Neodmítneš darcovství a tvé orgány jsou k dispozici...

Dopravní zpráva z dnešního dne: Střet s vlevo odbočujícím osobním autem v Jezdovicích na silnici z Třeště do Kostelce na Jihlavsku nepřežil šestatřicetiletý motorkář, který vjel do obce příliš rychle a nestačil zareagovat na vzniklou situaci.

Na Dakaru se jezdí v poušti i v dešti...Foto: B. Olšer (2)

Od roku 2004 zahynulo na českých silnicích na 470 motorkářů. Jejich motocyklové sebevražedné zbraně alespoň přispěly k záchraně několik stovek jiných lidských životů. Ne nadarmo se motorkářům říká dárci orgánů.

Loni připadalo na 1000 nehod na motocyklu téměř 39 mrtvých.

Letos byl zatím pro motocyklisty nejtragičtější duben 2008, kdy přišlo o život 23 z nich. Odborníci to přisuzují jarní "nerozježděnosti" řidičů, kteří po zimní přestávce znovu usedli na své stroje. Druhým nejtragičtějším měsícem je prozatím červen s 21 mrtvými.

Za loňský rok zemřelo při dopravních nehodách celkem 123 motocyklistů. O rok dřív jich zahynulo 95. Podle dříve zveřejněných údajů patří Česko v rámci Evropské unie k zemím, v nichž na miliardu ujetých kilometrů připadá nejvíce mrtvých motocyklistů.

V Česku se loni uskutečnilo 618 transplantací ledvin, srdce, jater, slinivky břišní a plic. Na milión obyvatel v ČR připadá 19 dárců. To je sice v Evropě těsný nadprůměr, ale poptávku po vhodných orgánech to stejně neuspokojí.

V ČR platí automatický souhlas s odběrem orgánů po smrti. Ti, kdo to odmítají, se mohou zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Tím jsou z transplantačního programu vyňati. Od roku 2006, kdy byl registr spuštěn, je zde evidováno 775 osob...

A jak se pozná, kdy je člověk mrtvý, aby mu mohl být odňat orgán? Všeobecný lékařský názor tvrdí, že život člověka začíná funkcí mozku zhruba ve 24 týdnu jeho života ještě v lůně matky. Jeho odumření je znamením definitivní smrti.

Loni u nás bylo transplantováno 394 ledvin, tedy o 21 více než v roce 2006. Čekací doba na ledvinu může být i tři roky. Druhým nejčastěji transplantovaným orgánem jsou svými 115 úspěšnými operacemi játra, což je nejvíc od roku 1997.

Loni čeští chirurgové též transplantovali 71 srdcí, což je o 18 víc než v roce 2006.

V jeruzalémské nemocnici Hadassah jsem se setkal také se symbolickými "mírovými" transplantacemi, kdy orgány zemřelých Židů byly darovány nemocným Palestincům a naopak.

Když však chybí orgány, zvyšuje se počet jejich krádežía nelegálních transplantací. Asi tragickým rekordmanem je někdejší zubař čtyřiačtyřicetiletý Michael Mastromarino.

Se svými třemi kumpány si vydělali přes 4,6 miliónu dolarů (70, 1 mil. korun), když v letech 2001 až 2006 vykrádali orgány mrtvým a prostřednictvím firmy Biomedical Tissue Services s nimi obchodoval.

Mastromarino zohyzdil 1077 mrtvol. Odstraněné orgány a kosti nahrazoval trubkami z PVC, do těl zašíval gumové rukavice i jiné pomůcky, které potřeboval při činu.

Podle spisu obžaloby Mastromarino příležitostně podplácel pohřební firmy asi tisícem dolarů ( 15 240 korun), aby mu půjčily mrtvoly. Vyoperované orgány pak s falešnými písemnými souhlasy pozůstalých prodával institucím, které se zabývají transplantacemi.

Dostal osmnáct let vězení; doživotnímu trestu se vyhnul proto, že spolupracoval s úřady a sám se musel prohlásit vinným.

Tvrzení o kšeftech s orgány přinesla rovněž bývalá žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla Del Ponteová ve svých pamětech.

Podle nich kosovští Albánci v červnu 1999, kdy Kosovo obsazovala vojska NATO, převezli až 300 srbských civilistů do severní Albánie.Někteří mladší a zdraví zajatci byli živeni, vyšetřováni lékaři a nebyli nikdy biti, aby byli vhodnými dárci..

Byli pak převezeni do albánského města Burrel asi 90 kilometrů severně od Tirany., kde jim lékaři odebrali vnitřní orgány a těla nechali pohřbít na hřbitově u Burrelu...

Del Ponteová tvrdí, že vysoce postavení členové povstalecké Kosovské osvobozenecké armády, jíž velel nynější premiér Thaci, o pašování lidských orgánů věděli.

Ve světle těchto zrůdných kšeftů je smrt českých motorkářů a potenciálních dárců nevinnou epizodkou. Pacientům těsně před smrtí, kteří čekají na svůj zázračný orgán, však způsob jeho získání nezajímá.

Smrt je však nevybíravá i co se týká degradace morálních zásad umírajících. Když jde o vlastní život...

PS: Nesnáším pouze ty bezohledné motorkáře, kteří jezdí v běžném provozu na dálnici přes 250 km/hod a dobří známí pak jejich smrt svádějí na cizí zavinění. I tak, kdyby byl motorkář rozsekaný na maděru, srdce  v ochraně hrudního koše skoro vždycky vyjde bez úhony...

(Další reportáže, komentáře a ukázky z knih na webu: http://bretislav-olser.enface.cz)