Odkud se vzal dvojí metr pro posuzování Židů a Arabů…?

Na tuto otázku si mohu odpovědět hned; začalo to natvrdo po čtvrtém lateránském koncilu v roce 1215, kdy křesťané dali na papír černé na bílém, že Židé nemají nárok v podstatě na nic. Zbavili je přece jejich Ježíše Krista a jsou to jen křivonosí vrazi, co ukřižovali obřezaného žida, i když to ve skutečnosti v rámci Božské konspirace provedli od "A" až do "Z" Římané prefekta Piláta Pontského.

Kdyby nebylo lokálních Arabů, nemusely by mít izraelské dívky povinnou vojenskou službu...Foto: B. Olšer (2)

Od té doby byli přesto Židé vyřazení většinou na okraj společnosti, až po holocaust, kdy si všichni mysleli, vlastně asi pouze Židé, že už mají všem útrapám konec. Neměli a dlouho zřejmě mít nebudou. Skoro osm set let diskriminace... Pokud mlčí, nechají se bombardovat tisíci raketami kassám a katušemi-grad, je vše OK. Ale jak pohár přeteče, Izrael, jedna setina rozlohy arabských zemí, se rozčílí, je z toho ihned rezoluce RB OSN. Ne proti lokálním Arabům, co si říkají Palestinci. Ti mohou cokoli, přesto do nich EU a zbytek světa, co na to má, cpe přes donorské konference miliardy dolarů, aby se jim zahojily rány, které si sami vykoledovali. Vraždí se i Hamás a Fatáh mezi sebou a zase nic. Berou si živé štíty z řad vlastních soukmenovců a žádný gazanský soud je nepotrestá…

Zjistil jsem v tiskovém středisku v OSN v New Yorku: "Ze 175 jejích rezolucí, které byly přijaty Radou bezpečnosti OSN před rokem 1990, jich bylo 97 zaměřeno proti židovskému státu. Ze 690 rezolucí Valného shromáždění OSN, přijatých ve stejném období, jich proti Izraeli bylo cíleno celých 429..." Že to už nejsou dvě miliardy křesťanů, co je šikanují, ale dvě a čtvrt miliardy muslimů? Jasně, jen si je třeba vysvětlit, že napřed vznikl před několika tisíci roky židovský Starý zákon, po něm, na počátku letopočtu po Kristu, to byl Nový zákon a sedm století potom islámský Korán. Kompilát různých biblických tezí z předcházejících dvou knih.

David Peer vystudoval v Praze, dnes už žije řadu let v izraelské Haifě a provází turisty po Svaté zemi, k Mrtvému moři i na Masadu. Řekl mi: “Žádný stát na světě by si nenechal líbit, co nám “Palestinci” dělají. Chtěl bych vidět všechny, co nás kritizují, jak by mluvili, kdyby je takhle ostřeloval raketami nějaký soused. Evropská unie nechápe a nechce chápat, že mnozí muslimové nechtějí ani křesťanství nikde na světě. Oni se probudí až bude pozdě. Slovo “palestinci” dávám do uvozovek, protože podle mě takový národ nikdy neexistoval a také neexistuje. Je to jen něco umělého…”

Svůj názor na válku v Pásmu Gazy mně vysvětlila rovněž veterinářka MVDr. Rachel Bocková, slovenská Židovka, co žije v Izraeli přes čtyřicet roků… “Naši se ale rozhodli tomu všemu utrpení udělat rázný konec. Jasně, jsou oběti, ale oni, místo toho, aby mysleli na budoucnost svých dětí, je od útlého věku učí zacházet se zbraní. Žádný sport, žádná kultura, jen nenávist. Kdyby tak někdo střílel na Moskvu, Prahu, Londýn nebo Paříž, nevím, jak dlouho by tamní vlády mlčely. Tady by se náš národ vzbouřil proti své vládě, kdyby se nás nezastala…”

Když jsem bloudil po městě též mnoha ruských židovských přistěhovalců Beer Sheva, netušil jsem, co všechno zdejším obyvatelům hrozí. Kolem je poušť Negev, letecká základna Chacerim, poblíž ní i stejnojmenné Muzeum letectva a město Dimona s jaderným reaktorem. Jedna raketa typu Grad-Kaťuša zasáhla mateřskou školku, v níž s ohledem na čas naštěstí nebyly děti. Tedy ani malý Ovadia Machluf. Druhá raketa zasáhla obytnou čtvrť na předměstí Beer Ševy.

“Dnes ráno dopadlo několik raket i na naše město, jedna hodně blízko - zasáhla i školu, kam chodím tancovat. Nastěstí se nikomu nic nestalo - starosta Beer Shevy rozhodl o přerušení vyučování ve všech školách a školkách v Beer Sheve. Jsme teď všichni doma, sledujeme zprávy, ale zároveň se snažíme normálně pokračovat v denní rutině. Jsem ale dost vyděšená…” řekla mi Petra Linhová z Prahy, po konvertování k judaismus Oranit Machlufová, pro níž je Beer Sheva dnes druhým domovem.

