Kdyby muslimové pracovali a přemýšleli, znali by i Boží rosu...

Slyším a čtu to každý druhý den; Izrael okrádá o vodu palestinská území. To je jeden z mnoha blízkovýchodních momentů, na které si lokální Arabové, co si říkají Palestinci, ve velkém donekonečna stěžují.

Jeruzalém a Omarova mešita nad Západní zdí...Foto: B. Olšer (2)

Přitom myslí raději na islámský ráj a jak se stát mučedníky, když zabijí desítky židovských dětí na diskotéce a mohli se za to dostat do nebe, kde budou u řek medu obcovat s černookými pannami.

Namísto pořádné práce raději zavraždí na tři tisíce lidí v Obchodním centru v New Yorku. Kdyby raději upřeli své zvrhlé úsilí na lidské počiny, mohli by mít místo sedmi Nobelových cen o nějakou navíc, když vědci židovského původy jich mají už přes sto sedmdesát. Další jim možná přibude za objevy v oblasti vodohospodaření.

Od roku 1940 do roku 2009 se spotřeba vody na Zemi zvýšila více než čtyřikrát. Podle Světové rady pro vodu se odhaduje, že k roku 2015 vzroste počet obyvatel postižených nedostatkem vody na 3,5 miliardy. Ze statistik OSN vyplývá, že na světě umírá v důsledku pití znečistěné vody každoročně asi 1,4 milionů dětí.

Tu repliku paní muslimky Lucie K. už důvěrně znáte ..."Kdyby Izrael neplýtval v poušti vodou na okrasné zahrádky a trávníčky a nepoužívat Jordán jako ochlazovač svých zbrojních atomových reaktorů a hned by byla z ubohého potůčku - Jordánu opět slavná řeka Jordán a Mrtvé moře by mělo svůj přítok. Jenže proč to dělat jednoduše, když to jde složitě...."

Je tu ovšem zásadní háček; Izrael zdědil na svém miniaturním území, posvěceném rezolucí OSN, většinou pouště - Negevskou a Judskou, k tomu ještě Mrtvé moře s největším obsahem soli a minerálů. Aby přežil, potřeboval sladkou vodu a jedinou vydatnější řekou je pouze Jordán.

Zhruba pět procent světové populace, která žije ne území Blízkého východu a severní Afriky má k dispozici necelé jedno procento vodních zdrojů. Počet zemí v této oblasti ohrožených akutním nedostatkem vody stoupl ze tří v roce 1955 na jedenáct v roce 1990 a do roku 2025 se tento počet rozšíří o dalších sedm. Kromě Izraele a Palestinské samosprávy to bude i Egypt, Etiopie, Omán a Sýrie.

Teoreticky by nebyl problém spolupráce mezi Izraelci a Palestinci ve vývoji společných recyklačních technologií pro zajištění vody. To by ovšem lokální Arabové museli mít zájem a patřičné vzdělání. Ale jak mohou "kolaborovat" s obyvateli židovského státu, který zatím neuznali a uznat zřejmě ani nemíní. A vůbec to není podmíněno vznikem Palestiny.

Přitom roku 632 byl Jeruzalém, ovládaný v té době Byzantinci, bez boje dobyt muslimskými vojsky chalífy Umara II. který okamžitě dovolil Židům návrat z Babylonu do Jeruzaléma, protože potřeboval město obnovit a zvelebit. Věděl, že jedině Židé jsou pracovití a schopní.

Židé odjakživa milovali Saint Exupériho poušť Malého prince, jež byla nádherná tím, že skrývala studnu. Uctívali tu monoteistickou souš, jejímž bohem byla sladká voda.  

Jednou z nejdůležitějších událostí pro Jeruzalém v roce 1831 byla během egyptské vlády imigrace asi 1 500 židů, kteří přišli ze zemětřesením poničeného Safedu a stali se v Jeruzalémě, v té době obydleném téměř 20 tisíci obyvateli, s počtem přes pět tisíc nejsilnější náboženskou skupinou.

V roce 1948 po vzniku státu Izraele však arabské jednotky zablokovaly Židům cestu do Jeruzaléma a zastavily přívod vody do města. Jen ozbrojené konvoje dokázaly do města za cenu těžkých ztrát proniknout a přivézt do něj zásoby, včetně vody. 

A byl konec míru mezi Židy a muslimy, nastal čas blízkovýchodních válek, také o vodu, jednu z nejstrategičtějších surovin...

