Vítězství rozumu – náš rozhovor; George Novotny a já…?

Vždy jsem měl zásadu, co na srdci, to na jazyku. Ano, jsem samonasírací grafoman a zbabělec, ale nikdy jsem nebyl převlékač kabátů typu Ferdyše Pištory. Jak říká známá pravda: „My Valaši jsme blbí, ale my o tom víme…“ Nebo jiné rčení: „Kdos bez chyby, hoď kamenem…“ Nejsem neomylný, a pokud občas prohlásím, že mám vždycky pravdu, tak ti, co mě dobře znají, vědí, že je to jen žertovné gesto libového frajera.

Ameriko, Ameriko... New Yorku, velká jablko...Foto: B. Olšer (2)

Kdyby ale o mně někdo napsal: „Na Blízkém východě jsou rakety vystřelovány Hamásem a Hizballáhem na Izrael, který je pod ochranou USA, a páchány sebevražedné atentáty; pan Olšer znovu tleská těmto „partyzánům osvobozeneckého boje“, jimž v civilizované společnosti říkají teroristé…“ a moji kamarádi v Izraeli, a že jich tam mám požehnaně, jen civěli a nic nechápali, nakopal bych autorovi této věty jeho prodloužená záda. Naštěstí pan Novotny je až za oceánem, takže jsem byl fyzického ataku ušetřen… Proto sorry, omlouvám se za své emoce. Odvolávám, co jsem odvolal. A požádal George Novotného o rozhovor. Zde je…

Břetislav Olšer: Vždycky při vyslovení slova galerista mám takový vznešený pocit zaníceného amatéra. Neumím kreslit, malovat, jsem prostě výtvarnický negramota, sem tam fotografuji a pořádám výstavy,  ale obrazy, sochy, grafiky ... všechno mě to fascinuje. Fotograf s malířem mají společný zájem na kompozici a světle, pak fotograf zmáčkne spoušť a má hotovo, technika a chemie vše dokončí za něj, kdežto v tom momentě malíř teprve napne plátno, připraví si paletu s výběrem barev a štětcem teprve začíná vytvářet dílo… Viděl jsem před měsícem kompletní výstavu Muchova díla, byl jsem v Praze v Obecním domě na Modiglianim. V Praze znám galeristu Zdenka Hajného, v Ostravě pana Riedla z galerie Mlejn, úžasná je práce kamaráda Jardy Svobody, co vystudoval v Petrohradě Repinovu akademii a teď vedle malování dělá scénografa ČT. Můžete si vzpomenout, kdy Vás začalo toto slovo 'galerista' fascinovat tak, že jste se rozhodl umění věnovat?

George Novotny: Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil a prožil dětství obklopen uměním. Dědeček, který pocházel z chudé rodiny a měl 11 sourozenců se vyučil zedníkem, pracoval jako zedník a při tom vystudoval a dotáhl to na architekta. Za první republiky stavěl domy po celé Praze (např. Husův sbor na Vinohradech) a velmi zbohatl. O umění nevěděl nic, ale poskytl velkoryse veškeré prostředky mé babičce, která byla zanícená vlastenka a nakupovala obrazy, českých malířů, porcelán a starožitnosti. Náš byt byl jako galerie. Já se narodil až potom, co komunisté veškerý majetek znárodnili a nejlepší kusy ze sbírky ukradli. Ale přesto něco zbylo a tak jsem vyrůstal mezi obrazy Navrátila, Piepenhagena, Mikoláše Alše a podobnými díly českých malířů. Toužil jsem se stát malířem také, dokonce se mi snažil pomáhat tatínkův přítel akad. malíř Emil Kotrba, ale já nadání prostě nemám. Když mi bylo asi deset roků, maminka mi dala k Vánocům knihu Ambroise Vollarda "Obchodník s obrazy". Přečetl jsem  ji jedním dechem stejnou noc při baterce pod peřinou - a od toho okamžiku jsem věděl, že jednou budu mít svoji vlastní galerii.

Břetislav Olšer: Jste galerista a obchodník, který provozuje výstavní místnost. Od jiných obchodníků s uměním se lišíte tím, že sám pořádáte výstavy a zprostředkováváte kumštýřům styk se sběrateli a kupci. Můžete se zmínit o Vaší galerii v USA?

