Ještě, že se toho moje chicagská teta nedožila…

Ještě před rokem 1938 emigrovala do USA moje tetička Anna Lacinová i s rodinou. Usadili se v městě Flint v Michigenu, později v Chicagu. A dobře udělali. Třicet roků byl v tomto městě zákaz vlastnění střelných zbraní. Ovšem ouha, přišlo se na to, že to bylo protiústavní. Jednotlivé americké státy nemohou omezovat právo občanů na držení a nošení zbraní, rozhodl počátkem roku 2010 Nejvyšší soud Spojených států.

Jo, tzenkrát za al-Capona, Bonnie and Clyde...Foto: B. Olšer (2)

Potvrdil tím svoje rozhodnutí z roku 2008, podle kterého mají všichni Američané ústavou zaručené právo vlastnit zbraně, a to ve všech městech a státech USA. "Druhý dodatek plně platí pro všechny státy," shrnul závěr soudu jeden z jeho členů Samuel Alito. “Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno…”

Věc už ale několik roků vyvolává diskuse. Střelnou zbraň vlastní doma asi 90 milionů Američanů, většinou však ne jen jednu, jejich počet se odhaduje na 200 milionů, uvedl deník The Daily Telegraph. USA jsou tak zemí s největší mírou vlastnictví zbraní. Dalším argumentem odpůrců tohoto práva je statistika, že ve Spojených státech denně na střelná zranění zemře osmdesát lidí. Téměř v polovině případů jde o sebevraždu.

Podle průzkumu je ve světě asi 650 milionů zbraní, které vlastní civilisté a 225 milionů patří pořádkovým a vojenským silám. Nejvíc z nich prodávají hlavně do rozvojových zemí Spojené státy a Rusko. Podle zprávy amerického Kongresu obě země kontrolují více než polovinu tohoto trhu. Zřejmě proto je právě ve Spojených státech každý rok zakoupeno přes 4,5 milionu zbraní. Občané zde vlastní nejvíce střelných zbraní na světě. Na každých sto Američanů jich připadá 90. Jak uvedl New York Times, podle přehledu o malých zbraních jich vlastní Američané přes 270 milionů z celkových zhruba 875 milionů zbraní na světě.

Přišel však obrat v myšlení Američanů, resp. amerických učitelů. Okres Harrold v americkém státě Texas, rozuměj tzv. školní okres, tedy v podstatě jedna venkovská škola se 113 studenty, rozhodl v srpnu 2008 jako první v USA povolit učitelům nosit do školy zbraně. Toto průlomové rozhodnutí, kdy byla vytvořena tzv. gun free zone, tedy volná zóna zbraní, je důsledkem rostoucí kriminality na školách. Americký Kongres před časem zakázal nošení zbraní na školách po celých Spojených státech, ale Nejvyšší soud později toto nařízení zrušil poté, co jihokorejský mladík Čo Sung-hu vystřílel v učebnách na virginské polytechnice během devíti minut 170 ran a zabil dvaatřicet studentů a pedagogů…

Připomenul bych svůj nedávný blog. Pří návštěvě Prahy Obama věděl, kde je a také si stačil nastudovat nejdůležitější momenty z dějin českého národa. Proto vzpomenul i přátelství amerického prezidenta Wilsona s T. G. Masaryrem, který zase hovořil pro sto tisíc občanů Chicaga, jež je městem Obamova životního působení.TGM požádal občany Chicaga o peníze pro vznikající ČSR. V USA krajané organizovali v Masarykův prospěch dobročinné bazary – bazar v Chicagu vynesl 400 000 USD čistého zisku…. 

Pro mnohé Praženy by však přesto bylo ještě milejším překvapením, pokud by Obama připmněl osudový vztah jiného Čecha a jiného prezidenta Spojených států. Konkrétně kladenského rodáka Antonína Čermáka a prezidenta Roosevelta. Rodiče malého Antonína, když mu byl jeden rok, vyslyšeli lákavou nabídku Lincolnovy administrativy získat bezplatmě 160 akrů půdy na americkém středozápadě. Ten program se jmenoval Homestead Act - Zákon o usedlostech a zajišťoval všem občanů bez rozdílu barvy pleti svoji půdu.

Čermákovi se usadili ve státě Ilinois, kde byl Tonda horníkem a později odjel do Chicaga, aby se stal řezníkem na tamních jatkách. V roce 1902 byl za Demokraty zvolen do sněmovny státu, později se stal členem městské rady Chicaga a v roce 1931 se dostal na post jeho starosty. V tehdejším druhém největším městě Spojených států žilo přes sto tisíc Čechů. Kdykoli si to rázuju na Radhošť, nemohl jsem neminout sochu Radegasta, což mě vždy přeneslo do Chicaga, kde žíl mezi Čechoameričany též tvůrce této plastiky pohanského boha frenštátský rodák - sochař Albín Polášek. Ve Frenštátě p. R. jsem zase uviděl jeho sousoší Cyrila a Metoděje. Prostě plodný tvůrce s neustálou myšlenkou na svůj rodný kraj

