“Mravní řád musí být východiskem,” upozorňuje nás ještě dnes Václav Havel a dodává, že jeho nástupce Václav Klaus Česku škodí a je pro něho nebezpečím. Je to nevídaná drzost; tolik pokrytectví od někoho, kdo lidem dal zabrat hysterickou amnestií ublíženého vězně a barterovým obchodem s KSČ.
Jak jsem ho fotil...Foto: B. Olser
Pan František Matějka sice pláče dobře, ale na špatném hrobě, když naříká ve svém blogu "17. listopad? Havel mohl komunisty zakázat. To mu neodpustím", že "Havel měl před dvaceti lety unikátní příležitost. Na jedné straně plnou pusu řečí o čtyřiceti let trvající totalitě a perzekuci disidentů, a na straně druhé neudělal jediný krok a čin, který by znemožnil dnešní účast a prosazování komunistických myšlenek.... Nikdy mu neodpustím to, že se na to vykašlal..."
A co způsobil? Současní komunisté, dvacet roků po "revoluci", nejsou už ve Sněmovně ČR jen do počtu, jak tvrdí Michael Kocáb, ale jsou v ní pevně zakotvenou politickou stranou, třetí nejsilnější u nás. Zatím. Navzdory zákonu z roku 1993 č. 198 / 1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu.
Podívejme se zpátky, do etapy kolem listopadu 1989, kdy měla KSČ na vlásku, všem jejím členům cvakalo u prdelky a počítali své minuty, hodiny a dny, kdy skončí v propadlišti dějin. Pardon, některé floskule jsou příliš dotěrné.
Dne 28. prosince 1989 se však stal lidem neskonale milovaný Alexander Dubček místo prezidentem předsedou Federálního shromáždění. O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě.
Vděčil za to parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa "in", začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi.
Zapřísahal se: “Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” vymýšlel si Havel.
“Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži…” psal Havel.
„Všeobecná vůle byla dát komunistům šanci, tak, jak se to stalo ve všech post-komunistických zemích, ukázat modernější tvář, vědomou si existence demokratických poměrů. Té šance nevyužili,“ řekl Havel včera na Primě a rozesmál všechny soudné občany svým sarkastickým alibismem.
Ocitl jsem se jako novinář-nestraník ve výběru pro doprovod prezidenta Havla po Ostravě. Fascinovala mě jeho skromnost a davy, které vylákal do ulic a na náměstí. Poznal jsem na vlastní kůži, co znamená: Je tak plno, že by špendlík nepropadl...
Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra.
Ten zůstal předsedou vlády až do roku 1992, kdy z politiky odešel a stal se Havlovým poradcem a ústředním kamarádem, který se od té doby zúčastňuje všech soukromých oslav, pořádaných Václavem Havlem. Že by mezi nimi skutečně platila dohoda o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti...?
Té StB, jíž svým spolustraníkům z KSČ dokonce Čalfa vyhrožoval, pokud nedají svůj hlas Havlovi. Po proslulém a dlouho utajovaném paktu Ribentrop-Molotov se zrodil pakt další, sice ne tolik brutální, ale stejně proradný. Pakt Havel-Čalfa, jehož cílem byla diskutabilní volba disidenta Havla v Čalfově režii parlamentem složeným z komunistů.
Oboustranná vděčnost se poté odzrcadlila v tzv. „havlovském kroužku“. Havel věděl, že vděčí za své první prezidentství Čalfovi a ten zase, že své účelově-užitečné „přátelství“ s Havlem mohl využít ve prospěch svůj i mnoha svých soudruhů.
Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka a disidentu Petru Cibulkovi nezbylo, než aby veřejně řekl Havlovi do očí památnou větu: Vašku, ty jsi prase...
"Já to Cibulkovské tričko s tím nápisem "Vašku jsi prase" ještě mám a občas ho na sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiž proč. On ten Cibulka v podstatě perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je..." napsal jednou jiný disident Jiří Wolf, politický vězeň z Nápravného ústavu (1972–89) Minkovice u Liberce.
"Svěřenec vychovatele" Josefa Vondrušky, toho času poslance Sněmovny za KSČM, a spoluvězeň Jiřího Gruntoráda, Petra Cibulky, Pavla Wonky, Vladimíra Hučína a dalších.
Jak jsem nakoupil, tak prodávám...
(Další komentáře, glosy a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)
