ježíšově narození. Během jednoho z mých pobytů v Izraeli byl už podzim a Vánoce nadosah, takže nejen mé kroky směřovaly do Betléma, přesněji přes divnou hranici do palestinské autonomie, kde bylo těsno nejen z poutníků, ale také vojáků.

Když jsem si odmyslel Izraelce s americkými samočinnými puškami M 16 či Palestince s ruskými zbraněmi AK 47- Kalašnikov spatřil jsem Betlém skoro tak, jak jsem ho viděl v papírovém a vánočně dojemném provedení z chvil mého dětství.

Chrám Zrození nevypadal z venku nějak impozantně, alespoň na to, že se v něm měl narodit nejpopulárnější člověk naší planety. Možná tento matný dojem vzbuzuje už hlavní vstup do baziliky. Je pouze kolem metr šedesáti centimetrů vysoký.

To prý proto, aby se do chrámu nedalo vjíždět na koních, což prý za účelem zneuctění rádi činívali zvrhlí islámští bojovníci, a každý, kdo vstupoval po svých, aby se rád či nerad pokorně uklonil...

Pak se objevili teologové a historici, podle nichž se mohl Ježíš narodit i v Nazaretu. Později se rozšířily další spekulace: Ježíš se narodil v Betlémě, ale nikoliv v tom poblíž Jeruzaléma, nýbrž ve stejnojmenné lokalitě položené o sto padesát kilometrů na severozápad.

Aby se obě místa rozlišila, jižní Betlém se nazývá judejský a ten severní Betlém galilejský. Archeologové tvrdí, že v judejském Betlémě, s nímž je narození Ježíše spojováno, nenalezl žádní památky z daného období. Vždy jen výrazně starší nebo naopak pozdější.

První baziliku na tomto místě dala okolo roku 326 našeho letopočtu vybudovat Helena, matka římského císaře Konstantina. Původní bazilika byla zničena při samařském povstání v roce 529, ale později ji dal znovu vystavět, rozšířit a mírně pozměnit císař Justinián. Bazilika Zrození Páně je jedním z nejstarších kostelů v křesťanském světě.

V rozjímání jsem stál uprostřed baziliky Zrození. V duchu jsem slyšel tátův hlas, když z kůru hovězského kostela zpíval na půlnoční Rybovu Mši. Byl jsem u betlémských jesliček ve skutečném Betlémě, v němž v dávnověku působili také výrobci střelného prachu. Turci, kteří v Betlémě pár století po Kristu pobývali, toho využili a rozebrali měděnou střechu baziliky, aby z ní nadělali koule do děl.

Opouštěl jsem Betlém. Rozněžnělý z toho, jak se mi splnil sen kluka, plného romantických dálek. Ještě jednou jsem se podíval směrem k tomu svatému místu. Smrákalo se. Na rodiště Ježíše padala noc.

Najednou vyšla hvězda. Kdysi znamení o zrození Mesiáše. V ten můj podvečer se však místo andělského Gloria, alelujá ozval děsivý rachot a z hvězdy byla najednou vojenská stíhačka F-16, ženoucí se nad mou hlavou někam k Libanonu. I takový je současný Betlém.

Skutečný punc současnosti místa zrození Ježíše však vytvářejí konformní Evropané, vzdáleni tisíce kilometrů, třeba až na Britských ostrovech. Jen pětina tamních základních škol bude mít v roce 2007 tradiční vánoční program s besídkami a betlémem.

Ostatní školy to odmítají z obavy, že tím pobouří děti z přistěhovaleckých rodin. Některé školy tak nebudou mít na vánoce vůbec žádný program, skoro polovina předvádí moderní "odkřesťanštěnou" verzi vánoc s postavami jako The Bossy King, Whoops-a-daisy Angel nebo the Hoity Toity Angel.

Většina rodičů je přitom podle průzkumu veřejného mínění pro to, aby se děti ve škole s tradiční formou vánoc seznámily. I podle řady odborníků tím britské školy zcela zklamaly - neseznamují žáky se základní událostí lidských dějin. Podle profesora Terence Copleyho z Oxfordu je to šílenství:

Poprvé za posledních sedm let je v prosinci 2008 všech 2000 lůžek v betlémských hotelech rezervovaných. Katolický starosta Betléma Victor Batarsí čeká, že o Vánocích přijede do města na 40 tisíc poutníků, tedy dvakrát tolik než loni.

Dne 17. října 2001 byl al-Fatáhem zastřelen ministr turistiky Šaronovy vlády Zeevi a Jásir Arafat byl Izraelci uvězněn ve svém sídle v Ramaláhu, kde měl domácí vězení do doby, než vydá vrahy Zeeviho.

Na podporu jeho propuštění zajalo na 200 palestinských teroristů v Chrámu narození Páně mnoho duchovních a turistů. Izraelská vláda nakonec ustoupila mezinárodnímu nátlaku ve věci propuštění Jásira Arafata z jeho sídla v Ramalláhu.

Situace v Betlémě byla komplikovaná. Izrael se nechtěl dostat do konfliktu s katolickou církví, který by hrozil při obsazení starobylého kostela. Nakonec bylo terroristům dovoleno odletět do azylu na Kypr, předtím si ale odnesli zlaté a stříbrné předměty. Ukradli všechno...

Arafat byl nakonec z domácího vězení propuštěn, když uspořádal v Ramaládu soud se Zeeviho vraha a sám je odsoudil...

Na náměstí Jesliček patrolují desítky palestinských policistů. Do kněžských rouch odění řečtí ortodoxní a arménští kněží se však těsně před Štědrým dnem 2007 v Chrámu narození Páně do sebe pustili násadami košťat a kameny, když při svátečním úklidu kvůli malichernému sporu propukla dlouho trvající rivalita. Musela zasahovat policie.

Bazilika je spravována společně Římskokatolickou, Řeckou pravoslavnou a Arménskou apoštolskou církví. Správa chrámu je rozdělena a dodržování pravidel pečlivě sledováno, přičemž jakýkoliv zásah jedné církve do práv některé z dalších církví, může vyvolat vášnivý spor.

Nicméně úklidové práce se ošklivě zvrhly, když někteří řeckopravoslavní vstoupili do části chrámu, kterou mají ve správě Arméni. Vypukla potyčka mezi asi 50 „Řeky“ a 30 „Armény.“

Inu, ani v samotném Betlémě asi neplatí mír a pokoj lidem dobré vůle.

Co by na ty sváry říkal asi Ježíšek...?

PS: Jo, jo... Každý novinář je grafoman, práce je práce, vorkoholik je vorkoholik... Přes to nejede vlak. Jediné východisko je grafomany nečíst. To je tak asi jediné, co s tím můžete dělat...

(Další reportáže, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)