Když bude někdo pořádat nějaké sportovní hry,ze kterých vyloučí účast židovských sportovců -je to rasista ?Když podmínkou účasti na nějakých hrách je být Židem -je co ?

Olympiáda v Mnichově

     Poslouchal jsem právě vysílání Svobodné Evropy z Mnichova, Am englischen Garten 8, které přerušila náhlá zpráva. Na výpravu olympioniků z Izraele byl spáchán atentát. Nikdo ze sportovců nepřežil. Zasáhlo mě to jako blesk. . Jak je to možné, že německé bezpečnostní složky nebyly schopné tomuto útoku zabránit? Válečný požár a ryk v Evropě zanikl. I izraelský "Mossad" situaci podcenil. Výsledkem byla neuvěřitelná zpráva, která se nesla éterem. Rozina Jaderná-Pokorná, která právě byla ve studiu, nedokázala skrýt vzlyky. Nikdo nedokázal vyhodnotit naši naivitu tím směrem, aby zabezpečil sportovce před tak fatálním napadením. Snažili jsme se, aby všichni, bez výjimky, pochopili, že mírové úsilí má sloužit všem. Uniklo nám, že to, co my považujeme za morální vítezství hodné následování, druzí vyhodnotí jako naši civilizační slabost. To byly začátky. Domnívali jsme se, že společenská otevřenost a otevření se světu jiných civilizačních okruhů nás obohatí.

     Zúčastnil jsem se několikrát tryzny za mrtvé za účasti izraelské delegace ve vyhlazovacím táboře Terezín. Musel jsem projít bezpečnostním rámem. Jako pieta zazněla jedna část trilogie skladatele Bohuslava Martinů: "Svědectví Izaiášovo".Je opatřeno originálním hebrejským textem a též jeho "Polní mše". Pevně jsem věřil, že hrůzy války a temné propagandy útočící na nízké pudy, skrývající se v člověku, jsou navěky zažehnány. Jako by se vracely reminiscence na to nejhorší (slapové pudy) a promítaly se do současnosti. Lež je opět vydávána za pravdu. A pravda? Ta píšícího člověka neuživí. To civilizační selhání bychom si dnes měli odpustit. Mrtví, upálení, co prošli pecemi pachatelů holocoustu k nám totiž stále mluví. Jsou všudypřítomní v našem svědomí. V našich skutcích, kterými se budeme řídit. Zabít lidskou bytost je totiž neodpustitelný zločin. Omlouvat a zamlouvat masakry znamená vzdát se své civilizace. Konec války se nesmí slavit v Moskvě a snad ani v Pekingu? Něco s námi je. Řešení nikde...

Dovolte, abych citoval text jedné části trilogie:

    Za starých časů bylo zvykem pohostit každého poutníka

     Kdož ví, mohl to býti Kristus kráčející po Zemi

     Tento krásný obyčej ještě žije ve vzdálenýh krajích tohoto světa

      My jsme jej pozbyli

     a s ním odešlo něco milého a jemného z našeho světa

Jako by nám scházela intuice pro nové řešení. Dříve komunisti u nás vzdělané černochy a Araby, posílali do jejich zemí, aby byli přínosem pro obyvatele jejích zemí. S těmi jsme se mohli u nich seznámit a potvrdit správnou činnost komunistických předáků. To v západních zemích zmíněné vzdělance použili k doplnění svých elit. Bylo to chytré, ale zvětšilo to rozdíl mezi námi, což dnes oni chtějí napravit příchodem k nám do Evropy! Určitě nejsou hloupí, dobře se uchytí a přitáhnou další i příbuzné. I když nás dlouho nepřečíslí, tak houževnatostí a především náboženskou vírou nás zatlačí do kouta! Co je zastaví? Smlouva o odchodu s důsledným dodržením! Nápravu chyb politiků, ale i podnikatelů tak, že po získání vzdělání migranti odejdou, jako dříve. Jejich přírodní zdroje zanechat u nich (je-li co), k zvýšení zaměstnanosti v nových továrnách. Vrátit jim půdu a navrátilce nějakou dobu usměrňovat v podnikání!? Co jiného zbývá?

Dnes dobré !