George Novotny: Tak tady Vás musím poopravit. Už galerista nejsem a s obrazy opravdu obchoduj velice zřídka, pouze když jde o některého mimořádného klienta z minulosti. Ale pravda je, že když jsem provozoval galerii Longa v Praze, několikráte do roka jsme pořádali prodejní vernisáže některých umělců. Ovšem jako obchodník jsem nezprostředkovával styk umělců se sběrateli, to by mě potom ani jeden z nich nepotřeboval. V Americe jsem měl první galerii v osmdesátých letech, ale nic mimořádného, tenkrát jsem neměl dostatečné prostředky a potřebné styky s vážnými sběrateli. Podruhé jsem provozoval galerii po návratu z Prahy do New Yorku společně s paní Zdenou Černínovou. To už bylo něco jiného a vážnějšího. Stačilo mi dva roky na to, abych se postavil znovu na nohy a zajistil se do konce života. A pak jsem se oženil, přišla rodina a já galerii odprodal, protože jsem se rozhodl odejít na odpočinek.

Břetislav Olšer: Jednou jsem byl i na bienále v Benátkách ...? Znáte to tam?

George Novotny: Ne, neznám. V Itálii jsem byl asi třikrát, ale nikdy v Benátkách. Mimochodem, měl bych Vám upřesnit, že moje specialita je evropské malířství z doby mezi dvěma světovými válkami a ne současné umění. V Praze jsme sice také prodávali některé významné české současníky, např. mistra Koblasu, Berana či těch z vlny moderního umění šedesátých let - Medka, Valenty, Koláře... ale to byla spíše specialita mého společníka PhDr. Michala Šeby.

Břetislav Olšer: Co říkáte na taktiku vydírání firmy Diag Human zabavováním mj. obrazů? Jsou v právu?

George Novotny: Božínku, ale já zrovna o tomhle případu nemám žádné ověřené informace na to, abych mohl něco kategoricky prohlásit. Samozřejmě vím o tom zabavení obrazů ve Vídni, ale také vím, že rakouský soud to přeci zrušil. Podle mě zvítězil zdravý rozum, kulturní majetek států by měl být chráněn imunitou. Jestli ta firma byla opravdu poškozena, ať nejdříve zabaví majetek těch konkrétních osob, co tu lumpárnu provedli.

Břetislav Olšer: Exšéf této firmy se diví, že Češi většinou darují svoji krev zdarma. Doslova říká: Jak můžete podporovat dobrovolné dárcovství krve, když stát okrádá ty lidi?

George Novotny: Možná jsem idealista, ale já bych osobně s krví neobchodoval a proto si dokonce myslím, že to tradiční dobrovolné dárcovství je naopak něco, na co Češi mohou být hrdí.

Břetislav Olšer: Uffizi Gallery, Museo Nacional del Prado, Louvre, Musée d'Orsay, Ermitáž, Gaudí, newyorské Guggenheimovo muzeum, Galleria d’Arte Moderna v Torinu... Fakt jsem asi do malířství zamilovaný. Platonicky. Být kousek od obrazu a vnímat, jak kdysi malíř ze srdce přes ruku a štětec předával na plátno svoji představu, inspiraci. Jako bych ho vnímal ... Míváte také takové stavy hnutí mysli?

George Novotny: Víte, když jsem jako mladý vykulený kluk přistál v New Yorku, nechodil jsem o víkendech ani do kostela, ani do hospody. Mojím "chrámem" byla Madison Avenue na Manhattanu. Třída těch nejprestižnějších galerií. A mohl jsem tam vstoupit, dívat se zblízka na obrazy těch nejslavnějších ... Picassa, Braqua, Moneta, Cézana, Van Gogha, Renoira a mnoha dalších. A být svědkem jak se prodávají a kupují. A potom jednoho dne jsem objevil obchod pana Finsteina, dnes již zesnulé legendy obchodu s uměním. Později jsem se u něho učil ta nejhlubší tajemství obchodu, která platí do dnes. Tam jsem poznal mnohé slavné klienty, počínaje Ari Onassisem, Nelsonem Rockefellerem, Paulem Getty .... A mohu Vás ujistit, že ten kdo tomu nedá celé srdce, ten to nikdy v obchodu s uměním daleko nedotáhne.

Břetislav Olšer: Který malíř Vás upoutal nejvíc, pokud to ovšem jde, protože já mám asi sto padesát favoritů .....

