Jasná filozofie mnoha důchodců - po nás potopa! A proč by ne...?

Děti by se měly starat o své rodiče, ale kolik z nich tak činí? Proč by tedy měli myslet rodiče, jak budou zadluženi jejich vnuci a pravnuci? Proč bychom měli věřit volebním slibům a dát na farizejské parlamentní obstrukce, že je třeba myslet na pozdější generace.

Všechny tyto předvolební řeči jsou jen účelové; jde o to, dostat se k mimořádně dobře placeným místům. Po nás potopa, mají své krédo politici, kteří se zásluhou svých naivních voličů dostanou k platům od 80 do 250 tisíc Kč měsíčně, ale co jejich voliči...?

Eurokomisač v důchodu bude mít přes 100 tisíc měsíčně, poslanci si odmítají snížit své platy, dokonce i zdanění svých stotisícových příjmů. A důchodci ať se jdou pást? Ani jim důchody nevalorizují. Inflace neinflace.

Politici chtějí alespoň svůj čtyřletý mandát, proč by důchodci nemohli chtít dožít v klidu i na úkor zadlužení státu? Oni ho přece nezavinili. Chtějí jen svoje a hned, bez planých slibů; konec s altruismem a filantropií...

"Celý život jsme dřeli, naše daně šly na platy pro politiky, kteří se na nás vykašlali a teď bychom si měli na stará kolena odříkat? Ať si odříkají jíní," tvrdí osmdesátník, bývalý slévač Kryštof, z jednoho z moravských starobinců. Že by už neměl člověk v jeho věku nárok na užívání života? Nebo by snad mělo platit - po upotřebení odložit...?

Čeští senioři pobírají v počtu asi 511 000 osob, tedy téměř čtvrtina z celkového počtu pensistů, důchod mezi 9 000 a 9 999 Kč. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) vyplácí v současnosti přes dva miliony starobních důchodů a počet stále roste. Starobní důchod v ČR dostává 700 000 mužů a 1,43 milionu žen...

Dnes připadá na 100 dětí 245 důchodců. Nač čekat? Až zemřou? Proč by i důchodci neměli mít svůj čtyřletý či pětiletý mandát pro přežití? Platí šibeniční anekdota; proč mají krysy čtyři nohy? Přece aby byly u popelnic dřív než důchodci.

A co je čeká v nedaleké budoucnosti? Najít místo k sezení v tramvaji bude pro člověka mladšího šedesáti let marnost nad marnost. Veřejná parkoviště budou plná značek rezervujících místa invalidům.

Sdělovací prostředky včetně internetu ovládnou reklamy na kloubní výživu, endoprotézy, invalidní vozíky, přípravky na údržbu zubních protéz a pleny pro inkontinencí postižené dospělé. Budete si chtít najít nejlukrativnější práci? Jedině v oboru poskytování sociálních a ošetřovatelských služeb seniorům.

Ti jsou obří volební síla, která sní o jednom; dát hlas tomu, kdo jim dá peníze hned, okamžitě. Ne až tady nebudou. Je to sobectví? Kdo je naučil heslu: Po nás potopa? Nebyli to náhodou právě politici?

"Dřel jsem celý život, vrazil jsem ze svých daní peníze do několika generací politiků, co si žijí, jak prasata v žitě. A my máme jen čekat na porážku..." řekl mi pan Richard, jeden z ostravských důchodců; má sedmdesát, důchod 12 tisíc, zaprášené plíce a vazoneurózu.

"Už mám místo ve starobinci, pak mě asi čeká jen hospic. Ještě že máme klub hornických důchodců a občas se sejdeme. Děcka se na nás vykašlala, tak my dnes kašleme na ostatní..."

Koho bude volit pan Richard? Koho asi...? Toho, kdo mu dá na živobytí za jakoukoli cenu. Třeba i směšný a nic neřešící třináctý důchod. Jestli je schodek státního rozpočtu 200 miliard nebo dvě stě dvacet, to naši ekonomiku stejně nezachrání. A kolik už polkla česká vládní administratva, včetně Sněmovny a Senátu. Ať tam poslanci během jednání spí, čtou noviny či pijí alkohol...

Třeba jde o extrémní myšlení. Je to od něho ale přesto neprozíravé? Možná, ale kolik "prozíravých roků" jej a spolu s ním miliony dalších důchodců ještě čeká...? Je prozíravé od střídajících se politiků, že zemi postupně zadlužují a pak odejdou s tučnými konty nebo "zlatými padáky"...?

Kolik ještě bude muset padnout na oltář tunelářství a klientelismu politiků opencart, vil v Toskánsku, Emirátech či na Floridě, gripenových korupcí, kolik farmaceutických a tabákových lobbistů, Krejčířů či Pitrů a Kožených ještě okrade Česko na úkor státního dluhu i důchodců...?

Znám takové pensisty, co si dovolí jezdit třikrát ročně do zahraničí na dovolenou, vím rovněž o těch, kteří mají pouze tři až pět tisíc důchodu. A takových je též hodně. Jejich stáří zdaleka není důstojné, když jsou terčem lupičů a podvodníků...

Co zachrání národ bez perspektivy, morálky a plné dluhů...? Bankrot? Další recese? Hospodářská krize je přece přirozenou součástí kapitalismu v rámci jeho katarze. Nebo snad pomůžou "povzbudivá" slova tiskové mluvčí České správy sociálního zabezpečení?

"Jednou z možností, aby člověk dostával důchod 30 000 Kč, je to, že by od roku 1996 musel vydělávat půl milionu korun měsíčně a odvádět z nich důchodové pojištění," říká Štěpánka Filipová, mluvčí ČSSZ. Odvody na důchodové pojištění totiž činí 28 procent. Pracovník by tak musel z výdělku odvádět měsíčně 140 000 Kč.

No, nekup to...  

(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/)