Lidská nesmrtelnost je přímo úměrná lidské paměti…

Znám dvě protichůdná rčení o lidském bytí; Sejde z očí, sejde z mysli... Lidská nesmrtelnost je přímo úměrná lidské paměti. A to druhé platí o zesnulé herečce Jiřině Švorcové. Její jedinou chybou byl fakt, že se stala náruživou členkou KSČ. Následující blog je též zrcadlem českého charakteru...

Jo, když to Vašek na Hradě válel s Mariánem Čelfou...Foto: B. Olšer (2)

Záměrně jsem posečkal se svým nekrologem, abych některé blogerské úlety na toto téma obrátil v patřičnou pietu. Komunistka Švorcová během svých 83 let jako osoba, snad, kromě svého předsedy Grebeníčka, nikdy nikomu neublížila, na rozdíl od mnoha komunistických vyčůránků, co Česko dnes a denně ztrapňovali, ztrapňují a ztrapňovat budou... Znám dost lidí, kteří byli též komunisty, když jim to vyhovovalo pro udržení jejich kariéry. Pak předvedli tradiční českou fintu; převlékli kabát, mnozí to zvládli několikrát za svůj život. Stačí jmenovat jen ty nejsubmisivnější, kteří byli jako rozvrzané korouhvičky, aneb kam vítr, tam plášť. Kromě toho, že takových prospěchářských týpků je hojně na naší politické scéně, jsou to hlavně ti všichni kolegové a kolegyně, co nepřišli alespoň ze slušnosti na pohřeb Jiřiny Švorcové. Měli by si vzít příklad s Kamily Moučkové, která, jak v televizi prohlásila, sice nesnášela herce Jaroslava Moučku a styděla se, když je dva někdo považoval za příbuzné, ale Jiřině Švorcové odpustila... Jen netuším co...?

A ústřední současné korouhvičky? Připomeňme si komunisticko-nacistické variace po československu. Milan Kundera, Jiří Pelikán či Pavel Kohout. Ten maturoval v Praze na reálném gymnáziu. V té době už byl přesvědčeným stalinským komunistou a členem ÚV ČSM. Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Jeho první žena byla herečka Alena Vránová, se kterou se na Kohoutovo vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin. Jiří Pelikán, někdejší generální tajemník Mezinárodního svazu studenstva a generální ředitel Československé televize, se po válce stal aktivním mládežnickým funkcionářem Národní fronty a ÚV KSČ. Byl spoluzodpovědný za vyhazování studentů z vysokých škol po únoru 1948, kdy stál v čele speciálně k tomu určené komise… Česká televize uvedla s odkazem na týdeník Respekt, že někdejší člen KSČ Milan Kundera žijící ve Francii měl udat za minulého totalitního režimu kamaráda své kolegyně z vysokoškolské koleje v Praze, letce Miroslava Dvořáčka. Ten skončil v uranových dolech, kde strávil 14 let věznění. Dva týdny po sovětské invazi v srpnu 1968 Dvořáček i s rodinou emigroval do Švédska. M. Kundera patřil ke spisovatelským prominentům v éře stalinismu a je příslušníkem generace, jež vstoupila do československého literárního života hned po uchopení moci komunisty.

Realitní magnát a majitel společnosti E-invest Martin Ulčák absolvoval národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické. Už během studia působil v různých svazáckých funkcích, naposledy jako předseda celoškolského výboru SSM na VŠE. Po návratu z jednoleté vojenské prezenční služby získal ve svazácké hierarchii post předsedy městského výboru SSM v Praze. Po odchodu Vasila Mohority do ÚV KSČ se stal předsedou ÚV SSM. A Ulčákův staronový přítel Aleš Hušák, šéf Sazky? Byl podle Cibulkových seznamů skutečně agentem a tajným spolupracovníkem StB pod krycím jménem Chapmen a Krakonoš? Pokud ano, je to ideální pozice pro vedení Sazky, které je s hazardem jedna ruka… Navíc finanční ředitel Sazky Jan Prádler byl s Ulčákem v městském výboru SSM. O panu ing. Miroslavu Šloufovi netřeba mluvit, každý dobře zná tuto kdysi hvězdu Socialistického svazu mládeže, komunistu či nejmladšího předsedu národního výboru v celém Československu a poslance za KSČM. S Ulčákem mj. řešil privatizaci České spořitelny, Komerční banky, prvotní přípravu kolem privatizace Českého Telecomu, dokup České pojišťovny, ČEZ, doly...