George Novotny: Já mám tři velké lásky. Francouzské impresionisty, český kubismus a nyní americké romantiky 18. století. Ale to jsou lásky, s kterými jsem hřešil jako ten nejvášnivější smilník. Ale jmenovat jednotlivé malíře? Ne, to nemůžu, to by bylo jako nevěra k manželce.

Břetislav Olšer: Na který vzácný obraz jste se takto díval zblízka, určitě jich byla spousta. Jaké to je spojovat pocit nádhery s úžasnými finančními sumami?

George Novotny: Svůj první "velký obchod" si každý obchodník pamatuje až do smrti. Já ho udělal ještě v době, když jsem pracoval pro pana Finsteina. Jednu sobotu, strašně lilo a do krámu k večeru vlítnul chlápek tak promočený, jako by vylezl ze sprchy. V třetí místnosti jsme měli 3 pastely Degase a on rovnou zamířil k nim. Stál tam jako přikovaný a uhranutý. Pan Finstein si zrovna někam odskočil a tak jsem se vedle něho postavil a začal mu vykládat a vykládat. Když jsem po neděli přišel do práce, obrazy byly pryč. Pan Finstein mi dal obálku, ve které bylo 10 tisíc dolarů a já se dozvěděl, že ty Degasy jsem svým povídáním prodal panu Rockefellerovi. Já ho vůbec nepoznal a možná proto jsem neměl trému. V Praze mi prošlo rukama hodně mimořádných obrazů, ale asi nejcennější byl olej Oskara Kokoschky "Žena a otrok" oceněný na 5 milionů dolarů. Patřil Češce žijící v Anglii a já zaplatil 800 tisíc korun člověku, který mě s ní seznámil. Obraz koupil pan Železný po dohodě, že mi vyplatí 10% marži z jeho hodnoty. Z tohoto půl milionu dolarů jsem do dneška dostal pouhých 40 tisíc a on naši dohodu popřel. Když se jednalo o opravdu vzácné obrazy, snažil jsem se o penězích nepřemýšlet. Člověka to svádí k chamtivosti a nedovedete si představit, kolik obchodníků, kteří naříkají a závidí těm úspěšným - si neuvědomuje, že v okamžiku kdy klient pojme podezření o nesmyslném předražení, odejde a už se nikdy nevrátí.

Břetislav Olšer: Jako galerista se setkáváte se spoustou lidí. Co třeba zmíněný pan Dr. Železný. Samozřejmě, že tu nešťastnou kauzu znám jen z médií. Určitě máte svoji verzi? Soudy, výslechy a další nepříjemnosti. Je tomu už definitivně konec? Chcete něco dovysvětlit, protože naše média o Vás nepíší nic moc pozitívního, tak ať je jednou provždy jasno? Oč vlastně šlo?

George Novotny: Především celá kauza je definitivně uzavřena. Nic se na ní nedá změnit a já také o to nemám zájem. Stalo se to před 13 roky, a i když z dnešního pohledu jde spíše o kuriozitu, je to pouze jeden střípek mozaiky společnosti, která krátce po listopadu existovala. Protože páteří něčeho takového je čistý klasický princip - má člověk právo k občanské neposlušnosti, když je zákon špatný a poškozuje společnost? Chcete-li to podat syrověji, zasluhovali Židé v nacistickém Německu potrestání když odmítli nosit žlutou hvězdu jak zákon přikazoval? Po komunistech existoval zákon, který požadoval diskriminačně pouze na českých občanech nehorázné "výpalné", když si za svoje peníze za hranicemi koupili umělecký předmět a dovezli domů. Úmyslně, nebo z lenosti, politici v ČR ten zákon nezměnili. Desítky, možná stovky lidí, co sbíralo umění, na to samozřejmě kašlali a nedodržovali to. Já a Železný jsme tak kuriózně byli jediní, kteří na to doplatili.

Břetislavg Olšer: Byla to složitá kauza, která na Vás učinila za vydatné pomoci médií bulvární štvanici, s cílem zlikvidovat lumpy. Jak jste to prožíval...?

