Hlavně si vybírat slušné kamarády!

Poslanec Jan Morava je idiot, ale ještě mladý. Moc mladý. Několikrát jsem mu tady dal co proto, oprávněně, ale pak jsem si uvědomil, že i já byl mladý, a i když ne v politice, ale také jsem udělal spoustu blbostí, za které se dnes stydím, že bych nejraději zalezl sto sáhů pod zem.

Též mi nebylo ještě ani třicet a měl jsem pocit, že mi patří svět, všechny dívky, veškerá moc a navíc jsem měl pocit vlastní nesmrtelnosti a věčného úspěchu. Zkrátka čirý blázen, idealista a též něco jako křivák, schopný pro světskou slavu udělat cokoliv. Tedy skoro cokoliv...

Než jsem dostal pár zásadních proplesknutí od osudu a pozvolna se vzpamatoval. A když jsem si poté zase hrál na spravedlnost a snažil se odčinit dávné hříchy, zjistil jsem, že ani ta dáma s převázatýma očima není zrovna nejšlechetnější a nehraje vždycky rovinu.

Bylo to v době, kdy jsem pracoval jako redaktor prvního posametového deníku na severní Moravě a ve Slezsku, s příznačným názvem Moravskoslezský den.

A tenkrát se mi dostala do rukou nahrávka, na které se tehdejší tajemník jednoho z ostravských obvodů kajícně přiznával, jak vzali se starostou úplatek ve výši asi 180 tisíc korun od stavební společnosti za to, že jí umožní zavést v obvodě plynofikaci za pár milionů.

Vše bylo autentické, žádné střihy a manipukace, dokonale prověřené Kriminalistickým ústavem v Praze. Policista, k němuž se tento rozhovor na magnetofonové pásce rovněž dostal, tvrdil, že to je ukázkový trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, korupce do nebe volající.

A ejhle, žasli jsme vzápětí oba, když soud po čase rozhodl, že trestného činu se nedopustili starosta se svým tajemníkem, ale člen zastupitelstva, který tajně, bez tajemníkova vědomí, celé jeho pokorné přiznání nahrál s diktafonem v kapse svého saka.

Iniciativní radní se musel "zlodějům" omluvit, zaplatit třicet tisíc odškodnění za újmu na dobrém jménu žalující strany. V Trestním zákoníku totiž existoval paragraf, který chránil jakéhokoliv lumpa, když byl donucen k přiznání nelegálními prostředky, tedy natáčením skrytou kamerou či pořízením tajné nahrávky na magnetofon.

Jako v americkém filmu, kdy ani k vrahovi nesmíte do domu bez soudního povolení a taktikou vyšetřování ho uvedete úmyslně v omyl, na základě kterého se přizná či když mu při zatýkání neodříkáte formálních pár vět o tom, že cokoliv řekne může být použito u soudu proti němu...

A najednou se dívám na TV Nova, vidím srdnatého reportéra, jak natáčí skrytou kameru i ještě víc skrytým mikrofonem nic netušící oběť a je z toho docela legální poprask. Asi už inkriminovaný paragraf, chránící slušnost, soukromí a dobré jméno každého z nás, zrušili.

Mladý poslanec, který prožívat stejně megalomanské pocity, jako každý druhý osel v jeho věku, se najednou cítil veledůležitý, že mu svět leží u nohou a sekal jednu blbost za druhou.

Že by byl patologický neřád a bezcharakterní lump? Jen tak, sám od sebe, anebo byl do této své neřestné polohy jen vmanipulován úlisnou nepříliš etickou hrou sdělovacích prostředků?

Že by skutečně byla politika tak ideální a bezchybná a vše špatné v ní vznikalo jen chybou lidského faktoru? Není však ona tolik "čistá politika" už ze svého principu mírně řečno divná, že považuje za legální, když se v soupeření politických stran a jejích kandidátů mohou zcela legálne používat podpásovky, jako třeba v právě probíhajícím předvolebním pouťovém šou v USA?

Kdos bez chyby, hoď kamenem. Nikdo na světě není nezištný. Dokonce ani matka, bdící u svého nemocného dítěte několik nocí, ani ten, kdo převede slepce přes cestu a už vůbec ne umělec zadarmo účinkující na charitativním koncertu...

Zisk je i dobrý pocit, strach matky o život svého děcka nebo obavy z výčitek svědomí člověka, který by nechal slepce v nesnázích. Vždycky je na prvním místě každého jednání egoismus, myšlenka na osobní prospěch a teprve pak myslíme na toho, komu pomáháme.

Čím dřív pochopíme tento princip "nezištnosti", tím dřív se vyvarujeme pitomostí, jakých se dopustil Jan Morava.

Od dob svých fatalních pochybení si pořád víc připomínám slova mé mámy, která mi říkala, jako všechny jiné mámy svým nezdárným synům:

"Hlavně si vybírej slušné kamarády...!"

Ach jo, když ono se to tak snadno říká...

(Další komentáře, glosy a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)