Václav Havel měl též svůj sametový scénář a místo toho, aby nechal zrušit KSČ, zvolil si za svého přítele z nejvěrnějších - komunistu Mariána Čalfu, jenž dopomohl Havlovi k prezidentskému křeslu, když komunistům ve Sněmovně vyhrožoval prozrazením jejich spolupráce s StB, pokud nezvednou pro Havla ruku, a na oplátku za to dostal křeslo premiéra Československa. Inu, sametová konspirace plná nečekaných zvratů a zvratků…

Když o Jiřině Švorcové televize Barrandov natáčela dokument a kvůli němu oslovila aktéry seriálu "Žena za pultem". Dostavila se jenom Lenka Termerová, Jiří Lábus a Hana Maciuchová. Ostatní se styděli ukázat po boku nejprodávanější české herečky na DVD, osmdesátileté Jiřiny Švorcové. Píši o ní též proto, že my Valaši už z principu nesnášíme nespravedlnost, mocenské podrazy se nám příčí obzvláště… Kolikrát si Švorcová ve své samotě, když před ní zabouchli dveře, hořce připomněla sametový pokřik: Nejsme jako oni...

DVD s filmem “Král Šumavy”, v němž měla Švorcová jednu z hlavních rolí, se prodalo 180 000 kusů! Milionkrát poplivaný a zesměšňovaný seriál ČT “Žena za pultem”, kde má Švorcová hlavní roli, a v němž byl běžný obchod všedajným Tuzexem, už vyšel na šesti DVD; každého se prodalo přes 60 000, což dohromady s “Králem Šumavy” dělá - světe div se - půl milionu nosičů. Pak vydala ještě svoje první CD “Naše sny”, na kterém recituje básně Miroslava Floriana, S. K. Neumanna, Svatopluka Čecha nebo Josefa Kainara. S šancí na zisk “Desky roku”…

Setkal jsem se s ní před několika lety v Televizním klubu v Ostravě. Nehajlovala, neříkala “Es kommt der Tag” jako premiér Topolánek a nedávala Hitlera za vzor jako David Rath… Příjemná, neafektovaná paní, na osm křížků vypadala báječně. Vážím si jí, že se nepoddala “sametovému svobodnému životu s úžasnou morální hodnotou”, který dnes vládne světem prostřednictvím morálního úpadku a inflačních peněz z bankrotujících světových bank. Chtěl jsem jí říct, jak moje rodina doplatila na komunistické metody 50. let, kdy se zavíralo, propouštělo z práce i kvůli katolické víře. Pak jsem si uvědomil, že v těch letech měla jako studentka DAMU a herečka Divadla na Vinohradech úplně jiné starosti a házet na ni kolektivní vinu by bylo nesmyslné. Ostatně, můj táta mohl někam vstoupit a něco podepsat a učil by dál. Byla to jeho svobodná volba, že dostal vyhazov.

Encyklopedie uvádějí její excelentní zásadní role - princezna Eboli (F. von Schiller, Don Carlos, 1955), Anna Karenina (podle L. N. Tolstého, 1963), Fanka (K. Čapek, Loupežník, 1972), Emilia Marty (K. Čapek, Věc Makropulos, 1976), Olga (A. P. Čechov, Tři sestry, 1979), Matka Kuráž (B. Brecht, 1984), Essie (E. O’Neill, Ach ta léta bláznivá, 1986), Marie Ricklová (M. Szabóová, Starorůžová historie, 1988), Melánie (J. Topol, Hlasy Ptáků, 1989)… V 50. a 60. letech spolupracovala s filmem (Král Šumavy, 1959, Smyk, 1960, Horoucí srdce, 1962), později se uplatňovala zejména v televizi (seriál Žena za pultem, 1977, tv. inscenace Čapkovy Matky, 1979) a v rozhlase (Emilia Marty z Čapkovy hry Věc Makropulos)… Ano, vskutku; role vyvolávající jen hořký posměch, co se časem měnil v komičnost a útrpnost, jak uvádí jistý sečtělý bloger...

U Švorcové se její “rovina” projevila rovněž tím, že se pustila do svého expředsedy Grebeníčka, že stranu vede od desíti k pěti. Slušná ženská, nejen za pultem. Žádné skandály, rozvody, majetní milenci, plastické operace a finanční podvody. Nic, přesto je v rámci kolektivní viny uvalené na komunisty jako takové vina vším, co kdy komunistická strana spáchala - procesem s Horákovou počínaje a popravou Slánského a jeho soudruhů konče. A je podle dnešního společenského vzorce patrně nebezpečnější než kdejaká nacistka.

