Jak hluboko si sáhnou izraelští daňoví poplatníci do svých kapes?

Už jsem psal o tom, kolik si vydělávají čeští poslanci a vládní činitelé, nezapomněl jsem ani na europoslance. Teď jsem se dostal k pozoruhodnému textu, který uvedl na svých stránkách zpravodajský server Arutz Sheva-Israel National News.

Je zajímavý tím, že ukazuje, jak hluboko si musí sáhnout do svých kapes izraelští daňoví poplatníci v zemi, která má roční HDP přes 33 tisíc USD na jednoho obyvatele.

Přes nemalé sumy, které dostávají izraelské politické špičky, bych pochyboval, že by se někdo z lenošivých českých europoslanců, poslanců či ministrů včetně premiéra odvážil šéfovat židovskému státu a v arabských smrtelných kleštích nasazovat hlavu za životy sedmi milionů občanů Izraele.

Příští předseda izraelské vlády (pravičák Bibi nebo mossaďačka Livni?) bude mít plat 41.000 šekelů (tj. okolo 205.000 českých korun) měsíčně, bude moci užívat speciální premiérský byt na Balfourově ulici v Jeruzalémě a bude mít k dispozici osobního řidiče i neomezené užívání telefonu.

Ani premiérova manželka nerozšíří řady chudobných Židů, jelikož bude moci hospodařit ve své domácnosti s částkou až do výše jednoho milionu šekelů (okolo 5 milionů korun) ročně, aby mohla řádně vzorně reprezentovat jako první dáma Izraele.

V této částce jsou jednak zahrnuty finance na placení pohoštění, kanceláře, zaměstnanců, auta a řidiče, ale také na její oblečení.

Zásluhou izraelských daňových poplatníků bude pár reprezentovat Izrael stylově, když součet jejich rozpočtů na oblečení činí ročně 45.000 šekelů (okolo 225.000 korun). Čím déle premiérem, tím bohatším šatník. Asi proto se v židovském státu tak často mění vlády... 

Rovněž odcházející premiér neostrouhá mrkvičku. Ehud Olmert, přestože předčasně odchází pro podezření z korupce, bude dostávat 36.920 šekelů (okolo 184.600 korun) měsíčně, což je částka odvozená od počtu let, které strávil ve funkci předsedy vlády, ministra a poslance.

Kromě tohoto důchodu bude mít Olmert pět roků, pokud se jich dožije, nárok na 10.400 šekelů (okolo 52.000 korun) na telefonní účty a tisk, stejně jako na kancelář zdarma, asistenty, sekretářky a řidiče.

Před očima se mi objevil bývalý předseda izarelské vlády Ariel Šaron, jehož 150 kg při výšce necelých 170 cm bylo výsledkem patrně jeho životní úrovně, když si žil na "vysoké noze". Jeho stres a neustálá přítomnosti bodyguardů jsem mu však nezáviděl...

Takže, když odečtu riziko izraelských a našich politiků, kteří si žijí v zemi s největším blahobytem, bez zemětřesení či jiných přírodních katastrof, včetně tsunami, vojenských konfliktů a atentátů, má se naše politická šlechta jako chráněný vepřík v žitě.

A to nemluvím o mistrech světa v nicnedělání z Bruselu a Štrasburgu, kteří si vydělávají planými žvásty o skvělé EU a ještě lepší Lisabonské smlouvě měsíčně nekřesťanských 300 a víc tisíc CZK.

Inu, kdo umí, ten umí, ostatní jen čumí, jak říkávala moje valašská babička a dodávala, že peníze jsou jako ponožky; stejně smrdí a stejně rychle se dají vyprat...

(Další glosování, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)