ještě jsem si vzpomněl, kantorka nám o smrti Máchy sdělila, že se večer (brzy tma v listopadu) koukal z Radobýlu na romantickou lunu, když spatřil dole v Litoměřicích, že hoří snad mlýny, běžel dolů, pomáhal hasit, unaven žárem se napil hasící=špinavé vody, onemocněl tyfem a skonal. Je divné, že umělec v kolektívu i malířů a nezanechal svůj obrázek.

Fajn... možná mě napadla trochu nemístná otázka, ale když tak rád pical tu svoji Lori, jak to vlastně v té době bylo s ochranou proti otěhotnění? Nebo to prostě neřešili?

Napsal jste to pěkně, i když na můj vkus až příliš Olšerovsky. Takto však upoutáváte pozornost.

Aniž bych byl jazykovědec, literární vědec nebo psycholog, si dovoluji uvést svůj vlastní názor na K.H. Máchu a Máj: Jazykově a "technicky básnicky" je Máj jistě vynikající báseň. Příběh Máje (lupič, jehož otec "zneucil" jeho "milou", on ho zabil a pak byl popraven) je blbost na blbost. Tak je to vlastně skoro s celou romantickou literaturou. Nejlepší z romantické literatury, kterou znám (a poměrně dost z ní jsem si přečetl) je dle mne Puškinův Evžen Oněgin. Jazykově a technicky básnicky je to také velmi dobré dílo. Ruština je navzdory tomu, že pak byla jazykem bolševiků, kteří utlačovali velký kus světa, moc pěkný jazyk. Navíc, příběh v Evženu Oněginovi se alespoň trochu blíží možnému příběhu a není od začátku až do konce blbost na blbost.

Ono s psychologickými stavy mnoha básníků je to asi často těžké. Možná je to tak i s mnoha spisovateli. V Holandsku se říká, že jedna z podmínek stát se spisovatelem je mít těžké dětství.

Nejsem suchar a cynik, ale myslím si, že i v běžném životě je romantika blbost. Snad jen trocha na udělání atmosféry ...

Podobně to cítím u romantiky v hudbě. Do jisté míry se mi romantická muzika líbí. Nesmí jí být mnoho. Romantická muzika je schematická a ve větší míře oblbuje. V menší míře však na škodu není. Stejně jako alkohol. Rád si dám skleničku nebo dvě vína k jídlu. Více mi však škodí.

Máj je hezký i bez sexu, a jestli se Mácha při psaní uspokojoval, - ponechme manipulátorům

Cestou do Itálie si v každé vesnici koupil flašku vína? Zajímavá pěší turustika.

Já jsem měl na gymnáziu dojem, že Mácha i další básníci a spisovatelé vůbec sex neznali, pouze platonicky milovali.

Smotat věci dohromady jako vy, to je skoro umění. Někde tady píšu i o Vrchlickém a o tom, kdy a proč začal psát Smily.... A kdyby si chtěl neco přeččíst o Máchovi a k věci...

http://josefhejna.blog.idnes.cz/c/163189/ztrzene-struny-zvuk.html

Máchova  "svatyně sexu" byla utajena pro studenty gymnasií minulého století, v rozboru jeho básně nebyl zdůrazňován erotický podtext tak, jak jste popsal. Pro mladé, poeticky zaměřené duše by to bylo trochu rozčarování, hrubé, realistické, i pro tehdejší výklad pány profesory.  A co tedy znamenal   "růžinu jevil vonný vzdech" ?  Trocha ironie a erotiky nezaškodí, že ?