Nebudu jmenovat všechny ty významné české herečky a herce, kteří kdysi veřejně skutečně hajlovali, měli milostné pletky s Hitlerovými pohůnky či se dokonale a dobrovolně vcítili v rámci svých rolí do postav Gustava Husáka, Klementa Gottwalda či Stalina, Brežněva a dalších mocipánů s krví na svých rukách, nebo podepisovali anticharty a jiné pamflety… Pokud tedy paní Švorcová má své komunistické přesvědčení, hypoteticky klobouk dolů, že vydržela a neustoupila ani před hrozbami, výsměchem a ponižováním. Je v podstatě jedno, čemu věří, podstatné je nepřevlékat kabát. Tisková zpráva ČT v omluvě neomluvitelného oznámila, že jeden z dílů seriálu České televize “Po stopách hvězd”, věnovaný herečce Jiřině Švorcové, nebude vysílán. Tiskový mluvčí konstatoval: „Bývalá televizní hvězda a dnes důchodkyně Švorcová patři k těm, kteří stále stojí za komunistickými ideály. Je známá tím, že jezdí i na sjezdy KSČM a tam se vyjadřuje k aktuální politice…“

To, že prosazuje anachronismus své ideologie a navíc symboly, které jsou kromě rakouského státního znaku málem nezákonné, je věc práva. Pokud se tedy dopustila trestného činu, ať je obžalována, souzena a potrestána. Rozhodně nikdy svým hereckým uměním, žádnou pornografií či lacinou erotikou, neohrožovala mravní výchovu mládeže a nezletilých, ani nepodněcovala ke xenofobii, islamofobii a antisemitismu, aby jí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání mohla udělit vysokou pokutu… Přesto se na rok stala herečkou trezorového filmu. Naštěstí jen do dnešního dne, kdy bude její medailon konečně ČT odvysílán. Možná i bez cenzurování. Že by po smrti přestala být ideologicky nebezpečná...?

Je mi záhadou, že herečka Lída Baarová - milenka nacistického pohlavára Goebbelse - neměla se svými filmy pro pamětníky v České televizi nikdy červenou kartu a stop. Že by nevěděla o protižidovských zákonech, nečetla Mein Kampf a neuchvacovaly ji projevy jejího milence a monstr řečníka Třetí říše Goebbelse…? Toho Josepha Goebbels, co si své komplexy tělesně postiženého člověka neléčil jen “řešením” židovské otázky, ale vytrvalým úsilím o přízeň krásných žen. Úspěšně usiloval o přízeň české herečky Lídy Baarové, která v té době žila s Gustavem Frölichem. Goebbels zval Baarovou, uchvácenou jeho mocí, na nejrůznější společenské události. Pozval ji také do své vily v Bogensee, kde jí vyznal lásku…

České televizi též nevadí uvádět běžně filmy, které vznikaly jako komedie a melodramatické happyendy na Němci chráněné a válkou natknuté oáze zvané Barrandov v době, kdy celá Evropa ležela ve válečných rozvalinách a miliony lidí umíraly ve válce a v koncentrácích. Také během 2. světové války jsme si to též uměli zařídit. Zbabělci vládli nacistickému Barrandovu, aby svět zvěděl, že Třetí říše je pouze zábava, smích a skvělá nálada. Českým hercům Burianovi, Novému, Mandlové či Baarové nevadilo, že ve stejné době natáčení jejich komedií umíraly miliony lidí v koncentrácích či v zákopech. Herci přece chtěli jen v klidu přežít. Stejně jako dělníci v českých hutích a zbrojovkách, které se staly Hitlerovou zbrojnicí. Pokorně jsme Němcům odevzdali nedobytné pevnosti v pohraničí, jen abychom nemuseli bojovat.