George Novotny: Moje kauza měla ve skutečnosti dvě části: porušení celních předpisů s dovozy 5 obrazů českých modernistů z Londýna a obrazu Marca Chagalla ze Švýcarska. Druhá část byl můj obchodní konflikt s panem Železným.  Obě části jsou po právní stránce uzavřeny. To co bylo předloženo veřejnosti je jenom glazura přikrývající něco mnohem obludnějšího. To jakým způsobem jsem byl v Praze existenčně zlikvidován prostě nesmělo vyjít na povrch. To co jsem považoval za čistě obchodní střet přerostlo v hluboce soukromou záležitost. Nelze to změnit a proto řešení učiním rovněž soukromě ... znáte to, co se povídá o francouzské polívce "Vichyssoise"? Kauza má několik tisícovek stran soudních spisů a já je mám všechny. Na rozdíl od lží, které o mě rozšiřují zde na blogu v diskuzích lidé bez sebemenší znalosti - já jsem nikdy nebyl nějaký "uprchlík" před zákonem. Už jenom tato pomluva je trestná. Po celou dobu soudního řízení jsem byl podle českého zákona zastupován se souhlasem soudu velice známým a schopným advokátem. Se soudem jsem byl neustále v kontaktu a dokonce i prostřednictvím videotelefonu. Na mé straně v New Yorku byl přítomen i zdejší státní nadvládní, speciální agent FBI a úřední překladatel. Vše jsme v NY nahrávali a ukázalo se, že jsme udělali dobře. Český soud totiž později v oficiálním přepisu konference klidně některé pasáže vynechal. Rovněž můj "rozsudek" je jasným pokusem úniku ze slepé uličky, protože některá vymyšlená obvinění by nešlo prokázat, rozhodli se mi dát nesmyslný trest s podmíněným odkladem. Už jste někdy slyšel, že by mezinárodní gangster, vyděrač, defraudant a držitel nepovolené zbraně dostal tak mizerný malinký políček od zákona? Museli to rychle nějak skončit, protože to neuvěřitelně drzé lhaní Železného u soudu vyvolávalo rozpaky. Rozhodl jsem se, že už o případu nebudu hovořit, v minulosti jsem o něm psal dost. Nakonec to ani nejde obsáhnout v několika větách a lidi to v podstatě už nezajímá.

Břetislav Olšer: Pak rychle k něčemu přívětivějšímu; píšete blogy. Proč?

George Novotny: Za to může moje ješitnost. Od malička miluji knihy a vždy jsem s psaním koketoval. Za pražského Jara v osmašedesátém jsem jako dvacetiletý kluk začal psát krátké fejetony a byla to tehdejší Mladá Fronta a Lidová Demokracie (názvy tehdejších novin), které mi to kupodivu otiskovaly. Dokonce mě platily tři stovky za článeček. Pak jsem se spojil s jedním '"emigrantem" v Londýně a na základě materiálů co mi poslal napsal článek o smrti Jana Masaryka. A to byl konec. Po okupaci mi psaní zarazili. Vrátil jsem se k němu až po dlouhé době a bylo to jenom do "šuplíku". No a pak jednou v New Yorku jsem některé své povídky ukázal kamarádu, slavnému spisovateli Arnoštu Lustigovi. A on mně tvrdil, že to je dobré a abych pokračoval. Ale on už byl takový, nedokázal kamarádovi ublížit. A já ho poslechl ..... Blogy prostě používám k tomu, abych se dostal k českému čtenáři.

Břetislav Olšer: Hodně jste cestoval. Kde Vám bylo nejlíp?

George Novotny: Svůj život dělím na dvě přísně rozdělené části. Před a po odchodu do exilu. Jako dítě jsem měl tu nejskvělejší rodinu, jakou si dovedete představit. Drželi jsme pohromadě i v těch nejhorších chvílích ... a to byl opravdový domov. Druhá část je dospělost. Ten obyčejný život, kdy člověk je jako nevybroušený vzácný kámen. Ted už jsem ve věku, kdy je už každá jeho plošinka vyleštěná. Myslím, že za těch 42 let co je mým domovem Amerika, nejlépe mi je právě tady.

Břetislav Olšer: Jak vidíte dnešní svět; války, korupci, lidské neštěstí, terorismus ... ?

George Novotny: A jaký je rozdíl mezi dnešním a minulým světem? To všechno také bylo, a když se bez předsudků podíváte zpět do historie, často v mnohem horším měřítku. Svět už žije déle než 60 let v relatívním míru, když to porovnáme. Dnešní války jsou jenom "upšouknutím" proti té hrůzné "sračce", jakým byly poslední dvě světové války. Lidská neštěstí byla jsou a budou. Stejně jako korupce, chamtivost a lidská zloba. A terorismus? Vy jste přeci přibližně má generace a tak si jistě pamatujete Evropu sedmdesátých let. Únosy letadel, válku v Irsku, Rudé Brigády, německé teroristy, vraždy podnikatelů ... všechno tady již bylo. Tak jako v dávné minulosti, neštěstím lidstva je náboženský a politický fanatismus.

