Kolik scházelo a neměli jsme prezidenta Klause...?

Prezident ČR Václav Klaus se v pátek účastnil kromě otevírání mostu v Chrastavě i svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. Pak nastal šok; byl v Chrastavě v davu napaden 26letým mužem, údajně dle jeho slov komunistou, který řekl, že není extrémista, ale že je to pomsta za vládu, která nechá národ živořit. Náhoda? Komunista? Nebo že by někoho strašily rostoucí preference této levicové strany? Také mohlo jít o atentát na nečisto, o trénink...

Kdopak toho prostého chlapce asi poslal? Že by ani netušil, že prezident a vláda jsou jako jin a jang, oheň a voda, a že právě prezident dostal od premiéra nálepku, že je jako levičák, když odmítl podepsat důchodovou reformu...? Proto se prodral mezi lidmi až k prezidentovi a sedmkrát na jeho pravou stranu těla, hlavně na paži, z bezprostřední blízkosti vystřelil plastovou replikou skutečné pistole.

Ariel Šaron - snímek Břetislav Olšer

Byl oblečený ve vojenských maskáčích. Dlouhá léta bydlel v Chrastavě, nyní bydlí v Liberci. Střelec řekl, že se jmenuje Pavel Vondrouš a je obyčejný dělník. Cvak, cvak, cvak... Několik kuliček prezidenta zasáhlo. "Tohle se vám opravdu nepovedlo," řekl třesoucím se hlasem Klaus ihned po střelbě členům své ochranky, než byl odvezen do pražské Ústřední vojenské nemocnici k ošetření. Střelec měl u sebe i kasr, což je pepřový sprej na obranu před útočníky.

Po „střelbě“ pak bez zásahu ochranky a policie odešel asi sedmdesát metrů k rohu domu, kde zůstal stát, až ho vyzpovídalI žurnalisté. Po několikaminutovém rozhovoru pak přeochotně odevzdal pistoli ochrance a opět ho nikdo nezatkl. To se stalo asi až deset minut po skandálu… Dopadl by prezident Klaus stejně jako premiér Izraele Jicchak Rabin...?
Manifestace v Jeruzalémě u příležitosti atentátu na Jicchaka Rabina - snímek Břetislav Olšer

Už je to neuvěřitelných sedmnáct roků, kdy byl Jicchak Rabin, premiér Izraele, úkladně zavražděn 4. listopadu 1995 na Náměstí Králů Izraele v Tel Avivu. Stál jsem v pohnutí na hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalému, na místě, kde vedle jiných významných Židů spočinuly též jeho ostatky. Prosté místo posledního odpočinku, bez okázalého pomníku z mramoru a žuly, žádné mauzoleum, ani hrobka. Byl vojákem, zemřel jako voják míru, který sedmadvacet roků velel svým jednotkám. Stál jsem tam pod platany, kolem mě postávali cizí lidé s pietou v srdci.

Na Náměstí Králů Izraele, přejmenovaného po Jicchaku Rabinovi, mě doprovázela Hana Ringová - Rožanská, která přežila koncentrák Osvětim-Březinku zásluhou nacisty Oscara Schindlera, jenž si ji i s jejími rodiči vybral na seznam asi tisícovky pracovníků do své továrny. Stáli jsme na místě, kde byl spáchán atentát. Ta ztráta byla o to tragičtější, že ve chvíli, kdy téměř přivedl židovský stát po půlstoletí válek napůl cesty k míru, mu vzal život extrémista Jigal Amir, student judaismu na Bar Ilanově univerzitě, jenž pokládal mírový proces za podlou zradu židovských hodnot. Před radnicí je místo, kde měl osudného 4. listopadu Jicchak Rabin projev. Obří shromáždění pak zpívalo Píseň míru, premiér Rabin se ostýchavě přidal, a když skončil poslední sloku, odebral se z pódia dolů, aby nasedl do svého auta.

V tom se z hloučku, který ministerského předsedu obklopoval, vynořil zákeřný Jigal Amir, namířil na něho revolver a třikrát vystřelil. V tu chvíli na něj byly vypáleny střely, jež premiéra zasáhly do prsou, břicha a roztříštily mu páteřní obratle. V nastalém zmatku byl bleskově zpacifikován, Rabina uložili do jeho automobilu a rychle s ním odjeli do nemocnice Ischilov - Tel Aviv Medical Center, kde však po padesáti minutách na operačním stole zemřel. Ztráta krve po průstřelech plic byla neslučitelná se životem.

