Tolik pečovala o somálské děti, až zemřela na rakovinu...

Díval jsem se tento týden už asi po stopadesáté na film "Prázdniny v Římě" s Audrey Hepburn. Skvělá kinematografie, jen mi ji kazily některé hanlivé výrazy, jimiž mě poctili nickové za můj předcházející blog o exprincezně Dianě. Třeba paní "friederika"...

Francouzsko-britské vzpomínky na Dianu a Audrey...Foto: B. Olšer (2)

"Pane Olšere,docela ráda jsem četla Vaše blogy. Dokonce jsem si koupila nedávno jednu Vaši knihu. Co se to s Vámi stalo ? Proč vytahujete takový hnus po skoro dvanáctiletém úmrtí této opravdu oblíbené princezny...?"

Nebo nick "papaya"..."Ano, Diana zřejmě nebyla kdovíjak chytrá. Určitě ale nebyla tak zlá jako vy. To je neskutečné, co z vás tryská za hnus a zlost. Antikarma...!"

Pak ještě sám "dodi.alfayed"...

"Špinit člověka kterej se už nemůže bránit Ti teda jde suprově,Olšer. Úcta k mrtvému Ti nic neříká,co?Není větší tragédie než když zemře mladý člověk,navíc v tomto případě máma dvou dětí..Co Tě k tomu vede???Neříkám že neměla chyby ale 12 let po její smrti na ní kydat špínu?Co Tě k tomu vede?Napadá mě snad jen ta závist od zapšklého dědka.Prachy,sláva,oblíbenost u veřejnosti..Jemi z toho zle,Olšer. Antikarma..."

Přemýšlel jsem, proč lidem tolik vadí pravda a nic než pravda. O Dianě jsem totiž nic jiného nenapsal. Uvedl jsem pouze zcela ověřená fakta. Navíc mi osud poskytl jiné srovnání - s Audrey Hepburn. Mohla loni oslavit svoji osmdesátku.

Narodila se roku 1929 jako dcera holandské baronky a britského bankéře v Bruselu, ačkoli se v dětství často stěhovala mezi Anglií, Belgií a Nizozemskem kvůli zaměstnání jejího otce. Když jí bylo pět, poslali ji rodiče do školy v Anglii, o rok později otec opustil rodinu. Tyto události byly zásadní pro budoucí vývoj osobnosti křehké herečky.

V roce 1939 se vrátila k matce do neutrálního Nizozemska, následujícího roku však bylo Nizozemí obsazeno Němci a rodina zakusila období strádání, v jednom období se musela i skrývat. Audrey trpěla podvýživou. Jediná věc, která jí pomáhala rozptýlit období války byl tanec, baletu se věnovala od pěti let a byl taky předurčujícím momentem jejího života a na cestě k filmu.

Až dostala svoji první hlavní roli ve filmu Williama Wilera ROMAN HOLIDAY (Prázdniny v Římě, 1953). Audrey Hepburn za ni získala Oscara a od této chvíle se také stala určující módní inspirací. Následovaly mj. velkolepé filmy Vojna a mír (1956), Snídaně u Tiffanyho (1961), My Fair Lady (1964) nebo Čekej do tmy (1967)...

Křehká, půvabná a neodolatelná. Svým úsměvem a výraznýma očima dodnes zůstává nedostižným symbolem elegance, idolem osobního šarmu, noblesy i charisma, jakož i svérázným prototypem nevšední krásy, inteligence a mimořádné oduševnělosti. Hovořila plynně sedmi světovými jazyky...

V roce 1980 to byl ještě velký úspěch s THEY ALL LAUGHED, ale pak již opustila film a věnovala se práci pro hladovějící děti. Na počátku 80. let se rozvedla a jejím novým partnerem se stal Robert Wolders, cestovali spolu do zemí jako Somálsko, kde navštěvovala děti, kterým se chtěla věnovat nejvíce.

Od roku 1987 byla oficiálním velvyslancem dobré vůle UNICEF - Dětského fondu Organizace spojených národů (United Nations Children’s Fund). O dva roky později naposledy vystupovala ve filmu Stevena Spielberga ALWAYS - NAVŽDY.

Ačkoliv sama Audrey nikdy netrpěla vážnou formou mentální anorexie, její nízká váha narušovala i osobní život (opakovaně potratila a musela se rovněž proto vzdát milovaného baletu), představovala pro mnohé nový typ krásy. Její útlý vzhled často řídil vývoj módy a dodnes zůstává symbolem elegance a vkusu.

Dne 20. ledna 1993 umírá ve švýcarském Tolochenaz na rakovinu. Aniž by trávila dny a noci flámováním, drogami či mileneckými pletkami.

Diana a Audrey. Dvě ženy, které se od sebe liší v tom zásadním. V pocitu upřímné lidskosti. Hladila by Diana desinfikované černošské děti, kdyby se nestala znuděnou princeznou? Vzdala by se královského života, aby mohla pečovat o cizí nemocné děti...?

Audrey se své hvězdné filmové kariéry vzdala, žila v Somálsku v každodenním styku s tamními podvyživenými dětmi, a aniž by si každý týden čistila a drahými přístoji kontrolovala střeva, rakovinu dostala a zemřela.

Ne však smrtí po flámu, v autě opilého řidiče... A v paměti svých fanoušku zůstane Always-Navždy, ne jen jako virtuální módní ikona...

 

(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz) - http://www.ltv-plus.cz/