Břetislav Olšer: Je nějaké východisko, aby se to všechno uklidnilo?

George Novotny: Pokud lidé budou rozděleni na chudé a bohaté, nic se nezmění a cyklus se bude opakovat. A protože každý člověk je rozdílný, bude pořád závist, která je motorem zla. Až někdo dokáže vymyslet způsob něco na tom změnit, pak možná ... ale já o ničem takovém nevím.

Břetislav Olšer: Jezdíte do Česka?

George Novotny: Ne. Všichni z mé rodiny, kteří pro mě tolik znamenali už zemřeli. Chystám se tam, ale bude to pouze jedna a poslední návštěva. Jde o soukromou záležitost a bude vyřízena během jednoho dne a potom se vrátím domů, do Ameriky.

Břetislav Olšer: A co rodina?

George Novotny: Jak jsem říkal, všichni již zemřeli. O některých věcech, o kterých se zminujete psát nebudu - o své rodině považuji všechno za čistě soukromou věc. V minulosti jsem se o nich parkrát zmínil a víte, že mi na e-mail nyní chodí odporné pornografické fotografie a urážky členů mé rodiny? Podobné je to s mým zaměstnáním v minulosti - podle zdejšího zákona mohu o některých věcech hovořit po 20 letech a já pár věcí ve svých povídkách napsal. A bylo to neinformovanými lidmi překrouceno a použito v urážkách. Necítím potřebu podobné individua podporovat.

Břetislav Olšer: Nemáme, možná spíš jsme neměli mezi sebou zrovna nejlepší vztahy. Co Vám na mně vadí nejvíce?

George Novotny:  Já Vás, pane Olšere, neznám osobně. Máme mnoho rozdílných pohledů na věci okolo nás. Ale to je důsledkem toho, kterak jsme prožili svůj život. Myslím si, podle Vašeho psaní, že jste padl do pasti, která je velice zrádná a svůdná - zjednodušování. A tendenčnost. Třeba oba dva vidíme veškerý ten sajrajt co je dnes kolem nás, ale Vy do nekonečna vidíte jenom jednoho viníka. Když píšete o minulosti, je to tak, aby to vyhovovalo vašemu obrázku. Zapomínáte se zastavit a spravedlivě svoje rozhořčení rozdělit na ty, co si to zaslouží.

Břetislav Olšer: Našel byste i nějakou kladnou vlastnost?

George Novotny: Ale já Vás, pane Olšere, nikdy nepomlouval a nedával známku, ani neopakoval ostatním to, co o Vás říkají někteří lidé. Opakuji, já Vás osobně neznám, nedovolil bych si nadávat tak, kterak jste to bohužel dělal Vy vůči mě. To, že jsme přeci jen našli cestu si virtuálně sednout a popovídat si, to je něco, čeho si musím u Vás vážit. Také to, že máte vitalitu pokračovat v životě po tom, co jste si polaškoval se Zubatou. Protože to znám, já ji poslal také k čertu.

Břetislav Olšer: Někdy jsem cholerik a tak v afektu napíši i blbosti, třeba nějakou, co se lidí dotkne. Cholerici z Valašska už jsou tací; pět minut se vztekají a pak by se každému omlouvali. Měl bych se Vám za něco omluvit, nebo něco poopravit? Třeba onu nešťastnou větu z mého blogu: "Na Blízkém východu jsou rakety vystřelovány Hamásem a Hizballáhem na Izrael, který je pod ochranou USA, a páchány sebevražedné atentáty; pan Novotny zřejmě znovu tleská těmto "partyzánům osvobozeneckého boje", jimž v civilizované společnosti říkají teroristé ...