Za poslední půlstoletí se odehrálo na čtyřicet násilných aktů, v nichž hrála roli dostupnost vody, z toho na třicet mezi Izraelem a jeho muslimskými sousedy; v 60 letech Izrael zlikvidoval syrské zařízení pokoušející se odvést vodu z řeky Jordán. 

Dnes mám v Izraeli spoustu kamarádů, kteří mě pravidelně zásobují židovskými vtipy, ale i překlady zajímavých textů. Získávám z nich informace, jako třeba z článku, který je překladem komentáře Barucha Gordona "Israel Innovation Watering Fields With Dew"

Během posledních 50 let se množství čerstvé vody, kterou Jordán přivádí do Mrtvého moře, snížilo z 1,3 miliardy metrů krychlových ročně na současných 70 až 100 milionů kuibíků. Došlo k tomu kvůli odvádění až 90 % vod Jordánu Izraelem, Jordánskem a Sýrii.

Proto dali izraelští vědci hlavy dohromady a jejich obdivuhodné vynálezy udělaly z úhoru a písku úžasnou oázu. Tím zatím posledním objevem z nedávných dnů je tzv. Boží rosa - Tal Ya. Každý vynález spočívá na triviálním řešení. Stejně je to i s rosou, resp. její recyklací. Nová metoda využívá pro zavodňování hromadění rosy, která vzniká během nocí.

Nedosáhne však až ke kořenům rostlin; tak malé množství nepronikne do hloubky, ale s pomocí nové technologie jsou kapky rosy, které se vytvoří v okolí rostliny, nahromažděny speciálním roštem do její těsné blízkosti, aby se voda dostala až ke kořenům.

Produkt byl vyvinut firmou Tal Ya (Boží rosa) v mošavu Gan Yoshiya. "Většina zavodňovacích systémů rozstřikuje vodu po poli a tak se voda sice dostane ke kořenům rostlin, ale značné množství se jí zbytečně vypaří," říká Avi Tamir, zakladatel Tal Ya. "Náš produkt zachycuje odpařenou vodu, recykluje ji a přivádí ke kořenům rostlin ..."

Pro zavlažování technických plodin se používá rovněž recyklovaná voda získaná odsolováním; ročně v množství přes 550 miliónů m³. Desalinační zařízení v Palmachim už začalo dodávat odsolenou vodu ze Středozemního moře pro 300.000 lidí v pobřežní oblasti. 

"Reverzní osmóza je princip izraelského odsolování. Je to filtrování přes membrány, kterými molekuly vody můžou projít a soli jsou zachyceny. K odsolovani se používá mořská voda s vysokou koncentraci soli, nebo voda z hlubokých podzemních vrtů s mnohem nižší koncentrací solí a proto je též tento proces asi o třetinu levnější," vysvětlil mi, laikovi, lapidárně Tomi Shved z Tel Avivu

Izrael se přesto pořád podobá trosečníkovi, který uprostřed moře umírá žízní. Proto se židovský stát stal přední světovou zemí ve vývoji technologií, které se snaží řešit problém nedostatku vody.

Každoročně je v židovském státu znovu využíváno pro zemědělství takřka 70 % odpadních vod, tedy nejvíc na světě. To pak zbude i na jejich kytičky a okrasné zahrádky, a když přestanou Palestinci ostřelovat Izraele raketami, možná zbude voda i pro ně.

Když jsou tak chudobní. Fatáh - město milionářů. V Pásmu Gazy je na 1500 pašeráckých tunelů, na hranicích s Egyptem, polovinu Izraelci zničili. Jeden stojí přes 60 tisíc USD. A k vybudování takové nelegální chodbičky je zapotřebí alespoň dvacet dělníků, kopáčů, zedníků a betonářů, ale rovněž pašeráků. Dělník dostává plat 300 dolarů měsíčně, pašerák mnohonásobně víc.

Průměrný zisk už z fungujícího tunelu činí měsíčně více než 50 tisíc USD. Pro majitele i “obchodníky”. Co třeba kdyby si dali socialistický závazek a v rámci gazanské akce "Z" zkusili vykopat alespoň na sto pašeráckých tunelů jednu studnu, když už ti kopáči nemají "myslivnu" na Boží rosu...?

Aby měli vodu zase oni na ty své kytičky a okrasné zahrádky...  

(Další komentáře, glosy a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)