Dva izraelští vojáci z elitní jednotky loni při razii v Pásmu Gazy nařídili desetiletému Palestinci, aby prohledal několik zavazadel, jestli v nich nejsou nastražené výbušniny. Izrael se začal případem zabývat loni na základě tzv. Goldstoneovy zprávy vyšetřovací komise OSN. Podobné zneužívání civilistů nezakazují pouze mezinárodní úmluvy, ale také nařízení izraelského Nejvyššího soudu. Soud doslova řekl, že bylo trestuhodné, když vojáci sebe chránili a ignorovali možnost, že tím utrpí zranění nebo smrt malé dítě. V zavazadlech ale nakonec žádné bomby nebyly. Soud ještě nerozhodl o trestu, mohou to ale být až tři roky vězení.

Nechci omlouvat tento zrůdný počin, ale musím si dát další otáku. Nebyly to náhodou palestinská zavazadla? Arabové jsou schopni vzít jako štíty i děti. A které z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, to bude oslavovanější. Ve škole, do níž chodil i zastřelený dvanáctiletý Muhammad, každý den před zahájením vyučování teď zpívají děti oslavnou píseň na jeho počest.

“Slyšíte svist kamenů?
Je to hlas hněvu.
Drobné dlaně nesou kameny,
dávající vyzvání útočníkům.
Je tam i mučedník Muhammed,
všichni ho vidí, otec ho chrání,
matka vidí jeho smrt.
Jeho krev vyzývá ke svaté válce.
Dáme krev i život za Jeruzalém…”

A tak “mučedníkovi” spolužáci, kteří ještě žijí a čekají na svůj “šťastný los” při výběru mezi sebevrahy, ve svém věku dvanácti let tvrdí, že hlavní boj do poslední kapky krve s židovskými satany teprve nastane a neskončí dřív, dokud zcela Izrael nezničí...

Kde ale byla komise OSN, když vůdci Hamásu ukradli tisíce tun humanitární pomoc, kterou Izrael, mezinárodní organizace a agentura OSN pro obnovu dopravily do Pásma Gazy. Důležité prý je nakrmit bojovníky islámského hnutí odporu a ne gazanské zrádce, co i s dětmi mohou posloužit jen jako “živé štíty”. Zbytek pomoci se pak prodává na černém trhu, aby byly další peníze na zbrojení a stavbu pašeráckých tunelů. Po několika měsících napětí mezi poraženým Fatáhem a radikálním Hamásem vypukl otevřený konflikt. Rozbuškou se staly události z konce roku 2006, kdy palestinské bezpečnostní síly začaly střílet na shromáždění Hamásu v Ramalláhu.

Části několika palestinských měst se staly bojištěm mezi milicemi Hamásu a Fatáhu. První bratrovražedné boje vypukly ve městě Chán Júnis. Před bankou se zde shromáždily desítky rozzlobených policistů, kteří požadovali, aby jim byly vyplaceny dlužné mzdy. Od okamžiku, kdy se Hamás ujal moci, žádné neviděli. Po střetech v Chán Júnisu se násilí rychle rozšířilo i do Gazy, Nábulusu, Hebronu a Ramalláhu. První bilance byla varovná: devět mrtvých, včetně čtyř dětí a sto zraněných.

V neděli milice Hamásu, které střežily budovu parlamentu v Gaze, odpověděly na házení kamenů protestujících ručními granáty a odpálením protitankových střel do davu. Další mrtví Palestinci přibyli i v Ramalláhu, kde zase stoupenci Fatáhu vtrhli do vládní budovy a zapálili její druhé patro. Z oken vyházeli úřední listiny a nábytek. V Hebronu ozbrojenci sympatizující s Fatáhem zablokovali ulice hořícími pneumatikami a vyrabovali úřadovny poslanců Hamásu. Některým ministrům demonstranti zapálili auta. Součástí střetů milicí se staly i vzájemné únosy.

Ostřelování židovského státu však pokračovalo, navzdory varování, že se Židé budou bránit. Když pak zaútočili, teroristé se ukryli ve dvou školách, vybraných OSN jako úkryty pro děti a civilisty, obklopili se členy svých rodin a lapenými utečenci před válkou, směřujícími za bezpečím do Izraele, a pálili na Izraelce z minometů jako diví. Zabili tak hrstku teroristů i čtyřicet civilistů a dětí. Prostě stejný scénář jako v nemocnici či v mešitě, z nichž si udělal Hamás zbrojní arzenál.