George Novotny:  No vidíte, pane Olšere, a zase jste zapomněl dodat, že v textu původně nebylo ono důležité slovičko "zřejmě", že jste ho tam přidal až dodatečně po tom, co na větu upozornili čtenáři. Vaše nová verze mě pouze dehonestuje, původní ze mě udělala přímo podporovatele islámského terorismu. To samozřejmě vyvolalo nadšení u lidí jako pan Očadlík a podobných, kteří Vám vyslovili pochvalu. Já se přiznám, ani jsem to původně nezaregistroval ... ale dostal jsem smrsť e-mailů od svých přátel v Izraeli, kteří se naštvali až hrůza. Protože pane Olšere, máte Vy vůbec představu o mém opravdovém "vztahu" k terorismu a jakou úlohu hrál v mém životě, když jsem pracoval dlouhá léta v amerických státních službách?

Břetislav Olšer: To se omlouvám, je to vinou mé povrchnosti, ale když jsem si přečetl tuto inkriminovanou větu, vyděsila též mě a přidal jsem tam ihned alibisticky ono slůvko „zřejmě“. Kdyby někdo napsal tuto větu o mně, asi bych mu dal do držky. Proto sorry, omlouvám se za své emoce. Mám prostě Pavlovovův reflex z dávných dob, kdy jsem měl všechny emigranty za zrádce. Dnes už vím, že to bylo pomatení mysli a mýtus, který se mě však drží pod kůží, jako zákeřný parazit. Přitom mám mezi emigranty ty své největší přátele. V USA konkrétně Tibora Spitze a Alexe Květoně, oba výtvarníky. První emigroval jako chemik z Kuby a v USA se stal významným malířem, druhý kolem 80. let z Ostravy jako skvělý dessinger a dnes vystavuje své plastiky po celém světě.

George Novotny: Víte, já jsem schopen pochopit, že tomu, když někdo odejde do exilu, lidé někdy moc neporozumí. Snad pouze ti, co v té době žili. Ale je to vždy naprosto individuální. Jenom naprostý blbec může prohlašovat, že emigraci zvolili jenom ti dobří a poctiví, nebo zase naopak jenom zrádci a darebáci. Pokaždé to bylo promícháno stejně jako všechno.

Břetislav Olšer: Chybami se člověk učí a mě nejvíc mrzí, když mě lidé nemají rádi. Nedivím se jim, když je pořád provokuji. Ale to je většinou jen můj záměr. Nemám totiž v oblibě lásku na první pohled. Proto někdy ženu problém až do krajnosti, abych pak při udobřování poznal, zda onen "nepřítel" může být i mým přítelem. Mír se přece uzavírá pouze s nepřítelem. A takto tvrdě prověření lidé pak ukáží, zda jsou skutečnými či jen rychlokvašenými kámoši. Takové "italské manželství". Napřed urážky a facky, potom láska až za hrob. Samozřejmě, že si nedovedu představit své registrované partnerství s některým ze svých oponentů, ale jak všichni pochopili, byla to jen metafora.

George Novotny: O opravdovém přátelství už mudrovalo pane Olšere hodně slavnějších lidí, než jsme my dva bezvýznamní človíčkové. Ale jedna stará pravda zůstává: "Opravdového přítele teprve poznáš v nouzi".

Břetislav Olšer: Jeden emigrant mě však notně zavařil. Byl to Milo Komínek, požehnaná vzpomínka. Smutný příběh nešťastného člověka, který prožil 17 roků ve vězení při práci v Jáchymově. Napsal jsem o něm první pochvalný článek od chvíle, kdy se po mnoha letech vrátil na návštěvu Československa. Pak mě jiný Čechokanadan řekl, že mu pan Komínek dluží 15 tisíc dolarů. Napsal jsem to a měl na krku soud pro pomluvu. Odletěl jsem tedy do Toronta, abych se vrátil s deseti místopřísežnými prohlášeními lidí, kteří mi odpřisáhli a podepsali, kolik si Komínek od nich vypůjčil peněz, takže to nebylo jen oněch 15 tisíc, ale skoro sto tisíc dolarů dluhů. Za několik hodin po mém návratu z Kanady mé trestní stíhání zastavili a právník pana Komínka po přečtení mého toronského svědectví se vzdal jeho obhajoby.

