Vacek: Hlavně prachy, fotbal ho nezajímá, pokud nevydělává...

Tak jsem to schytal od věrných fanoušků, že závidím fotbalistům peníze a že mi vůbec nejde o sport, který naši kopálisti dělají tak úžasně profesionálně, že si své stamiliony na rozdíl třeba od chirurgů plně zaslouží.

Bylo mi to líto, jelikož fotbalu fandím jako každý druhý, ale zároveň jsem ještě k tomu soudný člověk a dokáži jakž takž posoudit, čeho je moc a čeho příliš.

Jestli prostě peníze, které dnes sportovci dostávají, všimněte si, že schválně neříkám vydělávají, jsou skutečným obrazem jejich vynaložené práce. Jestli opravdu jejich pracovní den má hodnotu cca jednoho milionu Kč.

Copak horník, slévač nebo mikrochirurg nedělá také nadmíru užitečnou profesi? Jdeme snad se svojí chorobou za středním útočníkem, nebo za internistou?

Že horník, i když dře stokrát víc než fotbalista britské ligy, nikoho nezajímá. A když nám je zima v bytě, kdo nás nejvíc zajímá? Fotbalista Premier League, nebo topič elektrárenský, který si bez uhlí ani neťukne...

A tak dál. Zřejmě to bude tím, že už neplatí ono staré anachronické heslo: Každému podle jeho práce a zásluh.

Že mikrochirurg nepřiláká miliardu diváků a nemá na zádech reklamu? To je fakt, ale zato má ve svých rukách lidský život...

Právě jsem si přečetl, že třeba obchodník Jaroslav Vacek už má fotbalu na Euru v podstatě dost. Skoro plné zuby. Má totiž už své naplánované  milióny, takže s Tureckem by mu stačila i remíza.

Zatímco celá česká fanouškovská obec nemluví před rozhodujícím zápasem s Tureckem o ničem jiném než o výhře a postupu do čtvrtfinále EURO, strahovský ministr financí a místopředseda svazu Jaroslav Vacek ví své.

„Mně postačí úplně remíza, neboť pak budu na svém,“ řekl lakonicky a přiznal, že ho čtvrtfinále EURA už příliš nevzrušuje. „Nechápu ty, jimž se hlava změní ve fotbalovou merunu, jen co zápas začne, a oni při pohledu na zelený trávník a dvaadvacet čutálistů rázem na všechno zapomenou. I na peníze..."

Je mu šumafuk nějaká fotbalová euforie, fandovství a národní hrdost. Je hrdý jen na vydělané peníze. Chtěl jen jednu výhru a jeden nerozhodný výsledek, což představuje zisk 37,5 miliónu korun.

Je zkrátka už za vodou... Nechci ani pomyslet, jak by se mohl zachovat, kdyby ještě "nebyl na svém" a hypoteticky by pro to potřeboval naši prohru... Fandil by snad soupeří?

A jak jste jistě zaregistrovali, vašim miláčkům říká pejorativně čutálisti... I když mu "vydělali" dalších 14 miliónů jako bonus a kompenzaci od UEFA za hráče, které Sparta, Mladá Boleslav, Ostrava, Slavia a Teplice do národního týmu zapůjčily.

Jak už jsem jednou psal, už před zápasem s Tureckem byl zisk českého fotbalu z EURO 2008 rovných 237 miliónů korun.

Pan fotbalový ekonom je prostě na svém a může se na fotbal jako na dojnou krásu vykašlat. Po nás zkrátka potopa...

Vždy pohrdal těmi, kdo dokázali vyměnit svoji hlavu za fotbalovou mičudu a určitě by se štítil křičet do ochraptění v upoceném davu: Kdo neskáče, není Čech! Hop. hop. hop a je tady lidoop... 

Tak to myslí s vámi všemi, nadšení fotbaloví fanoušci, kteří byste pro své vlastenectví klidně utloukli i blogera, který vám říká pravdu o fotbalové mafii...

Já, přestože z toho mám kromě báječného pocitu jen houby s octem, chci a pevně věřím v naše vítězství...

(Další fejetony, komentáře a ukázky z knih na webu: http://bretislav-olser.enface.cz)