Bohumil Hrabal byl poslední český génius. Jeho empatie patřila lidem, kteří žili uprostřed městskéhohluku, ale přitom jsou samotáři. Lidé postiženi hlavně fyzicky. Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrny u stařičkého lisu. Kolem jen on a hromady papíru a mezi nimi vzácné knihy.
Z hromad starého papíru j zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je „proti své vůli vzdělán". Práce je pro něho rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Pak je povýšen, přeřazen do sběrny čistého papíru. Konec s objevováním úžasných knih.... Stane se z něho tragický žíznivý trosečník, žijící uprostřed moře vody ...
Je mezi námi spousta Haňťů, krásných lidí, jimž osud vzal něco z tělesného bytí, o to víc jim zanechal touhy po životě. Poznal jsem těchto lidí spousty. Marek Izaiáš a jeho pes Vinny, jenž mu pomáhá po dětské mozkové mrtvici, uprostřed Kyjeva v demonstraci proti AE Černobyl to byl zase Igor na invalidním vozíčku, pak to byli v Přerově a Troubkách lidé povodní před deseti roky, vyznavači buddhismu v Číně, kde se jejich víra ztrácela v miliardě obyvatel a zbyla jim jen modlitba... A prahnutí po životě, který nabírají plnými doušky, jako zpěvák z Pekingu, jemuž chybí ruce, nebo bojovník ze Saigonu, kde mu nášlapná mina vzala obě nohy... Prostě sami uprostřed příliš hlučné samoty...
Snímky Břetislav Olšer
Další fotoblogy, glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044