Během okupace se barrandovská studia ocitla v područí nacistického Německa. V letech 1941 - 1945 zde byly postaveny velké ateliéry s pomocí židovských „podlidí“. V roce 1940 navezli na Barrandov Němci zajatce, kteří pracovali na stavbě a navíc byli využíváni k natáčení masových scén o válečných vítězstvích wehrmachtu. Nacisté vnímali film jako mocný nástroj propagandy. Z AB Barrandov se stala říšskoněmecká společnost Prag-Film Aktiengesellschaft, jejímž úkolem v rámci Třetí říše byla výroba vlastních filmů. Filmy byly vyrobeny v německém jazyce a primárně určeny pro říšský trh. Pracovala pro něj řada českých režisérských hvězd, mj. i slavný Martin Frič a prakticky všichni, kteří zvládali dostatečně němčinu – Lída Baarová, Zita Kabátová, Nataša Gollová, Hana Vítová, Oldřich Nový, Vlasta Burian, Raoul Schránil a další…

Bylo to době, kdy v Evropě trýznivou smrtí umíraly miliony nevinných lidí též z rukou těch, kdož vládli českými ateliéry a všichni, kdo v nich pracovali, měli výhody a ochranu nejvyššího řadu. Bylo přece nutné, aby nacisté dokázali světu, jak se lidé baví a veselí i během “údajné” Hitlerovy krutovlády. Herci možná “nevěděli”, že existují koncentráky, Protektorát, bitva u Stalingradu či vylodění spojenců v Normandii. Možná, že si ani Oldřich Nový jaksi nevšiml, že jeho herecký kolega Edurd Bass, byl tvrdě pronásledovaný Žid.

Třeba si to uvědomil, až když byl on sám se svojí ženou Židovkou transportován do koncentráku, čímž ji zřejmě jako Nežid zachránil život. Ale možná také tím, že byl aktivním propagátorem bezchybné německé kulturní linie během 40. let válečného běsnění. Jak řekla jeho herecká kolegyně Zita Kabátová, doba okupace a Protektorátu byla pro Oldřicha Nového nejúspěšnějším životním obdobím. S filmem začal už v roce 1922, kdy hrál v němém filmu Přemysla Pražského “Neznámá kráska”. V roce 1939, kdy Československo potupně obsadily nacistické hordy a na uvítacím pražském setkání s českou elitou dokonce poslušně hajloval i Karel Höger a další, přišel režisér Mac Frič s komedií “Kristián” s kouzelnou větou: “Zavřete oči, odcházím…”

Je bezcharakterní lump ten, kdo kvůli své kariéry vstoupil do KSČ a svojí prací podporoval komunistický režim, nebo ten, kdo svými kariérními filmy na Barrandově podporoval udržení nacistického zlořádu, tragickou “Potěmkinovu vesnici” údajného bezstarostného klidu a míru…? Josef Škvorecký mi řekl, jak ho zaujal život Lídy Baarové, alias Ludmily Babkové. Sepsat její paměti ho lákalo už na sklonku 70. let minulého století. Odmítla to s tím, že Češi jí ublížili a nechce s nimi mít už nic společného. Tak se o kontakt s ní pokusil majitel exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu.

“Tehdy ovšem žila z malé penze, proto jsem požádal přítele, který měl ve Španělsku u moře krásnou vilu, aby Lídu pozval. Na to zabrala. Přijela, natočil jsem s ní mnoho hodin konverzace...” Životopis vznikl přepsáním zvukového záznamu a Škvorecký ho v březnu 1981 poslal do Mnichova Otovi Filipovi s prosbou, aby bývalou herečku navštívil v Salcburku, kde tehdy již mnoho let žila, a text jejích vzpomínek autorizoval.

Memoáry Lídy Baarové pak vyšly v lednu 1983 v Torontu pod názvem “Útěky - život české herečky”. Po sametové revoluci však Baarová Filipovi zavolala a rezolutně prohlásila, že s jejich obsahem nesouhlasí a kniha nesmí v Československu vyjít. Tvrdila, že „vše namluvila mezi koupáním a popíjením šampaňského”. Její život s árijským milencem - druhým mužem Třetí říše Goebbelsem - jí zkrátka zamotal hlavu. Dokonce na otázku, co říkala při jejich milování, že má místo nohy protézu řekla, že si ničeho takového nevšimla… Protézu sice nenosil, ale trpěl tzv. syndromem koňské nohy - vrozené vybočení chodidla, které prodlužuje končetinu...

Inu, život přináší též smutná poznání o charakterech mnohých lidí. Účast na reminiscenci "Ženy za pultem" odmítli Simona Stašová, Daniela Kolářová, Jaromír Hanzlík, Jana Boušková a Jan Potměšil… Na pohřeb Jiřiny Švorcové přišla z herců a hereček jen Gabriela Vránová… Však si vzpomenou; lidská nesmrtelnost je prostě přímo úměrná lidské paměti...Znovu “trezorové” filmy a knihy pro spálení na hranici…?

Cenzura byla, je a bude, aneb Co načůráme proti větru…?

Další trezorový film “na triku” České televize…?

(Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044