Fotografie mrtvých dětí po bombardování dvou škol izraelským letectvem, dostaly Izrael do obtížné situace, když Hamás bezostyšně vyzval OSN a mezinárodní společenství, aby zastavily protiteroristickou Operaci Lité olovo. Mediální kampaň měla zase své super bulvární sousto; obrázky dětí, pohřbených pod troskami. O tom, že je zabili teroristé Hamásu, kteří se často skrývali během války v nemocnicích, mešitách a školách, se už nepíše. Ani že pálí po Izraelcích z kulometů na balkonech obydlených bytů…

Kdy konečně svět procitne z těch bludů, kdy si uvědomí, že vše je ze strany arabských teroristů účelově vykonáváno tak, aby bylo co nejvíc civilních obětí, aby se tím Izarel dostal znovu do úzkých. Muslimům přece nevadí smrt, oslavují každého padlého jako mučedníka, který je ve slastném islámském ráji, kde má první poslední, včetně souloží s dvaasedmdesáti černookými pannami…

Izraelská armáda obklíčila Bajt Hanún. Podle informací izraelských představitelů proto, aby zamezila raketovým útokům na Izrael. Asi 60 palestinských ozbrojenců se pak ukrylo v mešitě v centru města. Vojáci začali do mešity střílet a rozbili prý i jednu z jejích stěn. Podle deníku Ha'arec pak palestinští ozbrojenci použili jako živý štít i ženy. Palestinské rádio prý vyzvalo obyvatele Bajt Hanúnu, aby dobrovolně obklopili mešitu a demonstrovali proti blokádě města.

Polovinu ze čtyř set demonstrantů údajně tvořily ženy, které tak vytvořily živý štít. Při střelbě nejméně jedna žena zemřela a dalších deset lidí bylo zraněno. Ozbrojencům se podle posledních zpráv nakonec podařilo z mešity utéct. Ve stejném duchu by se dalo pokračovat a bylo by to pořád o tom samém; jak vyprovokovat Izrael, aby měli možnost sami zabíjet nebo nechat zabíjet civilisty, ženy staré lidi a děti a svádět to na nelidské Židy.

Podle zpravodajského webu IsraelNationalNews.com, libanonská šíitská politicko-teroristická organizace Hizballáh (Alláhova strana) minulý týden kritizovala Egypt a Jordánsko, které obvinila z financování sunnitských milicí, které jsou jejími soupeři. Obvinění se objevila v pátek zveřejněném rozhovoru v panarabském deníku Aš-Šark Al-Ausát - Blízký východ. Egypt prý vede teroristickou kampaň proti Libanonu ve prospěch Izraele. Rovněž proto se ve vojenských táborech cvičí stovky mladých Egypťanů a připravuje je na boj proti Hizballáhu. Všichni společně čekají na vyřešení kauzy Írán.

Otázkou je, zda izraelská vláda už netrpí paranoiou, že by demagog Ahmadínežád mohl Izrael zničit? Jak tvrdí Avram Noam Chomský, skvělý americký lingvista židovského původu, přesvědčením kontroverzní anarchista, hovořící mj. jidiš. Wikipedie: Dle Indexu humanitních citací (Arts and Humanities Citation Index) z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoli jiný žijící badatel mezi lety 1980-1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezinárodně – díky své mediální kritice a politice. Obecně je považován za klíčovou intelektuální osobnost levého křídla politiky USA. Podle něj atomovou bombu bude mít prý velmi brzy každý stát, který má peníze. Írán v posledních stoletích nikoho nenapadl, na rozdíl od Izraele. A kdyby to zkusil třeba dnes, tak je během asi čtvrt hodiny vymazán z povrchu zemského.

Nevím, jak by bylo panu Chomskému v Dimoně. Co by řekl na paranoiu Izraelců. Zatím má Írán pořád své balistické střely Šaháb-3B (Meteor) namířeny na více než 600 cílů v Izraeli. Rakety byly přemístěny do odpalovacích bloků, aby se v případě války pokusily zničit i jaderný reaktor ve městě Dimona v Negevské poušti. Šaháb-3B může být vyzbrojen různými výbušnými hlavicemi, včetně těch chemických, biologických, s radioaktivním rozptylem i s jadernou náloží. Rakety jsou schopny doletu 1.300 až 2.000 km, tedy s možností zasáhnout většinu izraelských měst.

Kdy konečně zasedne OSN nebo jakýkoli palestinský soud, aby sice se zatnutými zuby, ale přece, jak to činí židovský stát, rozhodl o bratrovraždách mezi Fatáhem a Hamásem, či o jejich živých štítech…? Jsou nejlepší, ale mohli být ještě lepší, nebýt Arabů…?

Jak Islámský emirát stoupenců Alláha zanikl dřív, než vůbec vznikl

(Další komentáře, fejetony a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/)