Dne 15. února 1933 doprovázel Tony Cermak prezidenta USA Franklina Roosevelta po Floridě, na něhož byl při jeho veřejném projevu spáchán atentát. Ani jedna ze šesti střel ze zbraně stavebního dělníka italského původu Giuseppe Zangara však Roosevelta nezasáhla, zato by těžce zraněn průstřelem břicha Anonín Čermák, který svému zranění podlehl se slovy: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“

Možná i proto bylo třicet roků v Chicagu zakázáno vlastnit a nosit zbraň. Ovšem druhý dodatek Ústavy Spojených států je zkrátka druhý dodatek a musí být respektován i na úkor denního penza osmdesáti zastřelených obyvatel Chicaga, letošního vítěze Stanley Cupu jako Chicago Blackhawks…

Vzpomínám si na období balíčků, které občas dorazily rovněž k nám domů z USA; byly smotané do ruličky, porazítkované od českých soudruhů celníků, kteří tím dávali na srozuměnou, že vše řádně zkontrolovali. Šlo totiž o krajanský časopis Hospodář, který vydávali čeští emigranti v Texase. Nám ho posílala teta Anna , požehnaná vzpomínka. A čas od času jsme v něm našli umně zastrčenou papírovou dvacetidolarovku či nylonky nebo žvýkačky.

Většinou však byly české orgány bystré a tak nám poté přicházelo blahosklonné pozvání na jistý úřad, abychom si vyzvedli československé bonové poukázky za zabavené devízové bohatství. Hlavní bohatství však bylo, že nám nezabavili časopis Hospodář, i když i to se stávalo. Záleželo na tom, o čem krajané psali a jak moc bušili do našeho notně zřízeného zřízení, tenkrát koncem padesátých let ještě bez lidské tváře.

Bylo to v listopadu 1960 a ve zpožděném srpnovém čísle byly na titulní straně Hospodáře dva portréty - J. F. Kennedyho a R. Nixona. Prezidentská kampaň byla v tom období v plném proudu a o post hlavy státu soupeřili demokrat s republikánem. Protože u nás doma se fandilo americkým demokratům, byl pro mě hvězdou John Fitzgerald. Prostě se mi líbil, navíc byl katolík, což bylo zase v naší katolické rodině velké plus. Ke všemu byl 35. prezidentem USA, tedy měl číslo stejné, jako náš dům. Dvojka Topolánek-Paroubek mi připomněla duel Kennedy-Nixon…

A objemný krajanský Hospodář měl řadu zajímavých článků. Třeba o Josefu Kovářovi z Ústí nad Orlicí. Místo nástupu do armády dezertoval a odjel do USA, kde pracoval jako krejčí u několika firem v Chicagu a v New Yorku. Byl též aktivním členem různých místních českých spolků. Nakonec se usadil v Chicagu. Zde jej navštěvovala řada Čechů, mezi které patřil mladý Tomáš Baťa nebo pozdější prezident ČSR Tomáš G. Masaryk.

V americkém sborníku Newsletters and Bulletins in the USA je alfabetický seznam českých novin a časopisů vycházejících v USA, Jde mimo jiné o American Sokol, Americké listy, Catholic Workman Voice, Center News, Československé noviny, Český hlas/The Czech Voice, CSA Journal, Czech Language News, Czechoslovak American Musicians Newsletter, Hlas, Hlasatel a také Hospodář…

V roce 1998 byla v Hospodáři, v jeho sedmém čísle, otištěna i česká verze části tzv. urbáře, tedy knihy, jež obsahuje soupisy z let kolem roku 1600, hlavně majitelů určitého území, jejich povinnosti na klášterních statcích a na panstvích severních Čech… Další dopisovatelem Hospodáře byl Josef „Jožulka“ Uher - skladatel a vlastivědný pracovník, který se narodil 1. března 1933 v Lanžhotě.

V Chicagu lze dnes spatřit i kus Prahy v netradiční filmařské show Transformers, kdy se v jeho srpnových ulicích, nad Chicago River, Chicago River a Michigan Avenue či na La Salle, přímo před budovou FED, odehrávají náruživé scény z různých filmů. Třeba z "Kletby bratrří Grimmů" o slavných německých sběratelích pohádek i seriozních vědcích. Bratři Jake (Jakob) a Will (Wilhelm) Grimmovi se toulají v roce 1811 Německem, okupovaným Napoleonovými vojsky. Živí se jako podvodní vymítači čarodějnic a strašidel. Využívají k tomu služeb dvou komediantů a různých vlastních "přístrojů". Film produkce Česko-USA se natáčel též v Praze a jednu z hlavních rolí v něm vytvořil famózní Miroslav Táborský...

Dnes už však možná bude Chicago zase skoro jako za dob prohibice a Al Capona. Ještě, že se toho tetička Anna nedožila... K čemu jsou v právním státě národní gardy…?

(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/)