Šimon Peres, Jicchak Rabin a další politici se shromáždili 4. listopadu v Tel Avivu na demonstraci na podporu mírového procesu. Chtěli společně se statisíce lidmi na Náměstí Králů Izraele působit optimisticky, jako vítězové, přestože se týden předtím sešli v Jeruzalémě příznivci pravicového Likudu v čele s Benjaminem Netanjahuem, který veřejně kritizoval Rabina jako zrádce, vzdávajícího se Země izraelské. Rozdávány tam byly letáky, na nichž měl Jicchak Rabin uniformu nacistického důstojníka. Nějaká fanatička zabodla do Rabinovy fotografie nůž. Na demonstracích Rabinovi odpůrci nosili rakev s jeho figurínou a jemu i jeho ženě vyhrožovali smrtí. Zlověstná předzvěst něčeho tragického…

Jicchak Rabin - expremiér Izraele

Šestadvacetiletý Jigal Amir se podle svého doznání na vraždu důsledně chystal; 22. ledna 1995 se měl Jicchak Rabin v muzeu holocaustu Yad Vašem zúčastnit obřadu na počest výročí osvobození Osvětmi Sovětskou armádou. Kvůli atentátu na autobusové zastávce Beir Lidu u Netanje, kde zahynulo po explozi sebevražedného atentátníka dvacet devět izraelských vojáků, však svoji účast odvolal. Jigal Amir čekal marně. Musel premiérovu vraždu odložit. Další pokus naplánoval na 11. září, kdy se Rabin chystal zahájit provoz nové křižovatky u Kfar Šmarjadu. Fanatik se však nestačil protlačit davem a tak mu zbyl pokus o hrůzný čin během mírové manifestace 4. listopadu 1995 v Tel Avivu…

Jigal Amir byl odsouzený na doživotí, ve vězení i ve své cele je pod dozorem jedenácti kamer, což mu nebrání, aby pečlivě studoval Tóru. Po tomto atentátu už měl každý premiér Izraele desítky svých bodyguardů. Když jsem byl akreditován na mimořádně izraelské volby, ochrankou kolem premiéra Ariela Šarona se to jen hemžilo. Musel jsem z domu vyrazit před šestou, abych si definitivně zajistil možnost vyfotografovat premiéra. Po půlhodině přešlapování jsem šel k prohlídce a musel rozložit své fotoaparáty do posledního šroubku. Agentka Šabaku dvakrát cvakla spouští naprázdno, aby se přesvědčila, že se přes uzávěrku nedá vystřelit a spoušť není nárazníkem beretty.

Teprve pak mě osobně šéfka bezpečnostní služby odvedla do volební místnosti, kde mi ukázala na čtyřicet decimetrů čtverečních parket mého dočasného životního prostoru a určila tak moje neměnné místo za hlídanou novinářskou zástěnou, kde již měly prestižní decimetry obsazeny hvězdy ze CNN, BBC a Reuters. Ariel Šaron přišel jako každá správná celebrita až deset minut po osmé a vzápětí bylo v nevelké třídě s vystěhovanými lavicemi přetěsno, protože členové premiérovy ochranky svým počtem málem předčili i množství přítomných žurnalistů...

Už v pozdní večer 4. listopadu se sešla narychlo schůze vlády na ministerstvu obrany v Tel Avivu. Novým premiérem byl jednohlasně zvolen Šimon Peres, který už časné ráno pracoval v kanceláři předsedy vlády v Jeruzalémě a z piety odmítl sedět v křesle Jicchaka Rabina. Vládní záležitosti pak řídil z pohovky…

Inu, kolik scházelo, aby právě nyní zasedala česká vláda a řešila posmrtné povinnosti zastupujícího prezidenta Česka…? Šalom chaver - Mír s tebou, příteli…!

Nemůže Šaron ještě zemřít, protože Mesiáš není připraven…?

Jak snadné je být v jedenadvaceti ředitelem Zeměkoule…

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044