George Novotny: Finanční a obchodní propletence mezi soukromými osobami jsou vždy složité. Spory by měli řešit mezi sebou, nebo za pomocí soudů. Já nerozumím, proč někdo naprosto cizí, i když je to novinář, měl důvod přiklonit se k nějaké straně takového sporu a toho druhého v tisku lynčovat. At už si myslí, že pomáhá spravedlnosti. Na to se v anglo-saském právu pohlíží velmi přísně. Váš příklad jasně dokazuje, že na to pohlížíte jinak a dostal jste přes nos. Proč onoho pána jeho dlužníci v Kanadě nežalovali sami? Žádný novinář se nemůže pasovat na "spasitele" a ovlivňovat veřejnost v trestních záležitostech. Striktně podle platného práva jste pana Komínka pomluvil, stejně jako já jsem podle tehdy platného zákona porušil celní předpisy. Rozdíl je v tom, že mě je nadáváno do "zločinců", ale já jsem Vás tak nikdy nenazval.

Břetislav Olšer: Jste Čechoameričan, emigrant, zřejmě s vřelým vztahem k zemi, která Vám poskytla druhý domov. Nemáte pocit, že jste proto k ní někdy až příliš papežštější než papež?

George Novotny: Na Spojené státy je ve světě víc "expertů" - než je lidí co tam žijí. Většinou o skutečné Americe vědí prdlačku a mají názor podle toho, k jakému politickému přesvědčení se řadí. Mým koníčkem je studovat americkou historii a je to fascinující příběh. A jako každý, kdo tady žije a má osobní zkušenosti z jiných zemí - porovnávám, třídím a přemýšlím. Nic není dokonalého, ale v porovnání s ostatními mi Amerika vychází docela fajn. Emoce máme každý a určitě to někdy přeženu a je to tak správné. To proto, že mám rád tuhle velkou zemi a zatím kdykoliv něco zbabrala, vždy našla cestu to přiznat a pokusit se to napravit. To je ten obrovský rozdíl mezi ní a všemi ostatními.

Břetislav Olšer: Izrael je moje země vyvolená, mám tam bezpočet kamarádů, něco jsem už o židovském státu napsal, přestože nejsem Žid. Vadí mi stejně jako Izraeli agresivita muslimů. Jak Vy se k tomuto problému stavíte?

George Novotny: Vidíte, pane Olšere, že máme něco společného. Hodně těch, co Vás pro psaní o Izraeli nenávidí, tvrdí, že jste stejně Žid. Stejné je to se mnou. Jsem sice protestant, s rodinou tradicí 300 let nazpátek, ale Osud mě vzal za ruku a zavedl nejen do židovské kultury, ale přímo do středu lidí, kteří jsou Židé. Mnozí mně přijali mezi sebe, protože mi porozuměli, že si neberu servítky, když jde o to, něco pro ně udělat. V Izraeli jsem byl nesčíslněkrát, a i když tam mám asi jiné přátele než Vy .... to neberte jako zlomyslnost .... můj postoj k agresivitě muslimů je nemilosrdný. V tom se shodneme.

Břetislav Olšer: Co je pro Vás tím nejdůležitějším v životě, kromě zdraví ...?

George Novotny: Moje rodina.

Břetislav Olšer: Máte pro lidi nějaké kategorie?

George Novotny: To je docela záludná otázka. Ale přece si myslím, že vždy byli někteří lidé schopní a někteří ne. A pak ten největší čaroděj, Osud - ten některým daruje štěstí a některým smůlu.

Břetislav Olšer: Kam byste se zařadil Vy a kam byste šoupl mě .... ?

George Novotny: To, jestli je člověk se svým životem spokojený, to ví pouze on sám. Já bych ten svůj nevyměnil za nic na světě. Nakonec žiji v té nejúžasnější době, co my lidi jsme na této planetě a být svědkem něčeho takového, to přeci stojí za to! Vás bych nikam "nešoupal", neznám Vás a proto na to nemám právo.

Inu, všechno jednou končí i náš dlouhý rozhovor, ale bylo toho dost co vysvětlovat. Nevím, jestli se mám cítit provinile, nebo hloupě, každopádně budu konečně dobře spát. Pan Georgte Novotny se projevil jako džentleman. Mohl mě poslat někam, či já jeho. Rozum  bral vrch. Konečně můžu použít své oblíbené klišé na pravém místě: Další vítězství ducha nad hmotou... http://georgenovotny.blog.idnes.cz/c/198735/Fotografie-z-valky-ve-Vietnamu-nastroj-propagandy.html

http://olser.blog.idnes.cz/c/198322/Jak-John-Kennedy-Lyndon-Johnson-a-Richard-Nixon-lhali-o-Vietnamu.html

Dobrá zpráva pro Evropu - nizozemský poslanec Wilders je volný…

(Další rozhovory, komentáře, glosy a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044