Kontroverzní "umělec" a více méně samozvaný šéf Národní galerie v rozhovoru pro nejmenovaný týdeník prohlásil, že Karek Gott bude sbírat Slavíky dokud neskoná. "Je to ostuda naší společnosti," zní přesná jeho citace. Že když už neumí svým zpěvem podávat nové informace a ať se raději stará o své děti...
Co dává oprávnění pronést taková slova osobě zvané Knížák, jenž nedokáže ve své narcisistické žárlivosti překousnout, že nějaký muž může mít ještě se sedmdesátkou na krku dvě vlastní super dcerky a k tomu o pár desítek roků mladší manželku a jejich mámu.
Kdo to vůbec je Milan Knížák?
"Staňte se prasetem!" vybízel v roce 1968 se svojí kapelou Aktual ve svých "expresivních" textech, které nedávo po téměř 35 letech znova nahrál, jako nikdy nezveřejněnou část své hudební tvorby, vzniklou v letech 1967 – 70.
Citace z anotace k této studiové nahrávce:
"Hudební složka je podřízena autorovu básnickému, nicméně nemilosrdnému a nekompromisnímu vidění světa. Výborný zvuk a zpěvákovo nasazení tvoří třešničku na jinak velmi pozoruhodném dortu české hudební – a můžeme klidně říci i aktuální – historie..."
"Miluju tebe a Lenina", "Narkomanova milostná", "Gl gl gl/Gl gl gl", "Zastavte všechny války..."
Takové názvy mají písně Milana Knížáka. Jen nepatrná část z jeho úctyhodné "tvorby" prokazuje, že je nadmíru "fundovaná osoba", která je přímo předurčena k tomu, aby mohla kritizovat Karla Gotta.
Každý může brát asi třicet Gottových Zlatých slavíků s pejoratiním nadhledem, nicméně fakt, že za těmito oceněními se skrývá bezkonrurenční převaha tohoto zpěváka na naší popové scéně, je nezvratný.
Úspěch, úspěch a znovu úspěch. Světská sláva, polní tráva. Nic proti tomu, ale evidentní hlasové kvality dávají na vědomí, že to není rozhodně "ostuda našeho národa".
Kdyby místo "Hej, páni konšelé", nazpíval Knížákovo "Zab a leť", nebo "Staňte se prasetem", třeba by se mu zavděčil.. Jako jemu v recenzi v časopise TÝDEN 43/2005:
"Coby hudebník byl Milan Knížák vždycky inspirativní – ať už natáčel zvukové koláže pocházející z rozřezaných vinylů, anebo skládal podvratné šansony na hranici kýče.... Radikálnost se tu překvapivě mísila s ironií a šaškovstvím, viz songy "Děti bolševizmu", "Zab se a leť" nebo "Miluju tebe a Lenina": „Miluju tebe pro tvoje vlasy / Miluju tebe pro tvůj smích (...) / Miluju Lenina pro jeho fousy / Miluju Lenina pro jeho pleš“.... většinou dodá i „my přiblblí kreténové“ či „kvůli pospolitosti seru na pospolitost..."
Poslouchám Broken Tracks - Rock / Pop - a neatačím se divit; řev, disharmonie, souznění pazvuků a těžce intonujících hlasů....
Recenzent to však vidí jasně:
...Materiál na hranici rockové a aleatorické hudby, jeho nekompromisní realizace a především ničím nespoutaný způsob uvažování, s tím vším koncem 60. let Milan Knížák se svojí kapelou Aktual jednoznačně předběhl dobu...
... Jedná se o koláž destruované hudby, kterou Milan Knížák začal vymýšlet v roce 1964 a je jedním ze světových protagonistů tohoto druhu hudby...
Knížák jako věčný student studoval vysokou školu pedagogickou, Akademii výtvarných umění i matematickou fakultu Univerzity Karlovy, ale vždy studia buď zanechal, nebo byl vyloučen.
Po roce 1989 se proto i bez vzdělání stal rektorem AVU, absolvoval na ní později i bez absolutoria řádné vysoké školy doktorantské studium a dodnes tam působí jako profesor.
Chová čivavy a sbírá loutky. Jako malý prý chtěl být pilotem, ale dělá se mu špatně na řetízkovém kolotoči. Vstup do politiky mu zatím nikdy nevyšel. Marně kandidoval do Senátu a parlamentu EU.
David Garkisch z Esquire se ho mj. zeptal:
....Ale vykálet se v Národní galerii, to je přece skoro Knížákův scénář, ne?
"Ne, můj scénář by byl jiný. Postavil bych se doprostřed Národní galerie, stáhl kalhoty a vydělal se tam. Pěkně uprostřed. Ne si dávat bacha, jestli někdo nejde, a schovávat se za panel. Můj scénář není ukradnout obraz, pečlivě ho zatavit a opatrně spustit do přehrady, aby se dal zase nepoškozený vytáhnout. Mají ho vzít, mrsknout ho tam a zničit..."
Prvotní myšlenka, stojící u zrodu Národní galerie, byla prostřednictvím uměleckých děl povznést ducha národa. Koho však mohou povznést takové projevy "avandgardní" sprostoty, hulváctví a zneucnění národní památky...?
Špála, Zrzavý, Tichý, Mucha, Slavíček, Kubišta či Mánes a další se musejí z té zvrhlosti obracet v hrobě... To by si nedovolili ani poplivaní socialističtí realisté...
Přestože Karel Gott před několika dny prohlásil, že nemá čas na urážlivé komentáře Milana Knížáka reagovat, nyní změnil názor a ostré výroky ředitele Národní galerie okomentoval.
"Kdyby byl Milan Knížák opravdovým umělcem, tak bych jeho vyjádření bral vážně. V tomto případě to ale není potřeba, protože každý soudný člověk si udělá o jeho slovech obrázek sám," řekl pro Korzo.
Nejslavnějším "dílem" Milana Knížáka je obraz "Václavka a Dášenka".
Jde pouze o rozmístění cizích fotografií Václava Havla, psa, hřibů, jedné boty a firemní značky. Aniž by pan umělec zřejmě zaplatil autorský honorář neznámým fotografům, udělal si "slávu" jako jistý císař, který se zapsal do paměti svými "novými šaty"...
Údajné sochy, představující jen hystericky nahromaděné předměty denní potřeby a spotřeby, nezasluhují žádný komentář...
Tak takový je umělec Milan Knížák. V destruktivní kostce...
PS: Překlepy vyhrazeny!
(Další komentáře, fejetony a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz) Spolupracovník a literární poradce: http://www.aloisdlouhy.cz
