Kuba miluje Hemingwaye, papá Ernesto miloval Kubu...

Nic se nedá udělat přes noc, ani demokracie na Kubě. Ostatně, kdoví co by z tohoto karibského ostrova bylo, kdyby na něm už půlstoletí vládl americký kapitál. Měli by tam určitě už dávno necenzurovaný internet, laciné mobily a vstup do turistických hotelů i pro místní domorodce.

Hemingway s kubánským Fidelem Castrem...Foto: Muzeum finka la Vigía

Určitě by už Kubánci bojovalí v Koreji, ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku, místo svého dobrodružství v Angole a Kongu. Měli by na své perle Antil také miliardáře, ale i chudáky, kteří by neměli nárok na bezplatnou lékařskou péči a neuměli by číst, ani psát...

Třeba by dopadli stejně bídně jako karibské ostrovy Granada, Haiti či Portoriko nebo vězni Američanů na Quantanamu... 

Zkrátka od roku tzv. kubánské krize v roce 1962 je na Kubu uvalena blokáda USA, aby se na ni nedostalo skoro nic ze spotřebního zboží, kromě potravin, jichž kubánský ostrov pořád dováží přes 85 procent ze zahraničí.

Fidel Castro, který zlikvidoval 80procentní negramotnost, dal Kubáncům půdu, elektřinu a bezplatné zdravotnictví, vloni s podlomeným zdravím odstoupil. Jeho nástupce bratr Raul dělá, co mu síly stačí, aby pokračoval a lepil díry, které v hospodářství nastaly po ekonomickém vydírání.

"Washingtonský příkaz dne za Fidela zněl: Buďto demokratické volby, nebo hlad a ekonomické útrapy. Téměř padesátiletá kolektivní vina. Za Fidelovu revoluci tak trpěly miliony nevinných Kubánců. .." vzdychal můj kubánský průvodce Oriol a raději mě zavedl do největšího baru světa pod širým nebem - do kabaretu Tropicána.

Dnes už má Kuba internet, se svými mouchami, jako vše na úplném počátku, Kubánci mohou vlastnit mobily, pozdě, ale přece, a jejich HDP roste ročně o 10 procent a momentálně se pohybuje kolem 8,3 milionů USD, což představuje asi 800 dolarů na obyvatele jedenáctimilionového národa.

Zdarma poskytované stravování na školách se rozšířilo o svačiny také pro všechny žáky škol druhého stupně.  

Je to všechno asi málo, ale lepší něco, než nic. Každý začátek je těžký, zvláště když v posledních letech zničily většinu úrody tři karibské hurikány; jeden z nich zdevastoval i celý americký New Orleans a okolí...

Je mi jasné, že bez plivnutí na Kubu, nemám šanci získat ani zblo všeobecných sympatií.  Ale raději být považován za bolševické pako, než za pseudointelektuálního exulanta...

Česko je totiž jedinou zermí evropské sedmadvacítky, které dělá jen prázdná anticastrovská gesta, i když EU už oficiálně zrušila veškerá svá protikubánská opatření a Kuba se dostala nejen do čela předsednictví Hnutí (asi 160) nezúčastněných zemí, ale též do výboru OSN, bojujícího za lidská práva.

Kubánci navíc přes svoji zášť vůči občanům Spojených států miluji prvního z Američanů - Ernesta Hemingwaye. A papá Ernesto, jak mu na Kubě každý říkal, zase miloval Kubu a nobelového "Starce a moře", jménem Santiágo alias Anselmo Hernández García z Cojimaru...

"Jsem nesmírně šťasten, že jsem zase mezi vámi... Cítím se být Kubáncem.... Sympatizuji s kubánskou vládou... Nechci, aby mě někdo pokládal za Yankeeye..." řekl Hemingway, když se 4. listopadu 1959 vrátil do Havany ze Španělska.

Někdo na letišti pozvedl kubánskou vlajku, Hemigway vzal její cíp a políbil ho. Fotografové škemrali, aby to zopakoval.

"Políbil jsem prapor z čistého srdce, ne jako na divadle!" řekl a sklidil frenetický potlesk.

Luštil jsem si z dokumentů a prohlížel fotografie i knihovničku na WC v Hemingwayovu muzeu v jeho fince La Vigía na okraji Havany...

Čtyřikrát ženatý Ernest Hemigway se 16. května 1960 seznámil osobně s Fidelem Castrem, když mu předával poháry za vítězství v lovu mečounů. Hemigwayova mezinárodní soutěž tenkrát probíhala pod heslem: Sport lidu!

Na moře vyplulo 163 soutěžích na 55 člunech. Na lodi Pillar plul Ernesto, na člunu Cristall seděl právník Fidel Castro s lékařem Che Guevarrou.Ten o Hemingayovi řekl:

"Je dětinský... Jeho díla mám rád - přece jen odvážně kritizoval vše, co se mu jevilo špatné, a apeloval na člověka, aby byl čestný, odvážný, aby jeho činy měly váhu..."

"Blahopřeji, commandante," usmál se papá Ernesto, když Castrovi předával tři poháry: jeden za celkově první místo, druhý za nejlepší výlov prvního dne a třetí za druhé místo ve druhém dnu soutěže. "Víte, já nikdy neměl při závodech štěstí. Vlastně se mi vůbec moc nedaří..."

Potom ještě slavný autor mimo jiné knih "Stařec a moře", "Fiesta", "Komu zvoní hrana" či "Zelené pahorky africké" prohlásil: "Mohu naprosto pevně říct, že Kuba má v důsledku revoluce opravdu poctivou vládu..."

Dne 26. července oslavují Kubánci vítězství revoluce, ještě před tím si však 2. července připomínají rok 1961, kdy ve svém loveckém srubu v Ketchumu spáchal sebevraždu Ernest Hemingway výstřelem ze své lovecké dvouhlavňovky...

Bez paměti a o třicet kilo hubenější...

(Další komentáře, reportáže a ukázky z knih na webu: http://bretislav-olser.enface.cz)